Jednoduchý rodinný dům lze postavit v podobě klasické chalupy a přitom ke stavbě použít velmi moderní metody. Takové řešení domova má své přednosti - ohled ke krajině a rychlou výstavbu. Jedním příkladem za všechny může být dům, který si od architektky Markéty Cajthamlové nechal postavit její dlouholetý spolupracovník v malé obci za Kolínem.
Nízký zděný dům zahalený do kabátku z tropických dřevin vyrostl loni na mírně svažité parcele v Konárovicích. "Základním požadavkem majitelů, manželského páru se dvěma malými dětmi, byl jednoduchý příjemný přízemní dům s velkou obytnou místností, kde je místo pro všechny členy domácnosti, a to včetně pracovních koutků. Druhým hlediskem byla rychlost výstavby při použití suchých technologií," nastiňuje přání investora Markéta Cajthamlová.
Spolupráce byla podle architektky takřka příkladná, nejen proto, že majitel domu je truhlář, který řadu let dodává dřevěné výrobky do interiérů, jež ona navrhuje. Velkou roli sehrálo také to, že investor měl na počátku spolupráce jasnou základní ideu budoucí stavby.
Pod šikmou střechou
Podobu návrhu bohužel zásadně neurčil investor, ale místní stavební regulace, kterou je šikmá střecha se sklonem 40 až 45 stupňů. "Je smutné, že právě ona šikmá střecha neřeší vztah stavby k české krajině. Všechny styly, které se pod ni vejdou, jsou totiž pro stavební úřad přijatelné. Hlavně když stavba nemá střechu rovnou a nevypadá jako krabice nebo panelák. Pro nás byl výraz jasný - stodola, chalupa, stavení, prostě jednoduchý tvar bez vikýřů, arkýřů, balustrád," vysvětluje pražská architektka. Další omezení ze strany obce co do materiálů či barev podle ní naštěstí nebyla.
Citlivý přístup k výrazu stavby se u konárovického domu bohatě vyplatil. Tvar historického stavení totiž do středočeské krajiny zapadá mnohem lépe než kterýkoli jiný a přitom působí moderně. Výslednému dojmu také velmi napomáhá, že zdi domu skrývá obložení z různých druhů tropických dřevin, které přitom není ničím jiným než zbytkovým materiálem z palet s tropickým dřívím na venkovní fasády a rošty.
"Na hrubou stavbu byly použity tvárnice a dřevo. Důraz byl kladen zejména na suché procesy urychlující výstavbu. Bez omítek jsou i vnitřní zdi," vysvětluje Markéta Cajthamlová. Strop a krov jsou z dřevěných fošinek, jež zaklopují prkna. Nezvyklého řešení se dočkala i tepelná izolace domu. Kromě obvodových stěn ji totiž najdete ve stropě, nikoli v konstrukci krovu.
V podobném duchu jako exteriér se nese i tradiční uspořádání dispozic - obytné přízemí s jednou velkou světnicí, průchozí střední chodbou, na druhé straně ložnice a koupelny.
Rezerva v podkroví
Podkroví, které je přístupné jak z venku, tak i zevnitř, obyvatelé užívají jako úložný a rezervní prostor. Vnitřní povrchy stěn sjednocuje šedivý nátěr, jímž jsou opatřena i okna a vnitřní dveře. V kontrastu k tomu je vnitřní vybavení barevné. "Podobu interiéru hodně ovlivnil hrubý povrch tvárnic natřený světle šedou barvou. Stejnou barvu má i dřevěný strop. Protikladem jsou tmavé parketové podlahy," dodává architektka.
Střecha je zhotovena z OSB desek, na nichž jsou položeny asfaltové modifikované pásy. Vytápění rodinného domu je řešeno pomocí plynového kotle. Ohřev vody však kromě něho zajišťují také dva sluneční kolektory.
Foto: Markéta Cajthamlová, Architektonická projekční kancelář
