Žehlení dřív vyžadovalo i slušnou fyzičku. Vždyť váha žehlících přístrojů šplhala až k třiceti kilogramům. Připomíná to nová pražská výstava, která představuje téměř sedm desítek domácích i zahraničních žehliček.
Některé využívaly i plynu, a tak není divu, že s jejich představením přichází Plynárenské muzeu v Praze-Michli. Zájemci tam uvidí například plynovou žehličku, která se po vychladnutí spodní plochy překlopila a žehlilo se ohřátou horní stranou, a další různá zdobená překlopná ohřívadla. Součástí výstavy jsou i letáky, prospekty, katalogy a fotografie. Nejlehčím exponátem je dětská minižehlička vážící necelých 200 gramů, nejtěžším krejčovská celoželezná pomocnice o váze téměř deset kilogramů.
Před použitím otřít!
Samo slovo žehlení je odvozeno od slova žíhat - tedy hladit žehem. První žehličky se objevily v 16. století. Šlo o kovářské výrobky ze železa, které se ohřívaly na otevřeném ohni. Před použitím se musely otřít, aby neušpinily prádlo. V souvislosti s vynálezem litiny vznikly různé typy žehliček s vnitřním ohřevem, ať už na petrolej, benzin, tekutý i pevný líh a na páru. Ale především na plyn, které se na konci 19. a v první polovině 20. století staly rozšířeným spotřebičem.
Podle způsobu ohřevu se dělily na žehličky s plynovým hořákem vestavěným uvnitř, do nichž se plyn přiváděl hadicí, a na žehličky ohřívané prostřednictvím různých plynových ohřívadel, na která se nasazovaly. Plamen procházel jejich dutinou a po vychladnutí je bylo nutné znovu nahřát.
S žehličkou na klobouky i rukavice
Dalším typem byly celoželezné plné žehličky, které se nahřívaly na běžných či speciálních plynových hořácích a vařičích. Bylo možné je ohřívat i na plotnách uhelných sporáků. Měly snímatelnou rukojeť, která se na žehličku nasazovala. K žehlení plášťů a rovného prádla se v některých provozovnách používalo žehliček o hmotnosti až 35 kilo či plynových lisů. Plyn byl nepostradatelný při žehlení klobouků, jeho plamen zahříval formy na žehlení rukavic. K žehlení ložního prádla a závěsů se používaly plynové mandly, existovaly i plisovací žehlicí stroje s plynovými hořáky. Ve druhé polovině 20. století tyto žehličky zmizely a nahradily je elektrické.
Muzeum plynárenství bylo otevřeno v roce 1999. Návštěvníky seznamuje s historií užití plynu, prohlédnou si dobové spotřebiče, plynoměry, modely výrobních zařízení a plynojemů. Raritou je oválný plynovod z Karlova mostu z roku 1878, model plynárny Michle z roku 1937, jeden z prvních plynových motorů z 19. století, plynová promítačka filmů, pračka Moretta s plynovým ohřevem vody i secesní plynové lustry. Termín návštěvy muzea si však zájemci musejí předem domluvit. Podstatnou část exponátů nové výstavy zapůjčili sběratelé Jana Nusková a Vladimír Zach.
