Na první pohled by se mohlo zdát, že bitva tří set tisíc vojáků u Waterloo byla tragédií. Vydáte-li se však do tohoto třicetitisícového městečka ležícího zhruba dvacet kilometrů jižně od Bruselu, lehce se přesvědčíte o opaku.
Návštěva Lvího pahorku uprostřed rovinatých brabantských polí vás utvrdí v názoru, že jatka v roce 1815 byla zábavnou společenskou událostí pod vedením sympatického egocentrika.
Souboj armád sedmi evropských států na počátku předminulého století má v Belgii dodnes poněkud pikantní příchuť. Bojovali totiž Francouzi proti spojeneckým silám a neúspěch namyšlených sousedů z mocnější země spolehlivě vyvolává v srdcích Vlámů i leckterých Valonů mírně škodolibou radost.
Císařovo vojenské ležení
Za pěkného i deštivého počasí šlapou denně stovky návštěvníků památníku u Waterloo 226 schodů ke čtyři a půl metru vysokému lvovi s tlapou na dělové kouli, aby si vychutnali pohled ze čtyřicetimetrové výšky v ceně šesti eur. Pod návrším čile obchodují dvě konkurující si restaurace s příznačnými názvy "Císařovo vojenské ležení" a "Wellingtonova kavárna".
Zájemci, jichž je ročně přes čtvrt milionu, se mohou zakousnout do Napoleona z lékořice či marcipánu, utratit peníze za stohy oslavných pohlednic, příruček, sošek, společenských her nebo třeba za malovaný porcelán s jediným námětem - maličkým císařem v důstojnickém klobouku. Tímto romantickým obrazem slavného rodáka z Korsiky ovšem veškerá atraktivita rozlehlého turistického střediska u Waterloo končí.
Potupně poražený Napoleon
Oprýskaná Napoleonova socha s odloupanými měděnými písmeny na podstavci hlídá zdejší prašné parkoviště, kde mohutné torzo památného stromu s nebezpečně hučícím hnízdem čmeláků uvnitř údajně pamatuje ještě onu historickou bitvu. Napoleonova tvář na vás hledí z jídelního lístku v ušmudlaném a věkem zašlém Císařově ležení postaveném v padesátých letech z materiálu nalezeného na bitevním poli a střeženém orlicí na dělové kouli v nadživotní velikosti. O poznání vzhlednější protější Wellingtonova kavárna je zezadu obložena starým nepotřebným harampádím, jak je v Belgii zvykem.
Potupně poražený Napoleon nepřítomně hledí před sebe sledován svým mamelukem Alim v muzeu voskových figurín naproti čerstvě zrekonstruované kruhové stavbě panoramatu bitvy z roku 1912, která svou hřmotností a světlým vápenným nátěrem připomíná ruské pravoslavné chrámy. V této zatuchlé a proplesnivělé budově lze zhlédnout poněkud odpudivé plátno o délce 110 a výšce 12 metrů, které je dobovým dílem francouzských vojenských malířů ke stému výročí krvavé události. Uměleckým vrcholem návštěvy za zvýšené vstupné 8,70 eur je promítání úryvků z filmu sovětského režiséra Sergeje Bondarčuka z roku 1970.
Waterloo je skvělá adresa
Waterloo je bohatá obec, jedna z nejbohatších v Belgii. Svědčí o tom zdejší velkoryse vystavěná radnice, moderní a nákladně vybavené veřejné budovy, špičkové sportovní stadiony a kluby, veřejné školy na pořadník, jeden nablýskaný butik vedle druhého a pobočky realitních kanceláří s cenami až oči přecházejí. Jde o prestižní adresu k bydlení jednak pro domácí high society, jednak pro řídicí úředníky agentur EU a NATO sídlících v Bruselu. Město provozuje vlastní internetovou televizi, vydává informační týdeník, předloni instalovalo prvních pět bezpečnostních kamer a letos přidává další.
Finanční smetánka posílá své děti do zdejší soukromé mezinárodní školy St. John's International School, kde hlavním vyučovacím jazykem je samozřejmě angličtina, druhým francouzština a roční školné činí 20 až 30 tisíc eur podle věku dítěte. Tento vzdělávací ústav pro vyvolené stojí na pozemku belgické královské rodiny a škola z něj každoročně platí nájemné hlavě státu králi Albertovi II.
Starostou je syn českého sládka
Starostou Waterloo je již 25 let liberální politik s českými kořeny Serge Kubla. Jeho otec přišel jako sládek z Plzeňska vařit do Belgie pivo za první republiky. Pracoval v několika pivovarech nejprve v Bruselu a později v Dinantu, oženil se s Belgičankou a už zůstal. Jejich syn Serge se narodil necelý rok před převzetím moci komunisty v Československu. Ve věku 30 let byl zvolen poslancem belgického parlamentu a jako starosta Waterloo provázel po okolních bitevních polích například britskou Queen Mum Alžbětu v roce 1986 a její dceru, královnu Alžbětu II., v roce 1993.
Foto: Iva Šťovíčková
