Bible Lonely Planet

Samozřejmě si na cesty můžete pořídit jakéhokoli průvodce. Můžete si vzít Baedekr Marca Pola, nové Meriany, staré Olympie, kapesního průvodce od Berlitzu, výborné německé průvodce od Stefana Looseho, americké Let´s Go z opačné strany žebříčku, nakonec se třeba spokojíte se sešity, které vám k letence zadarmo přidá cestovní agent.
Ale image backpackera, co se vyzná, vám dodá jedině poslední vydání Lonely Planet ledabyle vykukující z kapsy batohu.

Zrození hvězdy

Pro ty, kdo genezi nejslavnějšího průvodce planety neznají, připomenu základní data. V roce 1972 se novomanželský pár Tony a Maureen Wheelerovi vydali na svatební cestu. Protože byli Britové, čili žádní čajíčci, nejeli zalehnout na pláž na Rimini, ale vydali se přes kontinentální Evropu a Asii do Austrálie, a to overland, po zemi. To bylo v dřevních dobách batohové turistiky, kdy byli backpackeři mezi organizovanými zájezdy nefalšovanými bílými vranami a mezi backpacking a kuráž patřilo rovnítko. I proto, že jediné průvodce, které byly k mání, byly obrazové publikace s minimem praktických informací, kterými se báječně listovalo na kanapi po cestě, ale během ní víceméně zbytečně zabíraly místo v batohu.

Wheelerovi se do Austrálie dostali o necelý rok později, vyčerpaní, unešení a úplně švorc, čímž stanovili nesmrtelné základy dobrého backpackingu. Na kuchyňském stole v Sydney pak Tony sepsal jakýsi manuál pro všechny, co by si průjezd Asií chtěli zopakovat stejným způsobem.

Across Asia On The Cheap byla první publikací Lonely Planet; dneska mají na kontě přes 80 milionů výtisků, deseti titulů se prodalo víc než milion kusů od každého. Nakladatelství má autory a fotografy v každém zásadnějším městě a edičně pokrylo všechny áčkové a béčkové turistické cíle. Kromě londýnských Rough Guides nemá opravdovou konkurenci.

Čím průvodce Lonely Planet otřásly světem?

Nalistovat a jít

Wheelerovi totiž jako první pochopili, že turistický průvodce má v první řadě provádět. Fotky památek jsou hezká věc, ale když po setmění vylezete z lokálního autobusu v neznámém městě, postel podle nich nenajdete.

Lonely Planet tak funguje jako lepší telefonní seznam. Nalistujete si oblast, nalistujete si město, nalistujete si adresy hostelů, telefonní čísla, cenu, kouknete na mapu na vedlejší stránce a už můžete mazat. Svět náhle dostane řád.

Pro ty opravdu hodně pořádné nabízí Lonely Planet i seznamy kaváren a hospod, občas doporučí průvodce, občas před někým nebo něčím varuje. Turistické cíle popisuje celkem zběžně, ale cestu tam a zpátky podle daných instrukcí zvládne i malé dítě. No vy každopádně!

Kde koupit?

V žádném případě ne v Česku, ledaže byste měli kámoše, který vám použitého, ale pořád ještě použitelného „louňáka“ střelí do dvou stovek. Maximálně! I ty nejnovější knížky totiž bez problémů seženete v jakékoli zemi, kam míříte. Když si připlatíte, dostanete ještě zalisovaný výtisk, proti cenám v českých (evropských) knihkupectví za babku, můžete ale klidně volit i starší exempláře včetně předešlých edic. Zajímavá místa se mění málokdy, jedině ceny lezou nahoru a občas se stane, že kvalita průvodcem doporučované hospody nebo hostelu od chvíle, kdy se objevil na stránkách publikace, prudce klesla. Jó, když někoho přechválíte…

Už dávno ne tak lonely

Bohužel, knížky Lonely Planet světem otřásly i jinak, než manželé Wheelerovi chtěli. Významně přispěly k zalidnění liduprázdných míst. Kam turisté míří právě proto, že chtějí být sami.

Jestli do indické Goy nebo na indonéské Bali před dvaceti lety zavítalo leda pár zastydlých hipísáků, dneska jsou z nich turistické trampolíny vystřelující backpackery do močálů dalších přeturizovaných destinací. A účastníky organizovaných zájezdů zrovna tak.

Wheelerovým dělá jejich praktický příspěvek k rozvoji masové turistiky evidentně těžkou hlavu, jinak by se o něm pod titulkem Loved to Death nezmiňovali na své webové stránce. Ale těžko soudit – kdyby s  konceptem praktického levného cestování nepřišla Lonely Planet, přišli by jiní, třeba zrovna Rough Guides….

A mezi námi…. Rough Guides jsou lepší…

Foto: archiv