Thajci a Laosané mu říkají matka všech řek, ale potěšpámbů za takovouhle mámu. Čtyři tisíce kilometrů se valí neuvěřitelná masa vody, uhání Čínou, trhá Barmu od Laosu a Laos od Thajska, u hranic s Kambodžou nasadí pár slepých sladkovodních delfínů a přes Vietnam se vrhne do moře. Jenomže možná na tom, že je Mekong mamka, něco bude. Má svoje nálady, nebezpečné víry a tajná zákoutí, ale to je nakonec jedno – žije z ní celý jižní Laos.
To, že Mekong není žádná Berounka, se nejlíp pozná úplně na jihu Laosu, kde vás od hranic s Kambodžou dělí zas jen ten Mekong. Tady na jihu toho upřímně řečeno k vidění moc není. Památky jsou na severu, nelaoské etnické kmeny u hranic s Čínou, noční život v Thajsku. Na jih Laosu se odjakživa jezdí odpočívat. 
To jakživo znamená časy francouzských kolonialistů, kteří po sobě zanechali vily, kostely, bagety, menu ve francouzštině a jednokolejku. Měřila neuvěřitelných šest a půl kilometru, spojovala dva ostrovy na Mekongu a dneska z ní zbylo jen pár kolejí rezavících v džungli. Očití svědci přísahají, že i ty zbytky rok po roce mizí, protože je požírá prales, a že tamhletu bambusovou chatrč ale rozhodně nepodpírají vytrhané kolejnice. Jinou dráhu už Laosané nikdy nepostavili – jak už jsem říkala, sem na jih se přece jezdí odpočívat.
Odpočinek na Mekongu je trochu výlet do minulosti. Jsou tu prý čtyři tisíce ostrovů a na většinu z nich noha bílé tváře nevkročila. Ale i ty, kam vkročila, úspěšně odolávají krokům ve prospěch cizincova pohodlí. 
Nejdřív se musíte zdárně dostat na druhý břeh. Kolují pověry o přetížených motorových člunem, které i s turisty klesly ke dnu, a i když turisté nebyli sežráni obřím mekongským sumcem, šaty jim smrděly rybinou ještě ve Vietnamu. Jediné ostrovní ubytování jsou chatrče v provedení dřevo nebo bambus. Ve většině chýší se svítí svíčkou, kanalizace není a sprchujete se kýblem vody. Z Mekongu. To vše za dva dolary denně. S úchvatným západem slunce nad Mekongem a polozatopenými stromy. A whisky Lao Lao po dolaru za litr.
Savoir vivre.
Ti Francouzi si holt umějí vybrat.
Foto: Tereza Šimůnková
