Čechy láká dobrodružství na železných cestách

České turisty láká čím dál více dobrodružství na vysokohorských "železných cestách", za nímž jsou ochotni i několikrát do roka ujet stovky kilometrů do rakouských Alp a italských Dolomit.

Zajištěných cest nazývaných via ferrata či klettersteig jsou desítky od těch nejlehčích až po extrémní vyžadující nejen kondici a znalost abecedy horolezectví, ale i odolnost vůči závrati. Ferraty uznává i Martin Kašpar z Karlových Varů, který se věnuje hlavně klasickému horolezectví.     

Via ferraty jsou podle něho ideální variantou pro ty, kteří milují hory se vším, co k nim patří, a přitom se z nějakého důvodu nestali horolezci. Jsou jakýmsi mezičlánkem mezi vysokohorskou turistikou a horolezectvím, pro které ovšem mohou být i startovací plochou. "Zajištěné cesty vnímám jako možnost relativně bezpečného pohybu v místech, kam by se průměrně zdatný jedinec bez závratí, ovšemže s kvalitní doporučenou výzbrojí a výstrojí, normálně vůbec nedostal," řekl Kašpar.

Především moderně vedené a pravidelně udržované via ferraty v Alpách jsou opravdu nádherné a přinášejí těm, kteří jimi stoupají do výšek, skutečně nezapomenutelné zážitky. To ale pouze za předpokladu, že člověk, i když jde "jen" o ferratu, nepodcení přípravu, počasí a hory vůbec, poznamenal. "Sám se k tomuto druhu lezení velmi rád pravidelně vracím. A to nejčastěji v Dolomitech. Jejich divoké a nenapodobitelně krásné scenérie mne pokaždé znovu a znovu dostanou," dodal Kašpar. Jak se vlastně na "železné cesty" dostat a jak se vybavit a připravit?

Ferraty nejsou pro nezkušené

Podle Josefa Horešovského ze Sokolova, jemuž rovněž tento druh extrémní horské turistiky učaroval, to v současnosti není tak složité. Obrovským informačním zdrojem je například internet, kde lze objevit řadu stránek věnovaných výhradně via ferratám. "Je také řada cestovních kanceláří, které se na ferraty orientují. Vlastní příprava potom není tak náročná. Vybavení si lze i půjčit," poznamenal. Varuje ale před tím, aby se na ferraty, zvláště ty těžší, pouštěli lidé bez jakékoliv zkušenosti. K tragickým pádům tu sice nedochází často, ale hrozí tu stejně jako při klasickém lezení.

Podle Horešovského by měl nováček například absolvovat kurzy, jež nabízejí některá lezecká centra, nebo se na zajištěnou cestu vydat v doprovodu zkušeného lezce. "Pokud nic nepodcení, potom se může připravit na fantastické zážitky nejenom z vlastního lezení, ale zejména po výstupu na vrchol hory," dodal Horešovský. 

K srdci mu přirostly via ferraty v oblasti italského jezera Lago di Garda. Vybrat tu nejhezčí je ale prý těžké. Každá je jiná, nenapodobitelná a má své kouzlo. Kromě hlavních horských skupin v Dolomitech a Alpách, ať už je to Tofana, Sorapiss nebo Dachstein, nabízí desítky překrásných zajištěných cest rovněž Brenta, Vincentinské Alpy či Julské Alpy. V Česku bohužel via ferraty chybí, simulují je alespoň různé lezecké parky, například ve Špindlerově Mlýně nebo Peci pod Sněžkou. 

Po lanech a žebřících

Zajištěné cesty jsou trasy v náročném horském terénu, vybavené trvale jistícími fixními lany, žebříky, železnými stupačkami, případně i dalšími umělými pomůckami. Tyto úpravy mají zvýšit bezpečnost lezců a zpřístupnit atraktivní vysokohorský terén turistům, aniž by museli absolvovat klasické horolezecké výstupy. I na ferratách ale čekají kolmé či převislé stěny nebo vzdušné traverzy. Obtížnost ferrat se označuje barvami (modrá je nejlehčí a černá nejtěžší) nebo písmeny od A do E. 

Tradice zajištěných cest je stará téměř 150 let. První ferraty vznikaly často pro vojenské účely a usnadňovaly postup vojákům bojujícím na vrcholech hor. Vytvoření první klasické ferraty je zaznamenáno v roce 1843 a směřovala na vrchol Hoher Dachstein v Rakousku. Další klasická zajištěná cesta byla vytvořena v roce 1869 na Grossglockner a od roku 1880 se začínaly objevovat krátké zajištěné úseky ve východních stěnách Brenty. Všechny tyto cesty byly dílem Rakousko-německého alpinistického spolku.

Foto: ČTK