Po událostmi nabitých dnech jsme zvolnili tempo, zamířili na divoký West Coast a navštívili starý uhelný důl Denniston. Tajemná atmosféra opuštěného místa, které se stalo svědkem mnoha důlních neštěstí, vás provází v celém areálu dolu.
Jsou zde k vidění zbytky technicky unikátní samotížné železnice - Denniston Self-acting Incline, která byla ve své době považována za zázrak techniky.
ČTĚTE TAKÉ: Kajakem do Tasmanova parku. Seriál o Novém Zélandu
Sloužila ke svážení vytěženého černého uhlí dolů z náhorní plošiny k železniční trati. Z velké části se zde využívala zemská gravitace. Vozy plně naložené uhlím byly spouštěny z náhorní plošiny po kolejích, jejichž sklon dosahoval místy až 60 stupňů. Při své cestě dolů zároveň vytahovaly vyložené uhláky zpět nahoru.
Právě z Dennistonu jsme si odnesli zajímavý poznatek. Večer jsme plánovali grilování masa, dřevěné uhlí jsme spotřebovali předchozí noc. No, v bývalém povrchovém dole se válelo černé uhlí všude. Spořivého člověka hned napadne, že by mohl ušetřit pár dolarů tím, že si nasbírá do grilu uhlí, co je kolem. Protože jsme muži činu, hned jsme naplnili igelitku. Můžu zodpovědně prohlásit, že grilovačka na černém uhlí je pořádný nesmysl. Krom toho, že je velmi těžké uhlí rozdmýchat, se z něho i uvolňují síra a dehet, a tak máte pocit, že jste v koksovně. Nakonec jsme gril uklidili a maso opekli na pánvi. Byli jsme zas o něco chytřejší.
ČTĚTE TAKÉ: Ze sopky k pádlům. Druhý díl seriálu z Nového Zélandu
U městečka Punakaiki jsme nemohli vynechat turistický evergreen Pancake Rocks. Jsou to vápencové skály jakoby navršené z placatých kamenů. S trochou fantazie připomínají palačinky poskládané do komínů. Při vrcholícím přílivu tu vlny pronikají rozrušenou skálou a tryskají zde gejzíry mořské vody, prý je to nádherná podívaná. My jsme bohužel příliv nestihli, tak jsme byli odkázáni věřit našim knižním průvodcům a fotografiím v blízkých obchůdcích se suvenýry.
Dále jsme pokračovali do města Hokitika, které je známé výrobou šperků a maorských talismanů z nefritu. Anglický název tohoto kamene greenstone jasně hovoří o tom, jak vypadá, prostě je lahvově zelený. Naleziště tohoto velmi tvrdého kamene je v kaňonech řek v širokém okolí Hokitiky. Do příchodu bílých přistěhovalců nebyl na Novém Zélandu tvrdší a houževnatější materiál než právě nefrit. Byl proto velice ceněný a Maoři neváhali podnikat stovky kilometrů dlouhé nebezpečné výpravy přes vysoká sedla Jižních Alp, jejichž cílem byla právě naleziště nefritu v jižní části oblasti West Coast. Pounamu, jak zní název nefritu v maorštině, používali dříve domorodci na výrobu nástrojů, zbraní a talismanů. 
V dnešní době se z něho vyrábějí pouze upomínkové předměty, které lze koupit na Novém Zélandu téměř všude.
Mezi nejžádanější suvenýry patří talismany ve tvaru tradičních maorských motivů vyrobených z nefritu, kostí nebo mušlí, kterým domorodé legendy přisuzují kouzelnou moc. Nechybějí na krku snad žádného Novozélanďana bez rozdílu barvy pleti. Maorskou hrdou kulturou je Zéland doslova nasáklý a nejednoho turistu také dostane. Dlouho jsme odolávali náporu prodejců těchto talismanů, ale po měsíci pobytu nás kouzelná moc přívěšků pohltila natolik, že jsme nevynechali snad žádný obchod, jen abychom si vybrali ten nejhezčí a byli pod ochranou tajemné moci.
Město Hokitika a vůbec celá tato oblast západního pobřeží je krom nepsaného centra zpracování nefritu také vodáckou Mekkou. Jsou tu spousty extrémě těžkých řek, velká část z nich je přístupná pouze vrtulníkem a některé se jezdí dokonce víc dní. Bohužel letošní léto bylo na Zélandu poměrně suché a většina řek měla velmi nízké a hlavně pro nás nesjízdné vodní stavy.
Při odjezdu z Hokitiky jsme potkali něco, co nás opravdu překvapilo. Silniční most s pruhem pouze pro jedno auto. Takzvaný one way bridge tam není až tak výjimečný, ale aby byl ještě společný s normálně používanou železnicí, to opravdu Evropana překvapí. Když po takovém mostě jedete, neubráníte se myšlence: "Co budu dělat, když proti mně vyjede vlak?"
VÍCE DETAILŮ O CESTĚ MŮŽETE NAJÍT ZDE
Premiéra filmu, který při cestě vznikal, bude dnes 16. června v pražském klubu EXIT Chmelnice.
Foto: H2Omaniaks, Vraťa Wozniak
