Ve skutečnosti jdeme do domu nejen jedné Múzy, ale všech devíti Múz. Řeč je o Západočeském muzeu v Plzni, významné badatelské instituci druhého největšího města v Čechách.
Plzeň dávno není, co za socialismu bývala - totiž šedým až špinavým a zamračeným městem s osobitým geniem loci. Nyní je to krásné, světlé a veselé město - a ten genius loci jí naštěstí zůstal. Ale o Plzni a jejích pozoruhodnostech až jindy. Dnes jdeme do pouze do muzea.
Zkamenělé stromy a Hurvínek
Tedy nejdříve pouze k němu. Překrásná budova Západočeském muzeu v Plzni (ZČM), podle mého asi nejkrásnější ze všech velkých muzejních budov u nás, stojí na okraji historického jádra města na rozhraní Kopeckého a Šafaříkových sadů na levém břehu řeky Radbuzy. Sady vznikly na místě zrušeného opevnění města. Jsou moderně řešené a pro odpočinek jako dělané.
V Šafaříkových sadech můžeme u budovy muzea spatřit v porostu kapradin a břečťanu dva mohutné kmeny zkamenělých jehličnanů rodu Araucaroides. První kmen pochází z Újezda a druhý z Malesic - obě sídla jsou dnes součástí Plzně. A jen o pár kroků dál dotváří atmosféru sadů do bronzu vtělená dvojice Spejbla a Hurvínka - pomník, připomínající slavného místního rodáka Josefa Skupu.
Dva protipóly oddělené Radbuzou
Půvabná a symetrická historizující budova byla postavena v roce 1902 podle návrhu Josefa Škorpila, který byl až do roku 1922 ředitelem Uměleckoprůmyslového muzea v Plzni - jednoho z předků dnešní instituce. Jeho přičiněním se do Plzně dostal kromě jiného soubor více než tisíce antických mincí a dalších starožitnosti.
Na druhém břehu Radbuzy, přímo proti muzeu, stojí Kulturní dům města Plzně, monument z doby pozdního socialismu, který si po právu vysloužil od Plzeňanů přezdívku Dům hrůzy u Radbuzy. Více jej komentovat nebudu (pouze fotografií).
Múzy mezi zbraněmi nemlčí...
Pro většinu návštěvníků ZČM je asi nejlákavější proslulá plzeňská zbrojnice. Je největší dochovanou městskou historickou zbrojnicí v Evropě a její tradice sahá až do roku 1363, kdy ji založil císař Karel IV. 
Sbírka palných zbraní zahrnuje ručnice z konce 14. století a počátku 15. století, hákovnice a muškety z doby třicetileté války, nejstarší hmoždýře, děla i modely děl, haldu dělových koulí a kromě palných zbraní a jejich příslušenství i působivou sbírku halaparten a dalších zbraní chladných. Vše je doplněno názorným popisem. Zbrojnice se nachází v sálech sníženého přízemí hlavní budovy. Do průchodů mezi sály jsou zasazeny renesanční a barokní portály z asanovaných plzeňských domů. Po točitých schůdcích lze ze zbrojnice sejít i do podzemí k základům městských hradeb a hradební bašty.
...ale nechovají se ani jako slon v porcelánu...
A ani nesmějí - naopak o expozici míšeňského porcelánu v Jubilejním sále se pečlivě starají. Na sto třiceti vystavených exponátech se návštěvník seznámí s uměleckým vývojem míšeňského porcelánu od jeho alchymistických počátků.
...a rády chodí na výstavy....
| Původní městské Historické muzeum bylo založeno roku 1878. Své útočiště nejdříve v gymnaziálních prostorách v bývalém klášteře dominikánek u sv. Anny. Významný etnograf Ladislav Lábek založil v roce 1914 Národopisné muzeum Plzeňska, které dnes (jako součást ZČM) sídlí v půvabném barokním Chotěšovském domě na náměstí. Od Historického muzea se již v roce 1888 oddělilo Uměleckoprůmyslové muzeum, pro něž vznikla dnešní hlavní budova ZČM. Současná muzejní instituce vznikla v roce 1948 sloučení oněch tří zmíněných muzeí. |
Do jiné doby nahlédneme ve výstavě Alfons Mucha a jeho doba, která potrvá až do 11. ledna příštího roku
Komu by i toto bylo málo, může až do 16. 11. navštívit výstavu Labyrintem užitého umění (od gotiky po historismus), kde si může prohlédnout jak gotické deskové malby, tak renesanční stolní hodiny, klasicistní porcelán, romantické veduty a řadu dalších exponátů.
...a příjemně uondány při dobré kávě spočinou...
Spočinou v Muzejní kavárně hned nalevo od vchodu. Je zde natolik příjemně, že pro mnohé, zejména ty pohodlnější, představuje vážnou konkurenci vzhledem k nabízeným expozicím.
Na závěr něco z historie stánku Múz
Součástí ZČM je kromě Národopisného muzea Plzeňska ještě pobočka Muzeum Dr. Šimona Adlera v Hartmanicích, jehož expozice je věnována životu židovského obyvatelstva v příhraničí a památce 110 zaniklých židovských obcí z této oblasti Sudet. To ale v jeden den společně s plzeňskými muzei jen těžko stihnete.
Foto: Vladislav Dudák, Miroslav Tesař, zcm.cz
