Žďár nad Sázavou je známý zejména Janem Blažejem Santinim. Přímo ve městě je kostel, který upravoval, a kousek za městem úžasné poutní místo Zelená hora. A pod ní bývalý cisterciácký klášter. Pojďte se podívat do dvou míst v blízkosti kláštera, která nejsou tak známá, ale která posvětil génius stejného architekta.
Hřbitov jako lebka
3 tipy, co neminout ve Žďáru 3. Klášter na Zelené hoře |
Hřbitov není velký, ale o to působivější. Je obehnán zdí, jak to u hřbitovů má být (nedávno jsem ale viděl i hřbitov s drátěným plotem - opravdu smutné místo). Hřbitovní zdi nejsou rovné, jak by také u Santiniho mohly, ale konvexně a konkávně se prohýbají a navíc jsou členěny čtyřmi eliptickými kaplemi s mansardovými kuželovými střechami. Santini si z hlediska symbolismu hrál rád s půdorysy svých staveb, a tak celý areál hřbitova vzdáleně připomíná lebku.
Kaple jsou na vnější straně plné, neprostupné. Ale uvnitř se do hřbitova otevírají třemi 
arkádami, což symbolicky odkazuje na nejsvětější Trojici, jejímž jménem se v té době tradičně uzavíraly závěti a udílelo poslední pomazání. Ale pozor - čtyři tříarkádové kaple? Co je toto za symboliku nejsvětější Trojice? Koho to napadlo, uvažuje správně. Ta čtvrtá kaple (vybočující z půdorysně zřetelného trojúhelníku) byla totiž postavena až v roce 1755 na místě bývalé vstupní brány opatem Bernardem Hennerem. Tím byla původní trojiční koncepce narušena, estetiku samotného areálu to však naštěstí nepoznamenalo.
Pozvánka na Poslední soud
Uvnitř na nás prostor působí bohatým členitým dojmem, na čemž mají zásluhu jednak prohýbané zdi, jednak vystupující kaple s arkádami, ale také soustava úzkých cestiček. Ty se sbíhají v ohnisku celého prostoru - u sochy Anděla Posledního soudu od barokního sochaře Řehoře Thényho (1755). Anděl stojí na vysokém trojúhleném podstavci, jehož půdorys symbolizuje Boží oko, má dramaticky rozevřená křídla a troubením oznamuje začátek konce světa.
Do dvoru Lyra za zlým jezdcem Ulrychem
Na naléhavou připomínku Posledního soudu zapomeňte za jemných zvuků strunné lyry. Tedy aspoň symbolicky. Nedaleko totiž stojí klášterní hospodářský dvůr Lyra, postavený rovněž Janem Blažejem Santinim. Stojí za to se u něj zastavit, neboť Santini pojímal i užitkové stavby jako umělecká díla. Dvůr postavil na půdorysu lyry, který je patrný i dnes, navzdory různým přístavkům a nevhodným úpravám.
Ze tří stran se dá dvůr obejít, přes rybník je odtud i hezký pohled na klášter. Turistů moc nepotkáte. Ani přízrak Ulrycha, zlého správce zdejšího panství, se již po zdejších cestách neprojíždí. Kdysi však kolem jezdíval na statném koni s telecí hlavou anebo v černém kočáře, a kam šlápl, tam prý nic nerostlo. Nakonec jeho řádění učinil přítrž jihlavský kat, který otevřel jeho hrob a posmrtně mu setnul hlavu. Zda byl jeho hrob na Dolním hřbitově, už pověst neříká.
Foto: Vladislav Dudák, Profimedia (1x)
