Ne hřbet Jižní Ameriky, ale sedmnáctý největší ostrov světa nese Centrální Kordillery (Cordillera Central). Nad horami filipínského Luzonu v západním Pacifiku kondoři nelétají, ale výhled na rýžové terasy ze seznamu UNESCO stejně ocení spíš lidé. A nejlepší pohled na hornatou krajinu je ze střechy místního autobusu nebo džípu.Výchozím bodem pro cestu do horských oblastí Filipín byla v mém případě Manila. Žádné centrální autobusové nádraží ve filipínské metropoli nenajdete, místo toho je tu několik desítek menších terminálů různých společností, chaoticky rozmístěných podél hlavního městského silničního okruhu. Není však problém říct kterémukoli taxikáři, do jakého města se chcete dostat, a on vás doveze na příslušné nádraží. Většinou vám i nabídne, že vás do cílové destinace doveze sám. V takovém případě mějte vždy na paměti, že taxikáři nejsou věrohodným zdrojem informací a že argumenty, které použijí, aby zvýšili svou cenu, budou ve většině případů lživé.
Do blogu http://codelam.blogspot.com/ jsem si tehdy napsal:
„Přesně o půlnoci jsme vyjeli z Manily nočním autobusem do města Baguio, které leží již v horách ve výšce 1500 m n. m. a které je vstupní branou do dalších osídlení v Kordillerách. Do Baguia jsme dorazili za svítání. Ve městě jsme navštívili obrovské tržiště se vším možným i nemožným. Mezi místní speciality patří stříbro, které se těží za městem, a šperky z něj vyrobené, dále jahodová marmeláda a jahodové víno z místní produkce a různé výrobky z tradiční tkaniny, připomínající suvenýry z Jižní Ameriky."Pochod za rýží
Tradičním cílem cestovatelů, kteří se do oblasti vydávají, jsou monumentální rýžové terasy u osady Battad. Figurují na seznamu světového kulturního dědictví a jejich výjimečnost je ještě umocněna faktem, že do vesnice nevede žádná silnice a každý, kdo se tam vydá, musí podstoupit několikahodinový pochod.
Překrásné rýžové terasy ležely v mém případě na konci náročné trasy Manila - Baguio - Sagada - Bontoc - Banaue - Battad. Rychlost dopravy se s blížícím se cílem rapidně snižuje. Zatímco ze začátku se budete řítit po kvalitní silnici, v horských serpentinách místy silnice chybí úplně a zdolat několik desítek kilometrů se může stát úkolem na celý den.Americko-filipínské Město borovic
Mezi Baguiem a Sagadou jezdí denně jen několik málo autobusů, a to ještě z vedlejší autobusové stanice. Místní vás však rádi navedou, takže si aspoň můžete prohlédnout část tohoto více než třísettisícového města.
Baguio je regionální křižovatkou obchodu a sídlem středních a vysokých škol, do kterých míří studenti z dalekého okolí. Pozoruhodné je, že Město borovic, jak je Baguio nazýváno, bylo ve své moderní podobě založeno na počátku 20. století Američany, kteří zde později vybudovali i leteckou základnu a rozsáhlé rekreační středisko.
„V 10.30 už sedíme v dalším autobuse, tentokrát v o několik tříd horším. Naším cílem je městečko Sagada. Silnička je obklopena obydlími místních obyvatel. Ti chovají slepice, pěstují rýži a zeleninu a vypadají, že žijí spokojeným a nezávislým životem. Na půli cesty stavíme v místním motorestu, který pro hladové cestující připravuje mimo jiné tradiční filipínskou pochoutku jménem balut. Jedná se o kachní vejce s částečně vyvinutým zárodkem (sedm dní starý - zabírá více než polovinu objemu vejce), které je poté uvařeno a loupe se a jí. Tuto nechutnost jsme si nedovolili vyzkoušet a místo toho jsme si dali konvenčnější velký kynutý knedlík s masovou směsí uvnitř.
Nedaleko před koncem cesty je silnice zatarasena sesuvem půdy a musíme několik hodin čekat na její zprůjezdnění. Mnoho místních cestujících bere do rukou lopaty a začíná odhazovat hlínu. Asi po půl hodině práce je málem zasypává další sesuv, který tím maří veškeré jejich úsilí. Radši toho nechávají a už jen čekají jako my. Dozvídáme se, že před několika týdny zasáhl podobný sesuv půdy autobus a strhl ho ze srázu dolů. Přivolaný bagr doráží již za tmy, během deseti minut silnici zprůchodní a my se konečně dostáváme do Sagady."Kalang, hašišová základna
Malé horské město Sagada je oblíbenou turistickou destinací, a tak nabízí mnoho guesthousů, restaurací a obchůdků se suvenýry. Mimo toho je zde několik základních a středních škol. Ve většině rodin je mnoho dětí, ani devět není výjimkou, a navíc sem dojíždí mnoho dalších z odlehlých vesnic, kde střední školy nemají.
V ulicích je proto ráno a odpoledne velmi rušno. Mnoho domácností žije z turistického ruchu - buď pomáhají turistům poznávat krásy okolí jako průvodci, nebo provozují stánky se suvenýry a obchůdky nebo ubytovny a restaurace. Jinak si vydělávají na živobytí zemědělstvím, pěstují zeleninu, kterou potom prodávají nebo používají pro vlastní potřebu. Mnoho místních je velmi ochotných a usměvavých a mluví velmi dobře anglicky. Veliké popularitě se v celé oblasti těší hašiš, který se již od nepaměti dováží z nedaleké vesničky Kalang. Místní policie o nezákonné činnosti ví, ale respektuje ji, na oplátku za to, že ji místní nedělají otevřeně, ale potají.
Eduardo Masferré, osobnost filipínské fotografieJedna z restaurací v Sagadě funguje napůl jako muzeum tvorby místní kulturní osobnosti - Eduarda Masferrého. Otcem Eduarda byl španělský voják, kterému se oblast Kordiller zalíbila natolik, že opustil službu, oženil se s místní kráskou a zbytek života strávil obděláváním půdy v místním krásném prostředí, jistě spokojeněji než působením v okupantské uniformě.
Eduardo byl fotograf, kterému se za jeho celoživotní dílo dostalo celosvětového uznání. Jeho černobílé fotografie zachycují krásy krajiny okolo Sagady i náročný život místních obyvatel.
- Je třeba dodat, že Filipíny jsou velmi chudou zemí a že cenová hladina zde je velmi nízká. To ovšem neplatí pro turistické oblasti, kde jsou místní stále přepláceni zahraničními návštěvníky, takže neváhají své ceny zvyšovat a zvyšovat. V oblasti Cordillera central se většina cen drží na nízkých hodnotách, takže není problém koupit si například banán za padesát haléřů nebo služby průvodce za pár desítek korun.
- Při cestování v autobusech a džípech se bez ostychu po vzoru místních vyšplhejte na střechu - rozhled i adrenalin k nezaplacení. Jen v osídlených oblastech je třeba dávat pozor na nebezpečně nízko visící elektrické vedení a občas se přikrčit.
- Pokud se dostanete do Sagady a budete hledat romantické ubytování, nesmí vám ujít podnik jménem Log cabin. Jedná se o restauraci vedenou francouzským kuchařem. Mimo vynikajícího jídla a příjemného prostředí s krbem je zde i možnost ubytování v přímo královském apartmá s bohatou dřevěnou výzdobou. Pro velký zájem je rezervace předem nutností.
|
Cenové relace a tipy:Foto: Tomáš Bauer, UNESCO (1x), Noorderlicht.com (1x)
