Neumím si představit reakci pražského policisty, kdyby mu před nosem profrčel motocykl po chodníku mezi chodci. Vím ale, jak se v podobných případech chovají policisté na jihu Francie. Tváří se, jako že tak pěkný den už dlouho nezažili.
Kdo zná Francouzskou riviéru z prázdninových pohlednic, může žít v předsvědčení, že není klidnějšího místa pod sluncem. Kdo však okusil drsnou realitu zdejšího kraje, dá mi za pravdu, že na Azurovém pobřeží jde často o život.
Kolem čtvrté hodiny odpolední se zelenkavá hladina Andělské zátoky prudce mění. Moře nabírá temné odstíny dna a studený mistrál žene ke břehu čím dál tím větší vlny. Pěna stříká výš a výš, živel je stále drzejší a hlučnější, až nakonec rozdováděné dětičky, které ještě před chvílí odvážně házely oblázky co nejdál do vody, ustrašeně vyhledávají náruče svých rodičů a pozorují šturmující oceán, jak zahání dospěláky blíž a blíž k nábřežní zdi s modrými židličkami.
Nice a Anglická promenáda
Nahoře, na promenádě půlmilionového střediska zdejšího kraje Nice, se děje cosi podobného. Chodců přibývá jako mravenců, běžci pro zdraví jsou dotěrní jako vosy, mezi davy se proplétají kaskadéři na horských kolech, jimž nestačí cyklostezka, atletičtí černí mládenci na in-line kolečkových bruslích, somrující pobudové a hlavně mladiství šílenci na tolik populárních skútrech. Najíždějí do chodců jak do hejna slepic, drze si razí cestu masou lidí a ohlušují okolí svými stroji s odmontovanými tlumiči.
Mají ke svému počínání zdánlivě logický důvod - osm kilometrů dlouhá Anglická promenáda je beznadějně ucpaná vozidly zaměstnaných Francouzů, kteří se právě vracejí z úřadů a kanceláří. Šestiproudá a místy osmiproudá vozovka rozdělená vzorně střiženým trávníkem se vzrostlými palmami připomíná rozvodněnou řeku, kde do sebe proplouvající bárky co chvíli drcnou, odřou si lak a pokračují v nekonečném závodě přískokem vpřed. Doporučenou čtyřicítku nikdo nerespektuje a zmáčkne-li chodec tlačítko nablýskaného semaforu před hotelem Negresco, počká si hezkých pár minut, než mu zelený panáček dovolí vrhnout se pod kola nespokojených šoférů. Podle městských statistik profrčí po Anglické promenádě každý pracovní den zhruba sto tisíc automobilů.
Elegantní souprava
Komfortní autobusy zdejší městské hromadné dopravy se pohybují průměrnou rychlostí 11 kilometrů za hodinu a věčnými zastávkami jen zhoršují každodenní zácpu. O dvě-tři ulice dál od moře jezdí již rok a půl první tramvajová linka ve městě o délce 8,7 kilometrů s 21 stanicemi, která měla přetížené promenádě odlehčit. Dvacítka moderních a elegantních souprav o délce 33 metrů a maximální kapacitě 200 cestujících však stěží dokáže přepravit více než 70 tisíc pasažérů denně. Ranní a odpolední návaly jsou nesnesitelné.
Lidé se kolikrát nemohou ani protlačit ke strojkům na označení jízdenek. Tramvaje popojíždějí průměrnou rychlostí 18 kilometrů za hodinu, nejdelší vzdálenost mezi dvěma zastávkami činí 510 metrů. Starosta Nice Christian Estrozi loni v létě oznámil, že do pěti let nechá vybudovat druhou tramvajovou trasu, která povede přímo po Anglické promenádě. Aby nebyl narušen výhled na Středozemní moře, soupravy budou napájeny elektřinou odspoda.
Nad pobřežím hlídkuje záchranný vrtulník a nad sluncem zalitou Nice krouží letadlo za letadlem, aby vzápětí přistálo na zdejším letišti, jehož dráhy začínají hned za kamenitou pláží. Hosté na balkonech luxusních hotelů mohou docela zblízka studovat značky leteckých společností a uzavírat sázky, zda stroj očeše střechy přilehlých domů, anebo snad paruky blonďatých prostitutek, které v celých hejnech hltají doušky čerstvého smogu podél růžového asfaltu, aby si je projíždějící fešáci mohli řádně prohlédnout.
Občas zakvílí sanitka nebo hasiči, neboť z postranní uličky před chvílí nečekaně vyrazila třeba dvojice mladíků na motorkách a teď se svíjí na zemi před zraky shromážděných zvědavců, kteří jsou ovšem na podobné scény zvyklí. S člověkem otřese první či druhá taková nehoda a pak až stručné oznámení ve škole, že oblíbený profesor dnes nepřijde, protože ho v odpolední špičce na promenádě porazilo auto.
Jsou prostě na riviéře chvíle, kdy je lepší nevycházet z domu.
Foto: Profimedia
