Špičkový český horolezec Radek Jaroš zdolal už osm osmitisícovek. Z velehor přivezl stovky snímků. Jak se fotí ve velehorách? Na co si lezci dávají pozor a jaké fotoaparáty se Jarošovi v horách osvědčily?
Fotogalerii snímků Radka Jaroše najdete ZDE
Podle čeho vybíráte fotoaparát?
Snažím se, aby byl širokoúhlý. V Himálaji totiž fotíte hlavně panoramata a nebo horizonty. Pokud jde o snímky z výšky okolo osmi tisíc metrů a nebo přímo z vrcholu, pak je jako jeden z hlavních parametrů rozměr a hmotnost přístroje. Za hlavní ale považuji rozměr. Ten přístroj se mi totiž musí vejít do pouzdra u těla, aby byl pořád po ruce.
Znamená to, že s sebou nemůže nosit zrovna moc kvalitní přístroje?
To ani ne. V současné době jde totiž ten vývoj dost bouřlivě dopředu, takže i malý přístroj je už poměrně kvalitní. Samozřejmě není možné nosit zrcadlovky. I když zrcadlovku používám také, ale jen v určitých fázích výstupu. Na vrchol už nesu jenom "kompakt". Kromě foťáku mívám totiž i kameru, takže to už začíná být dost velká zátěž.
Jaké fotoaparáty používáte?
Tak například teď na poslední expedici na Dhaulagiri (8172 m) a Makalu (8467 m) jsem nesl zrcadlovku Cannon 400D. Na vrchol jsem ale už stoupal s Nikonem Colpix. Dřív jsem používal i analogové Olympusy, většinou „mjúčka". Na vrcholu Cho-oyu jsem ale byl třeba s "pseudozrcadlovkou" Minolta A1. Ta už se nevyrábí. Byl to ale výborný foťák.
Jak s fotoaparátem v extrémních podmínkách manipulujete? Abyste ho nerozbil a nebo sám nespadl a nezranil se?
Tam je důležitá velikost. Je totiž třeba mít foťák pořád po ruce, nemuset sundávat batoh a pořád ho někde lovit. Takže ho nosím buď v malém pouzdře na popruhu batohu a nebo v ledvince na těle.
Dnes potřebuje každý fotoaparát baterky. Jak to řešíte?
Velkou zásobou. Nosím je pořád u sebe, aby byly v teple. Baterky nemůžete odložit v některém z výškových táborů. Než se tam vrátíte, může uběhnout den a nebo taky třeba týden. No a to už jsou v extrémních podmínkách hor stejně vybité.
Jak a kde nabíjíte?
Nabíjí se hlavně dole v základním táboře. Takže v okamžiku, kdy jdu nahoru, tak mám sebou dvě nebo tři baterie, které mi stačí na sto až tisíc snímků. No a pak je musím zase snést zpátky a znovu nabíjet. Když jsem s lezením v Himálaji začínal, mívali jsme v základním táboře agregát. A s jeho pomocí nabíjeli. Ve výšce okolo pěti tisíc metrů je už ale zcela jiný poměr kyslíku, takže agregát často zlobil. Dnes používám solární nabíječku
Jak se o baterie staráte. Předpokládám, že to v těch mrazech a zároveň obrovských změnách teplot nebude snadné?
To není. Když jdu třeba spát, tak všechny baterky vyndám a nastrkám do spacáku. Nikdy nesmí zůstat v přístrojích. Chybou je dávat si je do bot a pod hlavu. Když ráno začne svítit slunce, dojde ke změnám teplot. Na studených bateriích se začne srážet voda, takže zvlhnou a mohou zkratovat. Jednou jsem články uložil přes noc do bot a vlhkost z baterií se přenesla do vnitřních botiček. To když se stane, tak vám pak omrznou nohy.
Stalo se někdy, že jste chtěl vyfotit důležitý okamžik a selhaly baterie nebo fotoaparát?
To se stává pořád! Jednou jsem s sebou celý výstup nosil film, abych byl připravený. No a pak jsem ho zapomněl ve výškovém táboře. Nebo se mi stalo, že byl nahoře takový mráz, že přestala fungovat závěrka. To bylo v roce 2002 při výstupu Kangchenjungu (8598 m). No a letos na Makalu mi dvakrát spadla na kameny kamera. To jsem pak, až ve výšce 7300 metrů zjistil, že nefunguje display. Tak jsem ji musel odložit a jít nahoru s foťákem. No a ráno, před výstupem na vrchol koukám a on stávkuje i foťák. Nechtěl se vysouvat objektiv. V té době jsme pravidelně posílali zprávy, jak se nám daří, že jsme každý den o kilometr výš. Řekl jsem si, sakra! Kamera nejede, foťák taky ne. Z výstupu nebude záznam. Nikdo nám neuvěří, že jsme byli nahoře. Lidi si řeknou, že jsme leželi v Thajsku na pláži a jen je tak mediálně „krmili". Naštěstí jsem ale trochu zaimprovizoval a objektivu pomohl nehtem. A ono to zabralo. A pak jsem fotil nejen vrcholovou fázi výstupu, ale i celou expedici. S foťákem jsem nakonec točil i krátká videa. A ono to bylo i docela kvalitní.
Je nějaký rozdíl ve focení v Himálaji a nebo třeba v Krkonoších?
Já myslím, že pokud jde o teploty, vlhkost a další nástrahy, tak asi ne. Technice to škodí stejně tam i v Himálaji. Rozdíl je asi v tom, že v extrémních výškách technika čelí špatným podmínkám i celý měsíc. Ve sněhu i ve stanu. Když ale jedete do Krkonoš, tak ten foťák vyndáte jen na pár hodin. Pak ho můžete ošetřit. Zahřát, vysušit nebo vyčistit. Možná tu ale jeden velký rozdíl přece existuje.
V Krkonoších, když se něco nepovede, tak tam zajedete příští víkend znovu. Na Everest ale vylezete jen jednou za život.
Foto: Jiří Máslo
