Ze suchého West coast vedla naše cesta na jih, směrem k ledovcům Franz Joseph a Fox. My jsme si vybrali k návštěvě ten druhý, ze kterého vytéká stejnojmenná řeka. To rozhodlo: protože ledovcové řeky mají vodu z tajících masivů i v parném létě, doufali jsme, že nám bude přát štěstí a po delší době si opět zapádlujeme.
Během krátkého výletu k čelu ledovce mi neuniklo, že vody v řece je pro splutí dostatek a řeka je dokonce sjízdná téměř od vrchu. Neuniklo to ani Tomovi, který má hned jasno: "Na řeku nasedneme hned pod ledovcem". Dále jsme se nezdržovali chozením po ledu a zamířili pro lodě, zpět k autu. A tak jsme si splnili sen a nasedli na vodu těsně pod výtokem řeky z ledovce .
Pádlování mezi krami
Tentokrát nejedeme nalehko - jen v tričkách - jako na Kaituně, ale pořádně oblečení do teplých vodáckých bund a kalhot. Voda vytékající z ledovce má necelé dva stupně Celsia, v případě nedobrovolné koupele, po nepodařeném eskymáckém obratu, by nám bylo ouvej. Dokonce nám následující dva kilometry dělaly společnost plovoucí ledové kry. Ledovcová řeka kromě nezvykle nízké teploty skýtá ještě jedno nebezpečí. Voda má takovou mléčně šedivou barvu a špatně se odhadují kameny a správné průjezdy peřejí. Na vodu takové barvy nejsme zvyklí, a proto jedeme s Tomem velmi pomalu a opatrně. Před každou mohutnější peřejí zastavujeme a před splutím ji nejprve prohlížíme ze břehu. 
Od Fox river jsme pokračovali dále na jih. Zastavili jsme se u řeky Young, kde bohužel bylo opět sucho. Místo minimálního průtoku dvacet kubíků za sekundu v korytě teklo sotva pět. Alespoň jsme nedaleko našli hezké kempovací místo, kde jsme potkali dvě kamarádky z Čech, které už jsou na cestách tři roky. Na následující dny jsme tak rozšířili náš produkční tým o další dvě členky.
Jezero Wanaka a Puzzling world
U města a úžasného stejnojmenného jezera Wanaka jsme se zašli podívat do Puzzling worldu, což je v podstatě zábavní park s velkým bludištěm a spoustou atrakcí založených na optickém klamu a na matení lidského myšlení. Je tu například místnost nakloněná pod úhlem třicet stupňů, kde po chvíli máte pocit, že rovně stát prostě nedokážete, že voda zde teče a kulečníková koule se koulí do kopce. Dřevěné bludiště rozkládající se na ploše jednoho hektaru, v jehož každém rohu stála vyhlídková věž, nepůsobilo nijak složitě.
Úkol pro návštěvníka zněl jasně: Postupně se projít všechny věže ve směru hodinových ručiček. Tak jsme se na vlastní kůži přesvědčili, nebylo to až tak jednoduché jak se nám, na první pohled a možná po zkušenostech z jiných bludišť, zdálo. Informační cedule umístěná u vstupu do labyrintu hlásala, že než obejdeme všechny čtyři věže, strávíme třicet až šedesát minut hledáním té správné cesty a prochodíme více než 1500 m chodeb a slepých uliček. Když se ručička přiblížila k padesáté minutě našeho bloudění, konečně jsme poněkud ušlí dorazili na poslední věž bludiště. Teď už jen najít cestu ven... Ztracenou sílu jsme načerpali v nedaleké kavárně.
Trek na horu Mt. Roy
Posilněni dobrou kávou jsme ještě ten samý den odpoledne navštívili infocentrum abychom naplánovali odpolední program. Zaujal nás trek na horu Mt. Roy, která se tyčí nedaleko od města. Všechny zajímavější výlety nebo treky na Novém Zélandu jsou podrobně popsány v letáčcích. O výletu na Mt. Roy tam stálo, že je na pět až šest hodin. Tolik času jsme ovšem do setmění neměli. V tom někoho napadlo, že hora půjde zdolat určitě rychleji. Začali jsme se hecovat, za kolik že to dáme. Celkový čas výletu jsme stlačili na 2 hodiny a 40 minut. Za tu dobu jsme vystoupali a následně doslova seběhli 1300 metrů výškového rozdílu. Takovýto přístup k takřka celodenním výšlapům nelze doporučit, protože jsme stehenní svaly cítili ještě za dva dny...
Od Wanaky už je to jen kousek k městu adrenalinových sportů a zrodu bungeejumpingu, do Queenstonu. Ale o tom zas až příště.
Více detailů o naší cestě můžete najít ZDE.
Foto: H2Omaniaks
