V romanticky pojatém cyklu Čechy, vydávaném nakladatelstvím Otto na konci 19. století, i v dalších průvodcích z té doby se tomuto městu říká "jezerní město české". No, ono to zní tak nějak vznešeněji než "město rybniční". Ostatně podobné vylepšení se dostalo i o 170 kilometrů severnějšímu "Máchovu rybníku". My se ale vrátíme na jih - do Třeboně, kouzelného centra naší největší rybniční soustavy.
Vodní trik s hodinami
To, co zde nenajdete, jsou kopce, pahorky a vrcholky. Zato vody je kolem opravdu hodně. Kdybychom doprostřed třeboňského náměstí položili na zem hodiny orientované dvanáctkou k severu, tak pouze ve směru k číslici osm (ukazující k Českým Budějovicím) bychom nenarazili v blízkosti na větší rybníky.
Rybníky, rybníky a rybníky
Třeboňské rybníky nevznikly všechny ve stejnou dobu a některé už neexistují. 
Nejstarším větším rybníkem třeboňské soustavy je Bošilecký rybník, založený v době vlády Karla IV. Zlatá éra zakládání rybníků však nastala v období renesance v době panství Rožmberků.
Nejdříve za Štěpánka Netolického (* asi 1460 - † 1538), jenž založil řadu rybníků (mj. Horusický, Opatovický, Velký Tisý), propojených kanály, jejichž páteří je dodnes 45 kilometrů dlouhá stoka, zvaná od 17. století kvůli svému ekonomickému přínosu Zlatá.
Přímým Štěpánkovým pokračovatelem byl neprávem zapomínaný Mikuláš Ruthart († po roce 1576), jenž vybudoval rybniční soustavu okolo Chlumu u Třeboně včetně Staňkovského rybníka, který má ze všech našich rybníků největší objem vody (asi 8 milionů krychlových metrů). V samotné Třeboni, v Rožmberských službách, se mu však nedařilo. 
Jihovýchodně od města založil rybník Hrádeček o ploše 688 hektarů (!!!; vodní plocha Rožmberka má 489 hektarů, katastrální výměra 677 ha), ale jeho rašelinné podloží nebylo pevné a hráz se bortila. Byl proto odvolán Jakubem Krčínem z Jelčan. Nutno říci, že i ten měl s rybníkem potíže a ty přetrvávaly i později a rybník se neustále zmenšoval, až roku 1779 zanikl definitivně. Nyní na jeho místě roste borový les.
Nevděk Světem
Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan (1535, † 1604), třetí významný budovatel třeboňských rybníků, je nejznámější. Od roku 1569 byl regentem rožmberského panství a v této funkci založil řadu rybníků, například rybník Spolský a Potěšil a rozšířil řadu rybníků Štěpánkových (např. Opatovický a Záblatský). Jeho největším dílem je rybník Rožmberk, náš největší rybník.
I když je součástí katastru Třeboně, mnohem úžeji je přímo s městem spjat rybník Svět. Jeho stavbu Krčín zahájil roku 1571 a bylo kvůli němu nutno zbourat celé Svinenské předměstí, ležící za Svinenskou bránou, kterou vedla tehdejší „výpadovka" k Trhovým Svinům. Toto předměstí bylo založeno v roce 1558 Vilémem z Rožmberka a stálo tam 36 domů. Z titulu své funkce však Krčín stavbu prosadil, ale kvůli odporu třeboňských obyvatel (a není divu) jej nazval Nevděk a teprve po několika letech jméno změnil na Svět. Ten pak spojil s vedlejším rybníkem Opatovickým v jeden rybník. Znovu odděleny byly až po povodni v roce 1611. Dnes si již Třeboň bez rybníka Svět ani nedovedeme představit.
Moderní český kapr
Další oživení třeboňského rybničního hospodářství nastalo až v polovině 19. století za Schwarzenbergů, hlavně díky působení rybníkáře Josefa Šusty (* 18935; † 1914), otce proslulého historika stejného jména. ten má hlavní zásluhu o prosazení moderního chovu českého kapra, jenž je dodnes mimo Čechy hlavní rybniční rybou pouze několika málo rybničních soustavách.
Rožmberské město
Ale teď již ke městu samotnému. Ves zde existovala již po polovině 12. století a za pánů z Landštejna se kolem roku 1261 stala Třeboň městečkem. Roku 1366 koupili třeboňské panství bratři z rodu Vítkovců - Petr, Jošt, Oldřich a Jan z Rožmberka, a začali zde budovat jedno z center svého rozsáhlého panství. V roce 1379 získala Třeboň městský status. 
Město se ubránilo několika obléhání husitů a největší rozvoj zaznamenalo v období renesance, v době zakládání rybníků. Tehdy se stala druhým největším rožmberským centrem (po Českém Krumlovu), získala nové mohutné opevnění a řadu renesančních staveb. Renesanční přestavba města byla uspíšena po požáru v roce 1562.
Poslední rožmberský vladař - Petr Vok z Rožmberka, si roku 1602 po prodeji krumlovského panství zvolil Třeboň za své sídlo. Po jeho smrti připadlo Švamberkům, jimž však bylo panství po prohrané bitvě na Bílé hoře konfiskováno.
Třicetiletá válka je zle zasáhla, zejména poté co bylo roku 1622 dobyto generálem Marradasem. Nové oživení nastalo až po roce 1660, kdy zdejší panství získali Schwarzenbergové. V roce 1883 byly založeny Bertiny rašelinové lázně a tento rok lze považovat za počátek novodobého třeboňského lázeňství, zaměřeného na léčbu pohybového ústrojí (artrózy, revmatická onemocnění aj.).
Za současné převážně barokní a klasicistní fasády na renesančních domech mohou opět požáry (1723 a 1781). Novodobý rozvoj (včetně třeboňského lázeňství) probíhal naštěstí mimo historické jádro.
Město klenot
Město s dokonale zachovanou stavební dispozicí a téměř (až na obchodní dům na náměstí) nenarušenou původní zástavbou patří ke klenotům našich historických měst a právem získalo už v roce 1976 statut městské památkové rezervace.
Památek je tolik, že je připomeneme jen zmínkou. Na půvabném náměstí s řadou bohatě zdobených domů, s radnicí s věží a s proslulým hotelem U Bílého koníčka stojí renesanční kašna a barokní mariánský sloup. Z náměstí lze vejít do rozsáhlého areálu zámku, který vznikl na místě tvrze a hradu v období renesance.
Zámek s několika nádvořími a půvabnou zahradou patří k největším u nás. Má několik prohlídkových okruhů a zejména v sezoně se připravte na velké návaly, a tak se vám může stát., že si dopoledne koupíte lístek až na prohlídku po obědě. Naštěstí organizace prohlídek je skvělá.
Druhým velkým areálem ve městě je bývalý klášter augustiniánů s gotickým kostelem sv. Jiljí, nejstarším dvoulodním v jižních Čechách.
Pět městských bran
Pozoruhodné je opevnění s pozdně gotickými dělovými baštami) v jedné z nich sídlí CHKO Třeboňsko), zachované téměř po celé délce města. Dokonce, a to je přímo rarita, se zachovalo všech pět městských bran - renesančně bohatě zdobená Svinenská brána a Novohradská brána (vnější Svinenská) na jihu, Hradecká brána na východě, zaslepená Břilická brána, nahrazená po roce 1611 funkční Budějovickou bránou na severozápadě.
Mimo historické centrum stojí hřbitovní kostel sv. Alžběty a za městem na protějším břehu rybníka Svět poutá nejvíce pozornosti monumentální novogotická Schwarzenbwerská hrobka. V těsné blízkosti města, ve vsi Stará Hlína, si můžeme prohlédnout dva pozoruhodné mosty z konce 18. století, postavené pro císařskou silnici z Třeboně do Stráže nad Nežárkou, ten pětiobloukový vede přes Lužnici, čtrnáctiobloukový přes záplavovou oblast rybníka Vítek.
A nezapomeňme na okolní pozoruhodnou přírodu, jejíž ochranou a výzkumem se zabývá zdejší CHKO Třeboňsko a Botanický ústav.
Nežíznit v městě jezerním
To už ale velmi žízním a voda to nespraví. Naštěstí přímo ve městě je pivovar Regent. Působivá stavba s pivovarskou hospodou a sklepem, s výborným pivem a řadou hospodských mňamek. A co se týče ryb, nejznámější (podle mých zkušeností jen zčásti právem) je restaurace Šupina a Šupinka, ale vynikající rybí pokrmy se dostanou i na řadě dalších míst.
Ano, abych nezapomněl. Lázeňské oplatky (a to osobité chuti) má Třeboň vlastní a také nějaký ten lázeňský likérek se najde.
Foto: Vladislav Dudák, Profimedia, Wikipedia, rybarihk.cz
