Keltské Atény východních Čech

Už jméno Chrudim působí starobyle. A historie mu dává za pravdu. V úrodné nivě Chrudimky, nepříliš daleko od jejího ústí do Labe v Pardubicích, žili lidé už před šesti či sedmi tisíci lety. Od pátého století záporného letopočtu až do přelomu letopočtů zde sídlili Keltové  - a ti si uměli vybrat. Centrum jejich osídlení však leželo asi o deset kilometrů jižněji v Železných horách v Hradišti v blízkosti dnešních Nasavrk. Budoucí Chrudim však zřejmě zůstávala předsunutou vstupní branou k rudami oplývajícímu pohoří.

Slované sem nejspíš přišli už v sedmém století a snad už ve století devátém zde vzniklo hradiště (doloženo 993), jedno ze správních center vznikajícího přemyslovského státu. Dvojnásob důležité, poněvadž leželo na stezce spojující Čechy s Moravou. Tou na počátku roku 1055 projížděl na svém tažení do Uher bojovný český kníže Břetislav I. a dne 10. ledna v Chrudimi jeho životní pouť skončila.

Město za 125 zlatých

V roce 1276 král Přemysl II. Otakar založil v prostoru starého hradiště královské město. Roku 1307 se Chrudim stala městem věnným - odváděla českým královnám věno 125 zlatých a 30 krejcarů ročně. A tak zůstalo až do konce monarchie.

V době husitských válek stálo město pevně na straně husitů, později se účastnilo stavovské opozice vůči Habsburkům. A v 18. a pak v 19. století se Chrudim proměnila v poklidné maloměsto, k čemuž přispěl růst konkurenčních Pardubic, které měly u velké řeky a hlavní železnice lepší podmínky k rozvoji. Do Chrudimi se naopak lokální železnice dostala poměrně pozdě, až v roce 1871.

Co se zdálo v období průmyslového rozvoje nevýhodou, město zhodnocuje dnes.

Zachovaná urbanistická struktura středověkého města, řada památek a zejména působivé panoramatické pohledy na město zdvíhající se z údolní nivy Chrudimky z něj vytvářejí dobré místo pro putování. V roce 1990 zde byla vyhlášena městská památková zóna, ale rozdíl mezi ní a prestižnější kategorií městské památkové rezervace je v tomto případě spíše jen formální.

Proč Chrudimka ústí do moře

V Chrudimi se i jinak urodilo: v roce 1460 se zde narodil český humanista Viktorin Kornel ze Všehrd, v roce 1783 herec, režisér a ředitel Stavovského divadla Jan Nepomuk Štěpánek a zejména v roce 1793 osoba, díky níž Chrudimka bude svým způsobem už navždy ústit přímo do moře - mám na mysli vynálezce lodního šroubu Josefa Ressla. Jeho rodný dům s pamětní deskou najdeme v Široké ulici.

Od 40. let 19. století má Chrudim významnou divadelní a hudební tradici a překrásný koncertní sál z přelomu 19. a 20. století se nachází v jedné ze dvou mohutných budov zdejšího regionálního muzea. Byla doba, kdy se Chrudimi pro kulturymilovnost jejích obyvatel poněkud nadneseně říkalo Atény východních Čech.

Od hradu ke kostelu, od kostelu ke kostelům

Prohlídku města začneme tím, co zde už nenajdeme. Mám na mysli královský hrad, který zanikl po velkém požáru 1337. Na jeho místě - v dominantním postavení v centru města na velkém náměstí - dnes stojí farní kostel Nanebevzetí Panny Marie, do kterého je začleněn presbytář původní hradní kaple. Gotická stavba byla dokončena až ve 14. století. Později byla zčásti zbarokizována a gotickou podobu jí vrátila úprava z let 1850-1880, provedená Františkem Schmoranzem. Stejný architekt také působivě regotizoval nepříliš vzdálený zámek Žleby na druhé straně Železných hor.

Ještě chvíli zůstaneme u kostelů. Na Novém Městě stojí pozdně gotický kostel archanděla Michaela s řadou mimořádně působivých náhrobníků zasazených zvenčí do jeho zdí. Na Kateřinském předměstí se zase tyčí gotický špitální kostel sv. Kateřiny se síňovým trojlodím (tedy se třemi loděmi o stejné výšce). A na Školním náměstí uvidíte raně barokní kapucínský klášter s kostelem sv. Josefa.

Kolem mlýnů a hradeb

Ze tří čtvrtin je vyvýšenina s historickým centrem lemována vodou - z větší části mlýnskou strouhou a z menší části Chrudimkou, z níž strouha vytéká a do níž ústí. Mlýnské kolo zůstalo zachováno za okny domu v ulici U Vodárny, která odnedávna tvoří po úpravě půvabné náměstíčko. Ze staré vodárny se čerpala voda do renesanční vodárenské věže domu Na Puši a odtud tekla do dvou městských kašen a do kapucínského kláštera.

Dále po proudu náhonu spatříme kolo Koželužského mlýna - bývalé soukenické valchy. Kávu si lze dát v penzionu U náhonu a z předzahrádky přímo u vody obdivovat panorama města vyrůstajícího ze souvislého pásu dobře zachovaných hradeb.

Je zde pěkně, v parku mezi náhonem a hradbami na okraji historického města, kde se velkolepost mění v malebnost. Ale té velkoleposti je i odtud vidět značně - mám na mysli zejména proslulý renesanční Mydlářovský dům s třemi patry arkád a věží z vnější strany a (protože dům stojí na hraně svahu) s dvěma patry arkád a plasticky zdobenou fasádou na straně vnitřní. Dnes je zde umístěno muzeum loutkářských kultur.

Náměstí 

Divadelní gradaci má samotný přístup do centra města na Resslovo náměstí od Vodárny Širokými schody a Břetislavovou ulicí. Náměstí patří k nejkrásnějším. Je do něj obráceno průčelí městského kostela, ční na něm svým objemem i neobvykle působivou plasticitou barokní morový sloup Proměnění Páně, jemná a až santiniovsky tvarováná jsou průčelí některých domů vedle červené barokní budovy Staré radnice s hodinovou věží. Ostatně Jan Blažej Santini v tomto kraji působil, a tak se není co divit.

Je zde ještě řada dalších památek - například Novoměstská kašna zdobená barokními sochami, bašta Prachárna a dvě fortny - Tmavá fortna (též Myší díra) a fortna Pardubická. Z moderní architektury je třeba připomenout alespoň secesní Kotěrovu vilu ve Fibichově ulici a konstruktivistické divadlo Karla Pippicha.

Ale stojí za to si i jen tak sednout na náměstí na lavičku nebo do některé ze zahrádek a pozorovat cvrkot milého města.

Foto: Vladislav Dudák, archiv Vladislava Dudáka