I když se výlet k rozvalinám budhistického kláštera Takht-i-Bahi nejspíš žádným turistickým skupinám doporučovat nebude vzhledem k dnešní přítomnosti Tálibánu, mezi významné památky rozhodně patří.
Po cestě ke kláštěru, který se nachází asi 80 kilometrů na sever od Islamabádu, se zastavujeme v Mardanu, kde se po britském elitním regimentu zachoval malý memoriál z roku 1840 na památku padlým v Kábulu během druhé afghánské války.
Rozsáhlý komplex kláštera, jehož počátky sahají do období mezi 1. a 7.stoletím n.l., se prostírá na širokém kamenitém svahu. Pozůstatky stúp obklopují centrum kláštera s nádvořím, obytnými prostory pro mnichy a podzemními meditačními komorami. Průvodce nám hrdě ukazuje jedinou sochu Budhy, sedící za mohutnými mřížemi. Všechno, co se tady kromě střepin zachovalo, bylo převezeno do okolních muzeí v Taxile a nedalekém Mardanu. Uprostřed komplexu leží kupy střepin, kolem nich drátěný plot, na zdi visí samopal.
To jako výstraha pro ty, kteří by rádi toto místo opustili s cenným suvenýrem. Na zemi jsou rozloženy kamenné kruhy z budhistických "deštníků". Budhisté je převzali od hinduistů, ve starověké Indii kolem panovníka nosili třináct slunečníků. Později se změnily na kola uspořádaná do pyramidy, od největšího po nejmenší. Korunovaly stúpy, kde obvykle ležely pozůstatky Budhy. Procházet se tady musí opatrně, některé zdi už zachraňují dřevěné podpěry.
Maharadži Rándžita Singha
Takht znamená v urdu (původně z perštiny) trůn, bahi vodu, protože na úpatí kopce, kde klášter stojí, byl kdysi potok. Objevil ho začátkem 20. století francouzský důstojník z armády maharadži Rándžita Singha. V roce 1980 byl zařazen mezi památky UNESCO jako největší budhistická stavba gandharské kultury. Archeologové předpokládají, že klášter vznikl na základech starověkého města, ze kterého se zachovaly zbytky hradeb. Zmínky o něm se našly v zápiscích čínského poutníka Sung Jüna. Toto město sloužilo jako zastávka na obchodní cestě mezi Střední Asií a Indií. Svědčí o tom i mince nalezené na území kláštera.
Z vrcholu kopce je za hezkého počasí vidět Pešavárskou rovinu, pohoří Swatu i vzdálené vrcholky Hindukúše, zbytky klášterů v Jamal Garhi a Shahbaz Garhi.
Obětní rituály
Před několika lety navštívil toto místo hlavní budhistický mnich Koreje Jeon Moon Deok a poprvé za stovky let tady vykonal obětní rituály. Snaha investovat do opravy výjimečné památky se ale nejspíš odložila. Co z ní tady zůstane po ovládnutí Tálibánem je dnes otázka bez odpovědi. Obava z likvidace budhistických památek je oprávněná, v listopadu minulého roku poškodila bomba ve Swat Museum ve městě Saidu Sharif největší sochu Budhy. Tento útok vedl k opevnění muzea. Armáda se snaží zamezit dalším útokům a uvažuje se o přestěhování nejvzácnějších exponátů do muzea v Taxile.
Foto: archiv autora
