Je to podívaná, kterou jinde sotva zažijete: z vyhlídky nad břehem obrovského jezera sledujete, jak se z čela ledovce před vámi každou chvíli uvolní větší či menší kra a s rachotem spadne desítky metrů dolů do ledové vody. Není to ale výlet na prodloužený víkend - národní park Los Glaciares najdete doslova na druhém konci světa, v Patagonských Andách na jihu Argentiny.
Ledovce v krajině věčných vichrů
Patagonské Andy patří k nejkrásnějším, ale také k nejvíce nehostinným krajinám světa. Hory tu sice nejsou příliš vysoké - nejvyšší vrcholy jen o málo přesahují 3 000 metrů -, teploty ale zůstávají po celý rok nízké, na návětrných svazích často prší a hlavně tu neustálé foukají prudké větry. Vzhledem k chladnému podnebí tu vznikly velké ledovce, které dosahují četnými splazy do nízkých nadmořských výšek, místy dokonce až k mořské hladině.
Velká většina národního parku Los Glaciares je skutečnou divočinou, kam člověk zabloudí jen zřídka. Pro turistický provoz jsou uzpůsobeny jen dvě oblasti: okolí jezera Lago Argentino s ledovcem Perito Moreno a fantastické skalní štíty v čele s legendární horou Fitz Roy.
Ruptura aneb když se protrhne ledovec
Perito Moreno je jedním z mála míst, kde se k mase ledu můžete přiblížit až na dosah. Ledovcový splaz končí mohutným, rozpraskaným čelem v jezeře Argentino a tyčí se tu až 70 metrů nad hladinu! Ledovec ovšem pracuje a prakticky neustále se z něj odlamují se různě velké kry. Může to být kus ledu o rozměrech jen několika metrů, ale často padají i kolosy o rozměrech několikapatrového domu. Pokaždé za doprovodu zvuku připomínajícího zvuk hromu.
Skutečné přírodní divadlo přichází jednou za čtyři až pět let. To se masa ledovce roztáhne tak, že přehradí boční rameno jezera zvané Brazo Rico. V něm pak začne stoupat voda až do doby, dokud tlak vodní masy nezačne protrhávat ledovou hráz. Obě hladiny se pak během několika dní za ohlušujícího rachotu vyrovnají. Španělsky se tato zřídka vídaná hra přírodních sil nazývá ruptura" (protržení) a naposledy k ní došlo v březnu roku 2006.
Drsné štíty Patagonských And
Ostře řezané štíty Patagonských And přitahují návštěvníky do severní části Los Glaciares. Při pohledu zdálky vypadají žulové masivy Fitz Roy (3 375 m) a Cerro Torre (3 128 m), příkře se zdvihající kolmými stěnami z patagonské stepi, jako zjevení z jiné planety. Vzhledem k neustálým nepředvídatelným zvratům počasí, bouřlivým větrům a průběžně odpadávajícím kusům skály a ledu patří oba štíty k nejobtížnějším horským terénům světa. Vrchol Fitz Roye byl poprvé dobyt teprve v roce 1952 a na špici Cerro Torre (v překladu „hora-věž") stanula lidská noha prokazatelně až roku 1974.
Los Glaciares |
 Zápis na seznam UNESCO: 1981 (první argentinská lokalita UNESCO)Hlavní důvod ochrany: území mimořádných přírodních krás s ojedinělým jevem „padajících ledovců" Doprava: Hlavním východištěm je městečko Calafate asi 60 km od ledovce Perito Moreno. Do Chalténu, východiště pod Fitz Roy, musíte odsud jet autobusem asi 4 hodiny po štěrkové cestě. Čas na prohlídku: Perito Moreno 1 den, okolí Fitz Roye a Cerro Torre alespoň tři dny. Další památky UNESCO v oblasti: nejsou. |
Pokud nejste elitní horolezci, nabízí se vám několikadenní trek při úpatí Fitz Roye a Cerro Torre. Jaký to bude zážitek, to je velmi závislé od počasí: můžete odjet s dojmy na celý život, ale pokud přijde déšť a mlha, také nemusíte vršky obou slavných kopců vůbec spatřit.
Za dobrého počasí patří k nejkrásnějším zážitkům ráno u jezera pod Cerro Torre. Sluncem ozářené kolmé skály se vám budou zdát nezlezitelné a ostré, nepřátelské tvary hrdého vrcholu na vás budou působit nadpozemským dojmem.
Také na úpatí Fitz Roye je několik nádherných jezer, například Laguna de Los Tres či Laguna Sucia. Dostanete se k nim samozřejmě pouze pěšky. A pokud zůstanou kopce zahalené v oblacích, možná si uvědomíte, proč se osada, z které jste vyšli, nazývá El Chaltén. V překladu to totiž znamená „kouřící hora" - původní obyvatelé Patagonie tak nazývali celý horský masiv právě proto, že štíty jsou po většinu roku zahaleny oblaky.
Foto: archiv
