Mamuty nechte doma

Dovolte, abych se na úvod vysmála klasikům. Všechno své prý nosí s sebou. Prosím vás! Buďto nikdy necestovali s batohem, nebo si zaplatili šerpu. Jaképak nošení. Všechno, co potřebujete na cestách, pokorně v l e č e t e na hřbetě a ve zbytku sil děkujete moderním technologiím, že boty, bágl nebo spacák dneska váží o polovinu míň než před dvaceti lety.

Chválabohu, že trampské usárny už odvál čas. Vážně vás nenavádím ke koupi supermoderní ultralehké krosny s kompresními popruhy a měnitelným těžištěm zad, pokud nejedete zdolávat velehory, ale i batoh něco váží a při pochodu třicetistupňovým vedrem s devadesátiprocentní vlhkostí se každé půlkilo navíc počítá.

Mamuty nechte doma. Ať jedete na dva měsíce nebo na rok, batoh o objemu 65 litrů bude víc než dost. Borci a muži zabalí i do poloviny. Kromě velkého báglu si vemte batůžek na výlety a jestli můžete, vlastní prostěradlo. Ne že byste čas od času nenarazili na hostel, kde vám s postelí prodají i čisté prostěradlo, ale štěnice potkáte rozhodně častěji. Stan nechte doma, ubytování je levné a stejně byste ho neměli kde postavit. Nezapomeňte, že nejedete do Evropy: když večer rozbijete stan na liduprázdném místě, máte slušnou šanci probudit se ráno v obležení štěbetajících domorodých dětí a rodičů, kteří nechápou, že běloši na tom můžou být ještě hůř než oni…  

Tip: pořiďte si na batoh obal. Nejenže vám nepromokne oblečení a vrstva navíc odradí zloděje, ale taky se vyhnete neustálému přišívání poutek. Především řidiči autobusů mají milý zvyk přenášet zavazadla za poutka určená jen a pouze k upevnění spacáku. A poutka ráda praskají…

Co dovnitř

Nejdřív si na postel hezky vyrovnejte všechno oblečení, bez kterého rozhodně nemůžete odjet. Hromádku rozdělte na dvě poloviny a tu větší naskládejte zpátky do prádelníku. Pokud spočítáte kusy oblečení na prstech jedné ruky, je to správně.

Většina lidí trpí před první cestou do rozvojových zemí roztomilou představou, že co si nezabalí v Praze (Brně, Liberci), na místě nesežene. Opak je pravdou. Lidé tam opravdu nazí nechodí. Nejenže koupíte absolutně stejná trička, mikiny, kalhoty jako v každém tuzemském shopping centru, ale taky je koupíte podstatně levněji. Takže rovnice odjet s málem a přivézt hodně stojí za úvahu. A prádelny tam taky perou.

AIDS není dobrý suvenýr

Na co byste naopak měli myslet už před cestou, je (kromě očkování) lékárnička. Byť se třeba v Thajsku prodávají léky, jaké známe z domova, pod podobnými jmény, lepšími cenami a s pravděpodobně stejnými účinky (třeba antikoncepce Yadine pod jménem Yasmine), přesto bych před cestou radši zavítala do české lékárny. Kromě klasické sestavy léků proti alergii/ průjmu / zácpě/ nachlazení, kvalitní dezinfekce, voděodolných náplastí a obinadel si přibalte i vlastní injekční stříkačky a v případě nutnosti trvejte na jejich použití. AIDS není dobrý suvenýr. Ze stejného důvodu bych si dobře rozmyslela i tetonáž/zavedení pírsingu v místních salonech. Kondomy naštěstí koupíte ve všech večerkách.

Zapeklitá záležitost je malárie. Malárie není léčitelná, když ji dostanete, dostane ona vás. Má až dvouměsíční inkubační dobu a u devadesáti procent cestovatelů se projeví až po návratu do bezpečí civilizace. Očkovat se proti ní nedá a různé druhy antimalarik spojují dvě věci: jsou drahé a je vám po nich fakt děsně špatně.  

Léky můžete brát buď preventivně, ale ne déle než měsíc, protože jinak sice nedostanete malárii, ale zničíte si játra, nebo až při prvních projevech nemoci. Většina cestovatelů tak radši čeká na „první projevy“ a antimalarickou krabičku poslední záchrany s sebou vozí třeba půl roku. Nabídky zlevněných a ve většině případě poněkud jetých balení s antimalariky visí v čekárnách hygienických stanic a na cestovatelských webech.

Za jedno je ale třeba být malárii vděční. Významně obohatila cestovatelský kolorit. Vzájemné strašení malárií je mezi backpackery ještě o chlup oblíbenější než kolektivní meditace na téma můj poslední průjem.

Příště: Proč při daleké cestě nezhubnete.