Právě se koná zázrak. Had, probuzený v pravou chvíli paprsky vycházejícího slunce, se začíná pohybovat. Pomalu, schod za schodem se plazí dolů z nejhořejší plošiny chrámu... Stovky lidí, kteří zde čekají zpocení s kamerami v rukou, jsou nadšeny - jako už před tisíciletími.
Ze všech čtyř stran vedou příkré schody k nejhořejšímu stupni "Castilla", jedné z pyramid v bývalém mayském centru Chichen Itzá. Devadesát jedna schodů. Celkem devět různých stupňů budovy odpovídá devíti částem mayského podsvětí. Společně se schodem u hlavního vchodu má chrám 365 schodů, tedy právě tolik, kolik má rok dní. Vstupy ke schodištím a chrámovým portálům střeží Kukulkan, opeřený had.
Původně povýšil aztécký bůh větru v maysko-toltécké kultuře na symbol vody a plodnosti. Teprve v sedmdesátých letech objevili mexičtí archeologové onen esoterický fenomén: ve dnech jarní a podzimní rovnodennosti, 21. března a 23. září, dopadají sluneční paprsky, přerušované stíny devíti chrámových stupňů, na hlavní schodiště takovým způsobem, že se člověku zdá, jako by se had pomalu plazil z chrámu dolů.
Na dolním odpočívadle schodiště probudí kamenné hlavy Opeřeného hada dvakrát do roka na několik hodin k životu. Divadlo, které přiláká nejen tisíce návštěvníků z celého světa, ale které se v příslušnou dobu živě přenáší satelitní televizí do Tokia, Paříže, Moskvy nebo do amazonské džungle.
Místa, kde zaznívají hlasy duchů...
Z jedné stěny na nás shlíží postava starého náčelníka. "Proč měli vždycky na hlavě tuto obrovskou ozdobu?" ptám se Franceska, svého průvodce, když hledím na fantastickou, téměř metr vysokou pohádkovou korunu z hadů, listů, květin a hlavy jaguára cenícího zuby. Indián, který studuje mayskou archeologii na univerzitě v Méridě a občas si trochu přivydělává jako průvodce, odpovídá: "Mayové velmi dobře věděli, že člověk je jen omezená bytost. Vynalezli tedy takovou ozdobu hlavy, která je zvětšovala a která v sobě symbolicky spojovala všechny síly, dělala dojem na prosté lidi a zároveň je děsila. A konečně, vždyť vysoce postavení kněží a náčelníci měli přímé spojení s bohy, za jejichž přízeň byli zodpovědní. Vzrůstající moc vládců a jejich rodin spočívala v tom, že uměli věrohodně předvést, že mají nadpřirozené síly, které vládnou univerzu, pod svou kontrolou. Země totiž podle mayské legendy ležela na krokodýlovi. Pokud se pohnul, země se otřásala a sopky chrlily oheň." Kněží-astronomové byli schopni ovládat složité zákony astronomie, na kterých záviselo blaho světa.
V Palenque v tzv. Palaciu jsou na jednom reliéfu vidět astronomové a kněží, jak diskutují o svých výpočtech. Nejen že uměli velmi přesně předpovídat zatmění slunce a měsíce a začleňovat je do svých náboženských rituálů, ale také s překvapivou přesností určili oběžnou dráhu Venuše a Saturna. Se svou věží fungovalo Palacio jako observatoř. Astronomické schopnosti starých Mayů byly prostě geniální. Aby mohli pozorovat hvězdy, stačilo jim určité uspořádání chrámů, stél a mohyl, podle nichž vypočítávali pohyby nebeských těles. Tak se také daly předpovídat různé jevy, jako např. zatmění slunce. Bylo to však víc než jen pozdní lahůdka pro esoteriky. Mayští kněží a astrologové uměli mnohé z toho, co se v Evropě přesně formulovalo až mnohem později. Viz jejich kalendář: dávno před Evropany Mayové objevili, že rok trvá 365,2420 dne. Aby mohli tento kalendář sestavit, potřebovali vytříbený matematický systém, jehož základem bylo číslo 20, jako je počet prstů na rukou a nohou.
Krvavé oběti a hry na život a na smrt
Figura symbolizující boha deště Chaca (čaka) střeží místo před Chrámem válečníků v Chichen Itzá. Chac, nenasytný a krvelačný, patří (v našem myšlení) k nejodpornějším mayským bohům: gigantická socha zuřivě hledícího vojáka, rozvalujícího se na zádech, hrudník zdvižený do výšky na podepřených loktech, nohy spočívající na zemi... Nepříliš přirozená poloha s vtaženým břichem, na kterém držel oběma rukama misku. Do ní se vkládaly oběti, které měly usmířit bohy a vyprosit u nich pomoc - lidé přinášeli jadeit a zlato, spalovali kukuřici a kopálovou pryskyřici, později - v určitých dnech, nebo když začala sucha v dané roční době neobvyklá, byla země zavlažována krví. Ještě tlukoucí lidská srdce, vyrvaná z živého těla, sytila slunce a boha deště... Krvavá oběť byla jedním z podstatných motivů rituálního života Mayů.
Také rituální hra pelota byla považována za prostředníka mezi životem a smrtí a hrála se na život a na smrt. Hřiště na tuto míčovou hru v Chichen Itzá se svými
Rozporuplný národ, který používal kakaové boby jako platidlo a silné dřevěné ovázané lišty, které od nosní kosti dozadu tlačily na čelo a lebku novorozeňat, zvláště děvčátek, aby nosní kost směřovala v nepřerušované linii pěkným obloukem dozadu... A za absolutní ideál krásy zároveň platilo, když mladé ženy uměly neobyčejně silně šilhat. Bez práce nejsou koláče - to platilo už tenkrát. Matky tedy cvičily své dcery v šilhání, neboť oči mířící dovnitř naplňují duši světlem...
Palenque je dalším mayským centrem, malebně položeným na svahu 
vysočiny a státu Chiapas, na naší cestě, která se svažuje k severu. Ze schodů Chrámu nápisů je vidět na náměstí (Plaza) s palácem. Kolem dokola se potulují papoušci a tukani. Pralesní obři se sklánějí nad zbytky zdí. Vzduch se chvěje horkem. Celý zpocený a beze slov se nechám unášet pohledem na zříceniny paláců, až můj zrak padne na Chrám slunce a nakonec pak sklouzne do nekonečnosti džungle. Tato krajina patří k nejvlhčím a nejbujněji porostlým oblastem mayské nížiny. Palenque se proslavilo svými texty, které byly nalezeny v Chrámu nápisů a které neobyčejně dokonale znázorňují posloupnost panovníků.
Je úžasné, jak jsou tyto pyramidy-chrámy postaveny, jak perfektně jsou spolu kameny spojeny, jak se k sobě jeden s druhým hodí a jak přesně jsou po stranách zakončeny. Mayové stavěli svá monumentální architektonická díla hlavně z kamene se štukovým a barevným povrchem, který mohl být pokryt nástěnnými malbami nebo nápisy.
Badatelé se sice domnívají, že tu byly hrobky, ale na rozdíl od Egypta se našly jen v několika málo mayských pyramidách: v Palenque hrob velkého Pacala a jeden dětský hrob v Tulum. Možná to byl magický příkaz, pohřbít dítě pod pyramidou El Castillo v Tulum, neboť mělo na rukou i nohou po šesti prstech. Ale kultura Mayů téměř výhradně klade otázky a dává jen zřídka odpovědi - "...protože její knihy, codices, byly zničeny," říká Francesco. Ačkoliv v době conquisty ještě existovali mayští písaři, spálili španělští dobyvatelé, mezi nimi především dominikán Diego Landa, zaslepeni křesťanskou intolerancí, celou písemnou kulturu Mayů jako dílo ďáblovo a písaře přeškolili na používání latinky - pouze čtyři mayské rukopisy přežily španělské pálení knih.
Vědomosti, nad kterými zůstává rozum stát 
Kulturní výkony Mayů jsou o to překvapivější, že z technologického hlediska žili jako v době kamenné. Pyramidy a chrámy v pralese - podle naší logiky idiotické plýtvání lidskou energií. Člověk žasne, jak sem dopravili tyto kvádry, když neznali kolo, a tudíž ani kladkostroj. Na realizaci četných staveb a stél jim zbývala pouze lidská síla a primitivní nástroje z tvrdého obsidiánu. Proti tomu jejich astronomie, jejich kalendář... přesto to se svou matematikou nedotáhli k žádné technice. Mayové neznali ani tažná zvířata, ani neměli k dispozici síť cest - s výjimkou Cobá. Civilizace bez kola a silnic..., možná proto odsouzená k zániku?
Žádná technika, zato však bohové a zásada: "Minulost stojí před námi - protože ji známe. Budoucnost oproti tomu leží za našimi zády a je velkou neznámou." Každých 52 let, na začátku nové epochy, se dotazovali věštírny, co mají udělat: zůstat, nebo jít dál? Národ, který se jednoduše vydá na cestu, opustí svá města a táhne dál, aby si po padesáti či sto mílích někde v džungli vystavěl zcela nové město s chrámy...
Takovým způsobem se tedy města plná aktivity měnila během krátké doby v města opuštěná, která byla pohlcena bujnou vegetací. Takto se zamýšlel J. L. Stephens v roce 1839, když objevil první, zelení porostlé zříceniny v pralese: "Kdo byli ti lidé, kteří postavili toto město? V rozpadlých městech Egypta zná cizinec dějiny národa, jehož stopy ho obklopují. Amerika prý však byla osídlena divochy. Ale divoši nejspíš nikdy nepostavili tyto stavby a divoši také nikdy neopracovávali tyto kameny... Tyto chrámy postavili lidé, kteří měli řeč společnou s bohy a kteří měli vizi lepšího světa."
Spíše než za místa pro ceremonie na počest bohů byla centra určena na oslavu velkých dynastií. V centrech bydlela pouze mocenská elita - náčelníci, kněží, umělci... Moc náčelníků a vyšší vrstvy spočívala na určité vzájemné dohodě s obyvateli okolních sídlišť. Náčelníci byli vojenští vůdci a odborníci v náboženství. Opírali se o víru ve své spojení s nadpřirozenými mocnostmi a se svatými předky.
Když čas vypršel 
Předšpanělské osídlení mayské oblasti trvalo téměř 3000 let a končí rokem 1697 zničením posledního mayského města Taysalu, které leží v centrální oblasti nížiny v Peténu. Město Mayapán, které po zániku Chichen Itzá existovalo jako centrum severního Yucatánu a sídlo stejnojmenného kmenového svazu až do 15. století, mělo kolem 20 tisíc obyvatel. Tulum na východním pobřeží vzkvétalo od 12. do 16. století a španělská expedice Grijalva se ho nebála srovnat s bíle zářící Sevillou.
Ptám se svého průvodce, proč Mayové svá města a chrámy postupně opouštěli? Čím to bylo? Způsobily to války, hlad, epidemie?
"Mayové byli velmi zdraví," odpovídá Francesco. "Nemoci s sebou přinesli teprve Španělé. Ne, seňore, jejich doba minula! Čas, ten je fascinoval," říká. Během více než tři tisíciletí trvající kulturní periody Mayů byla postavena a opět opuštěna četná města. Víme, že se mayská civilizace v
V posledních letech se plochý poloostrov Yucatán stal jedním z nejdůležitějších archeologických center světa. Jenom v Yucatánu je kolem 1600 míst archeologického významu - v podstatě každý malý kopeček na tomto jinak rovném poloostrově je zřícenina mayské pyramidy, porostlá rostlinami pralesa... Téměř každý měsíc se objeví nové zbytky chrámů a trosky pyramid mezi Uxmalem, Chichen Itzá a Tulum. Yucatánský buš je přeplněn svědky minulé velikosti, která ohromí nejen návštěvníky zabývající se archeologií.
Kdo prochází Mayskou cestou (Routa Maya), nenarazí jen na hroby staré civilizace. Setká se především s lidmi. Národ Mayů dodnes nezapomněl na svá posvátná místa, na své svaté obřady. "Znalost minulosti dává člověku odvahu do budoucnosti..." praví mayské přísloví.
Foto: archiv
