Mexiko: po stopách dobyvatele Cortéze

Mexiko je pověstné především svými nádhernými plážemi a letovisky na karibském 
i pacifickém pobřeží. Zajímavé je však i jeho vnitrozemí s městy, ve kterých se zrcadlí období třísetleté evropské nadvlády. K oblíbeným trasám, jež seznamují návštěvníky s krásami přírody od karibského moře
k nejvyšším sopkám Mexika,
s předkolumbovskou kulturou a také koloniálními městy, patří La Ruta Cortés – cesta dobyvatele Cortéze.

Hernán Cortéz přistál na Velký pátek, 19. dubna 1519, se svým doprovodem na pobřeží Mexického zálivu. Zde bylo založeno první město Nového Španělska, které nazval La Villa Rica de la Vera Cruz (Bohaté město skutečného kříže). Z Veracruz táhl Cortéz s několika málo španělskými vojáky v namáhavém pochodu směrem na aztéckou metropoli Tenochtitlán, kterou o dva roky později dobyl a nazval Mexiko.

Po dobytí aztécké říše roku 1521 se z Mexika stala nejbohatší a nejvíce ceněná španělská kolonie. Španělé v zemi vládli tři sta let a během této doby z ní vytvořili věrný obraz své vlasti. Nový svět a jeho obyvatele brzy zaplavila španělská kultura a instituce. Také architektonické a umělecké detaily nově stavěných měst byly převzaty z otčiny kolonizátorů. V zemi byl zaveden katolicismus stejně jako koloniální ekonomický systém, který měl sloužit zájmům španělské koruny. V dnešním Mexiku najdete mnohem více španělské koloniální architektury, památek, muzeí a výtvarného umění než v kterékoli jiné zemi na světě. Koloniální dědictví mohou návštěvníci obdivovat ve stovkách měst, městeček i vesnic, pueblos, z nichž některé zůstaly od 19. století téměř nezměněné.

Kouzlo Veracruz

Z nejdůležitějšího přístavu Španělů v Mexiku vyplouvaly lodě do Havany a pak do Starého světa. O přístavní město se zajímali piráti, korzáři, francouzští i američtí invazoři... Mohutná ostrovní pevnost San Juan de Ulúa spojená pevnostní zdí s pevninou svědčí o strategicky důležitém přístavu. I dnes má Veracruz zvláštní přitažlivost, a to i přesto, že zde nejsou ani pláže ani ohromující architektonické památky. Námořníci všech moří se potulují po Malecónu a podél palmových alejí či teras pouličních kavárniček. Na Zócalu – centrálním náměstí s arkádami a vysokými palmami - soutěží o přízeň kolemjdoucích pouliční prodavači.

Zvláštní atmosféra tohoto starého koloniálního města je výrazem afrokaribského temperamentu spolu se španělskými vlivy a mexickým naturelem. Veracruz je živé, veselé, temperamentní tropické město, o němž se říká, že má pořád chuť k oslavám a fiestám. Návštěvníci zde mají dojem, že je pulzující rytmy tropických kapel a pouličních muzikantů doprovázejí na každém kroku. Jak místní umějí slavit, je nejlépe vidět v únoru, v karnevalovém týdnu, který patří k největším oslavám v zemi.

V barech a na terasách kolem Zócala lze při  typických marimba-melodiích vychutnat nejlepší kávu Mexika. Město žije hudbou, a to i bez zvláštních důvodů - často zde pochoduje námořní jednotka nebo mažoretky. Hudbu doprovází zpěv ptáků v korunách palem, které zdobí centrum města. Večer začíná hodina mariachis, kteří se svými rancheros opěvují lásku, bolest a žal. Veracruz byl také městem, kde v době nacistické okupace pobýval Egon Erwin Kisch.

Z Veracruz vede cesta do 25 km vzdáleného La Antigua, malého zasněného městečka, prvního evropského sídla v Mexiku, s nejstarším kostelem na americké pevnině. Cortéz zde nechal vytáhnout své lodě na pevninu, aby znemožnil členům své výpravy návrat na Kubu. Původní zdi Cortézova domu přerostla svými kořeny obrovská ceiba. Přímo u řeky v jedné z početných restaurací si můžete pochutnat na skvělých čerstvých rybách a mořských plodech.

Asi 45 km od Veracruz leží Cempoala, kdysi důležité obchodní centrum, kde se pořádaly pravidelné trhy pro celé okolí. Turisté sem jezdí obdivovat pyramidy v archeologickém parku. Jsou natřeny nabílo a jejich nátěr v ostrém tropickém slunci oslňoval dobyvatele tak, že jim dával iluzi, že jsou postaveny ze stříbra.

Další stanicí na Ruta Cortés je Jalapa, hlavní město spolkového státu Veracruz. Vysoko položené místo (1500 m. n. m.) s hezkou katedrálou je centrem kávové produkce země. Kávovníkové plantáže v okolí, například Hazienda General v Santa Ana, a vodopády u vesničky Xico jsou oblíbeným cílem návštěvníků. Z Jalapy je hezký výhled na nejvyšší vrch Mexika, 5745 m vysoký Orizaba.

Vyvrcholením návštěvy v Jalapa je místní antropologické muzeum, Museo de Antropología, které je hned po muzeu v Mexiko City určitě druhé nejhezčí v zemi. Jsou zde artefakty staromexických kultur z okolí Mexického zálivu - obří olmecké hlavy ale i jemné figurky z hlíny.

Jedna z těchto předkolumbovských kultur na území státu Veracruz - Totonacové, vytvořila také ceremoniální a městské centrum El Tajin, nejvýraznější památku v této oblasti. Klidné místo s pyramidami mezi palmami bylo 500 let před příchodem Cortéze posvátným městem mrtvých, hromů a tropických bouřek. Dnes se na ploše 1,5 km² se zvedá 168 budov, které podtrhují jeho význam jako města s hustou architektonickou výstavbou. El Tajin zaujme stavbami, architekturou, sloupy se sochami, oltáři i freskami. Většina budov a stavení byla určena jako chrámy, hřiště a paláce. Nejznámějším památníkem v El Tajin je Pirámide de los Nichos (pyramida výklenků) s velkými kamennými kvádry a s 365 výklenky symbolizujícími slunečný rok.

Puebla - město andělů

Nejvýznamnějším místem na Cortézově cestě je však Puebla, průmyslové a administrativní centrum asi 125 km od Mexika DF. Město si z minulosti zachovalo své velké církevní stavby, mezi nimi i katedrálu , která je se 70 metrů vysokými věžemi druhou nejvyšší v Mexiku. Historické centrum je památkou UNESCO a má nádherné budovy kombinující evropský barok a původní americko-indiánské styly.

Puebla se podivným způsobem vymyká z hlavního proudu mexické politiky. A to přesto, že město leží jenom stovku kilometrů od politického centra moci v Mexiko DF.
Již založení města v roce 1531 bylo dílem španělských kolonistů, kteří s vládnoucími Hidalgo v Tenochtitlánu (později Mexiko City) neměli moc společného. Také později nebyli Poblanos, jak se místním říká, u obyvatelů Mexika DF právě oblíbeni. Zboží, které bylo dováženo z Asie do Acapulka a pak po silnicích do přístavu Veracruz a do Evropy, vedli mimo hlavní město právě přes Pueblu a pojistili si tak výdělky na karavanách.

Z transportu zboží a zemědělství region zbohatl, což je patrné na početných církevních a civilních stavbách i jejich interiérech. Některé z nich patří i dnes k nejbohatěji vybaveným chrámům Mexika. Puebla má dnes více než 2 miliony obyvatel a patří od dob výstavby automobilky VW k městům s nejmodernější infrastrukturou Mexika. Usídlují se zde nové podniky, které chtějí profitovat z lokality na polovině cesty mezi hlavním městem Mexiko DF a přístavním městem Veracruz. Z někdejšího koloniálního města se stále více stává průmyslový gigant s typickými problémy dopravy, bydlení a životního prostředí.

Kostely Santa Maria Tonantzintla a San Francisco Acatepec v předměstí Cholula, jakož i Santuario de Ocotlán v sousedním městečku Tlaxcala, jsou velkorysými příklady mexického baroka. Stříbrné a zlaté oltáře, figurky osazené do zlata a ornamenty i filigránní vyřezávané chórové židle a lavice patří k náročnému vybavení kostelních lodí a jejich početných postranných kaplí. Někdejší klášter Convento de Santa Rosa, sloužící jako muzeum, přibližuje koloniální minulost města. Ambit se svými rudými zdi a bíle vykachličkovanou kašnou v patiu patří k architektonickým skvostům, a to již nemluvíme o mobiliáři a klášterní kuchyni, snu všech kuchařů. Zde měly klášterní sestry vynalézt slavnou poblanskou omáčku, mole, jedinečnou pochoutku, kterou zbožňují všichni Mexičané. K jejím základním substancím patří čili-paprika, rajčata, česnek, mandle, hrozinky, hřebíček, anýz, skořice a strouhaná čokoláda, která ji dá typickou tmavou barvu.
Vybavení kuchyně hrnci a pánvicemi, jakož i dalším nářadím a zásobami, je exemplární a dělá dojem, jako by se sestry teprve před chvilkou stáhly ke krátké siestě.

Řádové sestry tu už nenajdete. Poté, co liberální prezident Benito Juárez nechal znárodnit církevní majetky a sekularizovat kláštery, musel řád budovu kláštera opustit. V Pueble existovalo hodně odpůrců těchto nařízení a sestry sousedního Convento de Santa Mónica se svého kláštera nevzdaly a praktikovaly i nadále svůj řád tajně, za uzavřenými dveřmi. Konzervativní radní z Puebly trpěli toto dění až do r. 1934, pak se z kláštera stalo náboženské muzeum.

Capilla del Rosario, růžencová kaple v kostele Santo Domingo, je pravým barokním klenotem: stěny a kopule jsou plné mozaik, bohatě umělecky vypracovaných kachliček a pozlacených štukových ornamentů. Šikovně inscenovaný dopad světla dává této nádheře tajuplný lesk. Nikde jinde v Mexiku se neukazuje bohatství koloniální doby a marnotratně hýřivá hojnost barokních sakrálních staveb jako právě v této kapli.

Vrcholy barokní církevní architektury nejsou jedinými atrakcemi města ležícího uprostřed úrodné roviny mezi třemi vulkány - Popocatépetl, Ixtaccíhuatl a Malinche. Celé městské centrum (památka UNESCO) si uchovalo svoji koloniální atmosféru do současnosti. Kolem nádherného Plaza de Armas se seskupují elegantní budovy, jimž vévodí obrovská katedrála s kupolí pokrytou kachličkami.

Sedmdesát kostelů a přes tisíc koloniálních staveb lemuje ulice. Mnohé z nich jsou krásně rekonstruovány, jiné zůstaly ponechány svému osudu. Typické jsou kachličky na fasádách, jež dávají domům a starému městu zvláštní pestrost a živost. Čelní strana kostela San Francisco s obřími květinovými ornamenty je typickým příkladem umění výroby azulejos (kachliček), které  Puebla proslavilo již v 16. století.

Cholula - nejstarší město Mexika

Před grandiózní přírodní kulisou sopky Popocatépetl se zvedá kostel Tonantzintla, příkladný vzor mexického baroka. Je jenom prvním v řadě kostelů patřících k „svatému městu" Cholula, postavenému na ruinách staré indiánské kultury.

Dlouho předtím, než zde v 16. století španělští dobyvatelé postavili první křesťanské kostely, v Cholule vzkvétala jiná kultura. Kostel Santuario de la Virgen de los Remedios se stal znakem nejstaršího města Mexika, protože nestojí na přirozeném kopci nýbrž na zasypané pyramidě a také vstup do kostela vede pyramidou. Archeologové, kteří tento podivný tunel zkoumali, zjistili, že v kopci jsou skryty ne jedna, nýbrž nejmíň tři pyramidy. Byly postaveny jedna přes druhou mezi r. 100 před n. l. a 700 n. l. Tehdy byla ta vnější s délkou strany kolem 440 m a 54 m výšky jednou z největších staveb na planetě.

Jenom 500 metrů od velké pyramidy vyčnívá věž klášterního kostela, jednoho z nejstarších v Mexiku, postaveného roku 1549. V říjnu 1519 španělští dobyvatelé na cestě do hlavního aztéckého města Tenochtitlán dorazili do Choluly. Došlo ke krvavému masakru, který otřásl staromexickým světem a při němž Španělé zabili na tři tisíce místních obyvatel. Na tomto místě, které sloužilo indiánům k různým ceremoniím, stojí jako pevnost Conjunto Monumental San Gabriel. Poražení indiáni, původní obyvatelé Choluly, se cítili opuštěni svými božstvy a převzali rychle nové, vítězi nabízené náboženství. Při stavbě kostelů do něj pak promítli své vlastní představy. 

Pro čerstvě pokřtěné indiány postavili mniši hned vedle klášterního kostela stavbu podobnou mešitě, která ještě dnes se svými 63 kopulemi, 7 chrámovými loděmi a mnoha sloupy působí více než svérázně. Vzorem pro pozoruhodnou stavbu byla mešita v Córdobě.

Žlutá přední strana chrámu byla původně otevřená, protože indiáni dávali přednost bohoslužbám pod volným nebem. Při přesnějším pozorování různé typicky indiánské dekorace objevíme malé kamenné orlí hlavy, aztécký symbol slunce. V Královské kapli Capilla Real, nese archanděl Gabriel indiánskou korunu z peří.

V Cholule stojí mezi pestrými fasádami a portály nízkých jednopatrových domů v modré, okrové nebo červené a růžové barvě ještě mnoho dalších pozoruhodných kostelů: farní kostel Parroquía San Pedro na hlavním náměstí, jihovýchodně od pyramidy položený kostel San Andrés anebo Santa María Xixitla na jihozápadním okraji města. Za návštěvu stojí kvůli svým barokním fasádám a nádhernému interiéru již zmíněný kostel v Tonanzintla, jenom čtyři kilometry od hlavního náměstí Choluly. Je jedním z nejimpresivnějších příkladů indiánského baroka v Mexiku. Tyto kostely založily pověst Choluly coby „svatého města“. Není jich 365 – jeden pro každý den roku, jak praví jedna z místních legend - ale jen 38.

Foto: archiv