Místní velí: Přeštice sobě
11.04.2008 08:00 Původní zpráva
Malými Přešticemi se z Plzně na Klatovy většinou jen projíždí. Že nezastavit se je chyba, zjistí člověk často až zdálky, když se mu nad obzorem vynoří monumentální silueta barokního kostela Nanebevzetí Panny Marie. Ke všemu zdejší muzeum velí: Přeštice sobě!
Přes tyče, nebo s Přeškem?
Lidová pověst vysvětluje jméno Přeštice tak, že jeho obyvatelé kdysi chodili přes řeku Úhlavu „přes tyče". Skutečnost je, alespoň podle Antonína Profouse, badatele v oblasti místních jmen, prozaičtější. Název zřejmě pochází ze zdrobněliny osobního slovanského jména Přech. Když se místo osídlovalo, Přešek zřejmě něco znamenal - a Přeščici byli lidé Přeškovi. A touží-li rodiče po originálním jménu pro svou očekávanou ratolest, proč se místo pytlačení v anglickém, španělském či francouzském slovníku neobrátit do minulosti: prvnímu přeštickému dítěti jménem Přešek by opravdu stálo za to poblahopřát.
Hrobka a pomník skladateli a staviteli
Už teď však můžeme Přeštickým poblahopřát minimálně ke dvěma celonárodně významným rodákům. První z nich byl autor České mše vánoční Jakub Jan Ryba, který se zde narodil 26. října 1765. Tady také od svého otce, učitele a hudebníka, získal základy hudebního vzdělání. Když mu bylo šest let, rodina se přestěhovala do rodného města otce - do Nepomuku. Pomník Jakuba Jana Ryby se nachází v parčíku před kostelem.
Další významnou osobností byl stavitel a mecenáš Josef Hlávka (* 15. 2. 1831 v Přešticích; † 11. 3. 1908 v Praze). Novou pamětní desku mu odhalilo město na jeho rodném domě čp. 16 v den stého výročí úmrtí. Hlávka, který později sídlil v jím přestavěném zámku v nedalekých Lužanech (odkud mohl při svých procházkách pozorovat siluetu přeštického kostela), má na zdejším hřbitově novogotickou hrobku.
Město mnichů a železnice
Nejstarší slovanské osídlení je archeologicky doloženo z pahorku u kostela, ale první písemná zmínka o trhové vsi pochází až z roku 1226 a na město byly Přeštice (tehdy v majetku Švihovských z Rýzmberka) povýšeny císařem Ferdinandem roku 1524. Skutečnou zásluhu na vzniku města však mají benediktini z kláštera v Kladrubech u Stříbra.
Ti při zdejší osadě zřídili své proboštství již ve 40. letech 13. století a v jeho blízkosti začalo vyrůstat klášterní městečko - urbanisticky jedno z nejpozoruhodnějších. Benediktini vtiskli jeho půdorysu pravoúhlou uliční síť s neobvykle velkým náměstím o rozměrech 160 × 80 metrů. V 15. a 16. století drželi městečko v zástavě páni Švihovští z Rýzmberka, ale v letech 1705-1785 je opět vlastnil kladrubský klášter. A ten má také zásluhu na vzniku dvou barokních skvostů - kostela Nanebevzetí Panny Marie a přilehlého proboštství.
Velký význam pro rozvoj města mělo zavedení železnice v roce 1874 a značný rozkvět tehdy okresní město Přeštice (od poloviny 19. století) zaznamenalo v období první republiky.
Po roce 1945 prošlo městečko snad největším úpadkem. Postupně zde bylo zrušeno či zkaženo téměř všechno, co bylo možné - okresní úřady, školy, muzeum... Přeštice také ztratily statut okresního města. Po roce 1989 pozvolna povstaly do krásy. Opravena byla řada domů i prvořadá památka - mariánský kostel, který konečně získal barokní zakončení svých věží. Od roku 2003 jsou Přeštice jako obec s rozšířenou působností opět i oficiálním centrem přilehlého okolí. A co je hlavní, pyšní na ně jsou a pečují o něj s chutí místní občané.
Ještě větší Panna Marie
Nejvýznamnější památkou a dominantou města je bezesporu mohutný kostel Nanebevzetí Panny Marie, postavený v letech 1748-1775 podle návrhu Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Ač se to zdá neuvěřitelné, původně měl být ještě větší, ale to již benediktini nestačili realizovat. Dokonce věže kostela byly provizorně zakryty až v roce 1855 a současné stylové barokní báně získaly až po několikaleté rekonstrukci v roce 1995.
Hned u kostela je to barokní děkanství z let 1744-1751, rovněž podle Dientzenhoferových plánů. A na náměstí mariánský sloup z roku 1676, barokní kašna se sochou sv. Václava a sochy dalších tří barokních světců. Na mostě přes Úhlavu stojí socha sv. Jana Nepomuckého. V místní části Vícov (za řekou) stojí původně románský kostel sv. Ambrože s věží z počátku 18. století.
Přeštice sobě
Jen zásluhou města a jeho obyvatel bylo v Přešticích také obnoveno muzeum. Nazývá se „Dům historie" a již tento osobní název (ve srovnání s anonymním a trochu studeným "muzeem") se mi líbí. Dům historie byl založen v roce 2000 a sídlí přímo naproti kostelu v budově rekonstruovaného krejčovského závodu A. Taišla z 30. let 20. století, ke kterému byla přistavěna galerie a muzejní sál. V přízemí se nachází originální kupecký krám z první republiky (připravuje se též krám řeznický) a galerie pro pořádání výstav, v prvním patře je expozice starých řemesel a živností Přešticka a v podkroví výstavní prostory.
To, co mě (kromě opravdu povedené expozice) nejvíce nadchlo, byl elán, s jakým muzeum zdejší Kulturní zařízení Přeštice provozuje, a nadšení, s jakým si muzeum vzali za své zdejší obyvatelé. Jsou to právě oni, kdo dodali, věnovali nebo zapůjčili většinu exponátů a kdo mají stále nové nápady. Abychom si udělali názornou představu, jak to zde chodí, ocituji z aktuální výzvu Přeštickým na http://www.kzprestice.cz/:
Dům historie Přešticka prosí přeštické občany o zápůjčku předválečných stejnokrojů tělovýchovných organizací OREL a DTJ, a to v dětském, dámském či pánském provedení, a to i ve špatném stavu (prosíme neprat, nečistit!). V tom nám totiž nemůže pomoci ani Muzeum tělovýchovy a sportu v Praze.... Uvedené předměty potřebujeme na připravovanou výstavu „POCTA PRVNÍ REPUBLICE, aneb Život a zábava v Přešticích v období 1918-1938", kterou otevřeme v dubnu t.r. Za Vaši pomoc předem děkujeme!
Za posledních deset let u nás vznikla řada muzeí a expozic. Ale přeštický Dům historie rozhodně patří k těm nejlepším a ti, kteří něco podobného chystají v jiných obcích, by rozhodně nechybovali, kdyby se do Přeštic přijeli podívat.
Chrochtavá rarita
Během 19. století se Přeštice staly známé především místním chovem hus a vepřů. Zvláště ti vepříci zde přetrvali až do druhé poloviny 20. století a vyvinuli se zde ve svého času populární odrůdu tzv. černostrakatého přeštického prasete.
To bylo v roce 1964 uznáno jako samostatné plemeno a v roce 1992 také jako genetický zdroj. V současnosti se však jeho produkce snižuje, a tak připomínkou dřívější slávy přeštických prasat zůstává jejich sousoší - dost možná jediný „pomník" tomuto oblíbenému základu české kuchyně v republice.
Prasata měla původně stát na náměstí - podle místních to vymysleli ti "chytří" z radnice, protože svatí jim nevoněli. A také tam byla - jenže na kraji v hlíně, a vždycky když zapršelo, zabořila se prasata do bahna. Teprve daleko později odpovědní pracovníci usoudili, že jim bude lépe na soklu před budovou JZD...
Foto: Vladislav Dudák, Miroslav Tesař, iflora.cz, czechtourism.cz, wikipedia
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.