Za úsvitu je vidět první žulový blok, který se neočekávaně objeví mezi skloněnými větvemi jako pradávná bytost."L´Oie", Husa se jmenuje skála, která připomíná obrovského opeřence. Legenda vypráví, že v dobách, kdy zvířata ještě uměla mluvit a ke svým pánům měla důvěrnější vztah, patřila tato husa jednomu kouzelníkovi. Dovolil jí, aby v noci bez jakéhokoli omezení seděla na svém vejci. Pokud by však přišla domů až po východu slunce, byla by strašně potrestána. Jednoho rána se však opozdila a přivolala na sebe hněv svého pána. Ten ji i s jejím vejcem proměnil v kámen.
Kamenné husí vejce leží velmi blízko a patří k pohyblivým kamenům v Sidobre. To jsou skály, které lze na určitém místě rozhýbat lidskou rukou. Pro tuto oblast mezi Albi, Castres a Mazamet v jihofrancouzském departmentu Tarn , kde se vyskytuje množství těchto jedinečných žulových kamenů, nenašli dosud geologové žádné jednoznačné vysvětlení. Ale proč chtít vždycky všechno vědecky vysvětlovat, proč by na sebe člověk jednou neměl nechat působit celou mystiku takového místa. Už Cremaussel, výchozí bod trasy, působí se svými opuštěnými a křovím hojně obrostlými zdmi a schodišti jako zakletý. Zůstala tu pouze malá hospůdka, kde je těch několik turistů, kteří sem zabloudí, pohoštěno jednoduchými, ale vysloveně chutně připravenými jídly. Z této vesnice, která spí jako v Šípkové Růžence, vede úzká stezka hlouběji do řídkého, zvláštními skalními útvary stále přerušovaného lesa. Lidská noha vstupuje na žulový blok, hluboko ponořený do země, jehož povrch je poněkud příkrý. Dříve na něm sedláci mlátili obilí. V tichu jarního rána má člověk stojící na kamenné ploše dojem, že ještě slyší ozvěnu cepů.
Když se v této oblasti ještě pásla velká stáda ovcí, bylo tu málo stromů a téměř žádné keře. Od té doby, co chov ovcí poklesl, obraz krajiny se zcela změnil. Les je hustší a křoviny pokrývají mnohé z působivých skal, opředených tajuplnými legendami.
Největší z nich mají zvláštní jména, jako "Roc des Figures", na němž eroze zanechala stopy podobné kresbám. Pod určitým úhlem slunečních paprsků lze s trochou fantazie poznat různé profily. Vždycky znovu vyzývají tvary kamenů k různým interpretacím. Tady je slon, houba, kulečník s koulemi nebo roh. Při pohledu na ně se člověk ptá, který kouzelník tu zanechal své stopy. Mnohá skalní uskupení tvoří určitý druh jeskyní, jejichž vchod je umístěn mezi dva velké kameny. Během válek sloužily jako úkryt pro rolníky. Později tu v době pronásledování sloužili své bohoslužby první protestanti. Dnes už jen jméno "La Gleizo" (ve zdejším nářečí kostel) připomíná někdejší účel.
Jeskyně je úsměvným příkladem toho, že si nebe hájí své, neboť to, co sloužilo protestantům během náboženských válek jako útočiště, bylo v době revolučních zmatků úkrytem pro pronásledované katolické kněze. Zároveň jsou však kameny ze Sidobre symboly pro zbytky pohanských zvyků, jako například slavný "Peyro Clabado" v blízkosti vesničky Lacrouzette. K němu putují sňatku chtiví mladí lidé, neboť komu se podaří hodit malý kamínek až na horní plochu skály, aniž by na druhé straně opět spadl, ten si vezme svou milovanou nebo svého milovaného zcela určitě ještě v témž roce. Ani když se člověk nechce kamene na nic zeptat, začne při pohledu na žulový blok, který se na své úzké podstavě jakoby vznáší, pochybovat o platnosti přírodních zákonů. Stejně působivý je "Roc du Chapel" nebo "Rocher Tremblant Bel", které balancují na nepatrném podstavci, takže je lze uvést do lehkých pohybů dětskou rukou, a ... váží tuny.
V blízkosti idylicky položeného jezera Lac du Merle stojí "Roc Redoun", skalní blok, který prý kdysi vyléčil jednoho opilce z jeho neblahé vášně. Protože měl špatnou pověst jako místo, kde se scházejí čarodějnice, naháněl lidem z okolí strach a ti se tu proto jen neradi zdržovali. Při jedné pitce v hospodě si prý ostatní dobírali opilého pastýře a poslali ho s kočkou v pytli a s loučí v ruce ke skále. Za to mu slíbili ještě tři sklenky vína. Vyhlídka na další pití opilce povzbudila. Byl by se napil i se samotným čertem. Ten na sebe nenechal dlouho čekat a pozdravil nezvaného hosta na úpatí skály těmito slovy: "To je pěkné, že jsi přinesl mému otci oheň a mému bratranci kocoura..." Další už pastýř neslyšel. Vzal nohy na ramena a nikdy se už prý skleničky ani nedotkl.
Sidobre však nemá jen svou mystickou stránku. Země dávala zdejším lidem jen malou úrodu a stáda dobytka ne vždycky uživila svého majitele. Po dlouhou dobu byla tato oblast osídlena jen na okraji, ať už proto, že tam bylo více pastvin a stavební práce se daly dělat jednodušeji, nebo proto, že její atmosféra působila na obyvatelstvo strašidelně. Původně si obyvatelé přivydělávali díky lesu, ale v roce 1709 byly téměř všechny mladé stromy zničeny velkým mrazem. Další drastický úbytek lesa způsobil vznik kováren. Teprve později se začaly skály průmyslově likvidovat. Původně se mnoho přírodních skalních stěn využilo jako domovní zdi. V 19. století zde vznikl díky lepším dopravním cestám kamenický průmysl s kamenolomy a kamenickými dílnami. Doba hospodářského rozkvětu už sice minula, přesto se však dnes musí najít kompromis mezi zachováním jedinečné přírodní oblasti a pochopitelnými zájmy obyvatel této krajiny.
Foto: archiv
