Na Západní jezero - romantický výlet na <span>čínský Mácháč</span>

Hodinu a půl rychlíkem od sedmnáctimilionové Šanghaje leží Chang-čou, se dvěma miliony obyvatel vlastně pouhé městečko. Čínské přísloví o něm říká: "V nebi je Ráj. Na zemi je Chang-čou."

Jako v ráji si v Chang-čou připadal už Marco Polo, když jím v době svého působení na dvoře chána Kublaje projížděl. Poklonil se mu jako "jednomu z nejúchvatnějších měst na světě, které má stomílový obvod a dvanáct tisíc mostů". Milý Marco měl sice sklon přehánět, ale i kdyby městu nakrásně přifoukl padesát mil obvodu a třeba šest tisíc mostů, neubere to Chang-čou z jeho krásy ani chlup. Půvab města tvoří nádherné Západní jezero, které k němu dnes táhne miliony - pardon, jsme v Číně - desítky milionů turistů.

Romantika z močálu

Prastaré město Chang-čou bylo založeno před dvěma tisíci dvěma sty lety, nejpozději v roce 221 záporného letopočtu. Za prosperitu vděčilo především přepravnímu kanálu do Pekingu, kterým se na sever posílalo obilí a místní specialita - hedvábí. Teprve v osmém století ale Chang-čou získalo svou obchodní značku, romantické Západní jezero. 

Rozlehlá vodní plocha leží pod huňatými zelenomodrými kopci, na kterých dřepí mnohapatrové pagody. Břehy jezera spínají klenuté a vkusně zdobené mostky, na půvabných ostrůvcích jsou umně posazeny altány. Obrázek jak z čínských tuší ovšem vznikl dost přízemně - vysušením močálů. Zajímá to ale milenecké párky, které bývalé bažiny brázdí na pramičkách?

Umělé jsou i dvě promenádní hráze, které kříží jezero od jihu na sever a podél severní strany. Tu delší, širokou a zalesněnou, nechal postavit místní guvernér a básník Su Dongpo v jedenáctém století. Ta kratší, s otevřenými průhledy do krajiny, vznikla ještě o dvě století dříve na přání jiného úředníka - poety Bai Juyia. Stromořadím vrb, hrušní a broskvoní se dá nejen procházet, ale i projíždět na kole, která půjčují snad všechny hotely ve městě. Otázkou je, jestli korzujícími davy projedete.

Žádný Disneyland
Západní jezero je totiž klasická položka v nabídce cestovních kanceláří nejen příslušné provincie Če-ťiang, ale celé Číny. Kontinuální přísun nadšených davů s foťáky obstarávají autokary z venkova, ultramoderní rychlíky ze Šanghaje i taxíky z místního letiště. Vyjet si na Západní jezero dokládá zájem o národní historii v kombinaci s vlasteneckou povinností ("Tys ještě nebyl na Karlštejně?") a sobotní akcí pro celou rodinu. Jen hrad nahrazují pagody a lezení na krpál veslování po jezeře. Stánky s občerstvením a prodej tretek šlapou stejně. 

Jediný důvod, proč Západní jezero není (zprofanovaný) Karlštejn, ale daleko spíš (romantický) Bezděz, je právě Západní jezero. Bez ironie - stačí pohled na melancholickou vodní plochu a klenuté huňaté kopce nad ní, a Evropan, už dopředu připraven nechat se rozhořčit čínským Disneylandem, jihne. Ještě lépe funguje posezení na lavičce nebo v altánu na břehu, případně procházka místy s čarovnými jmény ("Rybník červených kaprů", "Ostrov tří tůní, v nichž se zrcadlí měsíc"). A samozřejmě plavba lodí.

Lodičkami i Drakem
Lodičkový výlet je při návštěvě Chang-čou povinný. Zamilované páry nechť obsadí pramice, ostatní si můžou vybrat z bohatého arzenálu stabilnějších plavidel. Zřejmě nejoblíbenější jsou vyjížďky s (monopolní) společností Westlake Pleasue Boat, která křižuje jezero od ostrovu k ostrovu a nabízí celodenní otevřený lístek s možností vyskočit a naskočit kdekoli na trati. 

Jezerem se ale dá plout i na honosné Dračí lodi, která kotví u západního břehu jezera. Také je ale možné pronajmout si bezmotorový člun s převozníkem a pak hodinu bezmocně sledovat, jak se všemi silami snaží dopravit člun k nejbližšímu ostrovu. Jsou ale jsou i úspornější cesty jak poznat, že jezero opravdu není malé - třeba z vrcholu pagody Leifeng.

Bílý had na pagodě

Z posledního patra pagody Leifeng můžete při dobré viditelnosti dohlédnout daleko za okraj jezera, až do města. Ačkoli Chang-čou rozhodně není o nic ošklivější než jiná čínská města srovnatelné velikosti, spíš naopak - má živý noční trh, výstavní promenádu a ovšem nezbytná obří obchodní centra - je dobře, že z okolí jezera není betonové město moc vidět. Útěšnější pohled nabízejí zelené kopce, které ho obklopují ze zbývajících tří stran. I v nich se skrývají výletní cíle, jako jsou třeba reliéfy Buddhy na vrcholu kopce Feilai, údajně magicky přenesené z Indie.

Magickou historii má mít i samotná pagoda. Vypráví o ní pověst o Bílém hadovi, který se rozhodl stát se člověkem a jako mladá dívka se právě u Západního jezera zamiloval do mladého učence. Jistý budhistický mnich ale ve svaté snaze zachránit mladíkovu duši před démonickým hadem uvěznil dívku v pagodě Leifeng. Po velké bitvě za účasti vodních živlů a bytostí se pagoda rozpadla a dívka byla osvobozena. Oblíbený příběh je znázorněn na reliéfech uvniř pětipatrové pagody, která byla postavena v roce 977 a v roce 1924 se sesula. Opravena byla před šesti lety - tak, aby plně vyhověla nárokům prominentní turistické destinace. Ke zvýšení návštěvnického komfortu k ní byly například doplněny čtyři eskalátory.