Globální byrokracie je snad ještě horší než globální oteplování. Ráno jsem musel už potřetí na úřad guvernéra. Úřednice ještě potřebovala kopie našich pojištění i přesto, že si jejich čísla opsala už včera. Při té příležitosti jsem znovu potkal i guvernéra, který nám ještě jednou popřál šťastnou cestu.
Po vyřízení posledních formalit šlo všechno velice rychle. Odvézt věci na letiště, vše do posledního gramu zvážit a už se naše dvoumotorové letadýlko vznáší nad ledovou pustinou. Modré nebe, slunce svítí a pod námi je jen led a sníh, z kterých vykukují ostré vrcholky hor. Nádhera!!
Vzduchem to je do NY Alesund 150 km a tak už po 25 minutách přistáváme. Vystupujeme z letadla a chvíli se jen tak mlčky díváme - pohled na zátku Kings Bay je uchvacující. Čeká nás ale ještě spousta zařizování, a tak se kocháme jenom pár minut. Zaplatíme letenky a já se opět pouštím do boje s byrokracií a vyběhávám povolení k umístění pamětní desky. Akademie věd ČR už všechno vyjednala, takže tady o všem vědí. Bohužel ale chybí jedno povolení, o kterém ani guvernér netuší, že je potřeba.
Itálie celou zátoku včetně NY Alesund vyhlásila za pietní místo, takže bez povolení italské vlády desku nesmíme umístit. Jde do tuhého. Nakonec je přivolána i místní starostka a informaci (pro nás spíš ortel) potvrzuje. Strávil jsem vyjednáváním za pomoci Erika spoustu času a dohodli jsme kompromis. Jakmile povolení vystavené na základě žádosti od akademie dostaneme, starostka sama zařídí umístění desky. Desku jsem jí tedy slavnostně předal před bustou Amundsena (viz foto). Všechno jsem zdokumentoval, natočil jsem pár rozhovorů s vědci a nafotil vše potřebné.
Teprve v půl třetí opouštíme Alesund a vyrážíme na náš dlouhý pochod. Času máme málo a naše cesta bude náročná. Zátoka není zamrzlá, a tak se začínáme probíjet ledovcovými morenami, nahoru, dolů. Z ledu trčí ostré kameny, chvílemi musíme sundávat lyže. Pak traverzujeme ledový svah, kde saně visí kolmo dolů pod námi, místo aby jely ve stopě za námi. V tuhle chvíli spadnout znamená plachtění ze skály a koupel v ledovém moři. No, je to fakt nářez.
Že má Eric od večera horečky a ráno dokonce zvažoval, jestli vůbec půjde, mě při našich stálých problémech už ani nerozhodilo. Polárník by měl být zocelený i psychicky. Až se vrátím, budu fakt zocelený... Eric nakonec jde a s virózou bojuje za pochodu. Já se ho snažím povzbuzovat, jak mu to skvěle jde. My Češi máme Cimrmana v krvi - "táhni a srůstej...". Táboříme až v půl sedmé. Dnes se k večeři podávala novozélandská kuchyně - kuře na chilli s rýží. Vynikající, ale na český špek a slivovici to přece jen nemá (obojí mám v saních). Zítra nás čeká budíček hodně brzo. Celý den za sebou horami potáhneme ty naložené necky. Ale i přes všechny možné obtíže a smůlu je nálada skvělá, sranda je tu pořád.
Aktuální pozice: N78.57.20 E12.15.17
Foto: Václav Sůra
Kilometry pochodu Václava Sůry na stavbu školy v indickém Himálaji si můžete koupit na www.vaseksura.com/nyalesund/projekt-surya.html.
www.vaseksura.com
