NY ALESUND: Přepadení sněžných skůtrů
20.03.2008 11:59 Exkluzivně
Tak se nám to krátí. Máme za sebou nějakých 130 kilometrů a před sebou už "jen" devadesát. Místo plánovaných 180 kilometrů nakonec půjdeme skoro 220, protože kvůli oteplování fjordy už skoro 10 let pořádně nezamrzají. Musím nás pochválit, že jsme se k tomu postavili opravdu čelem. Dnes jsme s Ericem diskutovali, co nás ještě čeká, a nad mapou jsme se shodli, že je reálné to stihnout. V průměru spíme nějakých šest hodin, abychom maximálně využili světla. Od svítání do tmy jsme na nohou. Teda vlastně na lyžích.
Dnes ráno nás čekal těžký výstup na ledovec, posílám vám ho na fotce (v popředí je Colin) - nastupujeme na něj z pravé strany. Ta je bohužel celé dopoledne ve stínu za hradbou špičatých hor. Mrzne, až praští. Do toho funíme do kopce k horizontu, který se nám momentálně zdá být v nekonečnu. Během hodiny jsme vypotili všechen čaj ze snídaně a cítíme, jak nám přimrzají bundy.
Colin stále fotí jako o život, střídá objektivy... Těm sceneriím se nedá odolat, ale zůstává kvůli tomu hodně pozadu. Já se snažím držet tempo s Ericem. Zvládám to, ale zatímco já jsem rád, že ještě žiji, on v sobě nezapře profesionála. Asi po dvou hodinách mi říká něco ve smyslu: "Nejprve si vyfotím tvou omrzlou hlavu a pak se vrátím pro Colina pomoct mu vytáhnout saně. Zabal se do péřovky a odpočívej. Kdybys tu zimu nemohl vydržet, pokračuj dál k vrcholu, ať tady nezmrzneš." Stará se o nás. Stát jsem vydržel celých pět minut. Zhltl jsem nějaké energetické tablety, usrkl z termosky..brrrr...opustil jsem Ericovy saně a sám se drápu dál k vrcholu.
Ani v péřovce a v plném pohybu se nemůžu zahřát. Do toho začalo ještě fičet. Otáčím se a hluboko pod sebou vidím dvě tečky...Eric a Colin...jak se drápou za mnou. Já jsem téměř nahoře, s vypětím sil jsem dosáhl ranního horizontu "v nekonečnu." Ale musím ještě víc doprava do prudkého kopce, kde je horské sedýlko. Tam přejdeme hřeben a po dalším ledovci sestoupíme.
Ty poslední metry stoupání jsem nazval "cesta za sluncem." Čekalo na nás závětří a hřejivé sluneční paprsky. Vím, že se tam zahřeju, a tak se k té pomyslné čáře, která dělí ledový stín od sluncem zalitého sedla, upínám celou myslí. Udělám padesát kroků, zastavím a přes zamrzlou kuklu lapám po dechu, zase padesát kroků... a tak se sunu k vytouženému cíli. Už jen poslední metry a sluníčko!!!
Pro jistotu popojdu ještě pár metrů, jako kdybych se bál, že mě stín dostihne. Tam konečně odpínám lyže, celý se zabalím do péřovky a celý vyčerpaný se svalím na saně. Odpočívám a čerpám energii ze skrytých tělesných zásob. V kapse jsem našel kus zmrzlé čokolády, pomalu ji ukusuji a vychutnávám si dnešní malé vítězství. Kluci jsou ještě daleko pode mnou a ten nejhorší úsek mají teprve před sebou. Do mě se ale pomalu zas dává zima, jak mám mezi vrstvami oblečení kusy zmrzlého potu, a tak nečekám a pomalu pokračuju dál. Vychutnávám si pohled do údolí a nijak nespěchám.
Asi za hodinu jsme kompletní. Eric zkušeným okem skoukne svažující se ledovec a prohlásí ho za sjízdný. Nasedáme tedy na saně... to bude zase jízda! Batohy ale odepnout, protože strhnou na sebe rozjeté a stále dost těžké saně při případném pádu by nemuselo dopadnout dobře. Takhle ze saní jen vypadnete a po pár metrech se sami zastavíte. Saně vám zastaví batoh, který je k nim připoutaný a slouží vlastně jako taková kotva. Poslední "OK" na důkaz toho, že jsem všemu rozuměl a už nasedám na svůj "kočár." Sedí se rozkročmo, lyže na nohou. Právě těmi to celé mírným plužením ovládáte. Dalším manévrovacím nástrojem jsou pak už jen hůlky, které držíte v podpaží a ryjete s nimi do sněhu. Mám rád adrenalin a v životě už jsem vyzkoušel kde co, ale tohle je fakt zážitek!!
Colinovo "YAHOOO", které tak rád zvolává, je-li zrovna v nirváně, se nese údolím. Do toho se tři omrzlé postavy řítí po ledovci údolí. Jsme jak malí kluci. Chlapi to mají si v genech, že je klukovské nápady nikdy neopustí. První úsek končí terénní vlnou, kde všichni úspěšně zastavujeme a zkoumáme další trasu před námi.
Vidíme před sebou vyjetou stopu od sněžného skútru, Klikatí se pod námi mezi dvěma pahorky, stáčí se to od nás trochu doprava, ale snad to trefíme. Tentokrát bude sjezd dlouhý skoro kilometr. Jdeme na to. Clin jako první, pak já a Eric uzavírá. Super rychlost, sníh lítá, Colin řve nadšením a úspěšně řídí saně v požadovaném směru. V tom se stane něco nečekaného, co vás může potkat snad jen se mnou. Tady, uprostřed pustiny, sněhu a ledu, se před námi zpoza kopce, za který jsme neviděli, vynoří konvoj sněžných skútrů!! Zděšení na obou stranách. Nebudu vás napínat - Colin pohotově převrhl saně a zastavil, nikomu se nic nestalo a ještě jsme si s nimi dobře popovídali. Skútry jedou navštívit nějakého lovce, který prý žije někde poblíž.
Naše výprava je moc zajímá a na vše se vyptávají. Ne, že by tady neznali podobné polárnické výpravy na lyžích a se saněmi, ale naše složení (Čech, Australan a Novozélanďan) jim nějak nejde na rozum. Tak jsme jim vysvětlovali, že jsme se s Ericem potakli na Severním pólu a že se kamarádíme. No a Colin že je zase kamarád Erica a tak se k nám přidal. Stejně nechápali. Kroutili hlavami ještě v půlce ledovce, odkud taky ještě pořád mávali. Ty budou mít ještě dlouho co vyprávět!
Přišla mi na Iridium zpráva, že to tu je asi pohoda, když mám pořád tolik humoru. Tak sranda ta cesta není, ale ti, co mě znají, vědí, že když Venoušovi dojde humor, tak je situace už opravdu vážná. Takže z mých zpráv vidíte, že v ohrožení života nejsme. Děkuji vám všem za povzbuzující příspěvky na webu. Mám z nich radost a už se moc těším, až si je za pár dní všechny přečtu.
Až do večera jsme se sunuli ohromným údolím a téměř na jeho konci jsme se utábořili, takže nás zítra ráno "pro změnu" čeká výstup na ledovec, horské sedlo, možná sáňkování a pak už zde velice slavný Templfjord. Dnes jsem klukům říkal, že jsou celebritami mého webu, tak si toho prý váží a všechny vás srdečně zdraví! Tak se zítra těším na další zajímavý den. Dnešním "borcem pod ledovcem" vyhlašuji jednoznačně Colina a také vám posílám jeho fotku.
Foto: Václav Sůra
Kilometry pochodu Václava Sůry na stavbu školy v indickém Himálaji si můžete koupit na www.vaseksura.com/nyalesund/projekt-surya.html, www.vaseksura.com/.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.