NY ALESUND: V království ledních medvědů
17.03.2008 13:20 Exkluzivně
Budíček opět ve 4.30. Ani po letech si na ta polárnická rána nemůžu zvyknout... Vylézat z teplého spacáku do minus pětadvaceti mi prostě k srdci nepřirostlo. V 7.00 vyrážíme. Dnes nás čeká poslední úsek sestupu po ledovci k zamrzlému konci fjordu. Za východu slunce jsme již na mořském ledu.
Je bezvětří a scenerie okolních ledových hor jsou úchvatné. Asi po sto metrech narážíme na první medvědí stopy. Jsme na to připraveni. Na Špicberkách je ledních medvědů jako snad nikde jinde, a tak bylo jen otázkou času, než nějaké potkáme. Stopy musí být čerstvé - z dnešního rána, protože v noci byl takový vítr, že nám úplně zavál stany. Jsme ve střehu a zbraně máme pro jistotu v pohotovosti, co kdyby... Kulovnici vezu navrchu saní.
Za chvíli narážíme na další stopy a pak ještě na jedny úplně čerstvé. Je to zvláštní pocit. Jdete a rozhlížíte se na všechny strany. Oči na stopkách a podvědomě očekáváte, odkud na vás zpoza kry vyrazí vládce severu. Nakonec zjišťujeme, že záliv je medvědími stopami doslova protkán. Ocitli jsme se v království medvědů. Cítíme se trochu jako vetřelci. Jinudy ale jít nemůžeme.
Cestou objevujeme i pár tuleních děr. Aspoň víme, že jedinou potravou v tomto zálivu nejsme my. Asi po dvou hodinách pochodu křižujeme stopy malého a velkého médi, které vedou naším směrem. Colin je, jako profesionální fotograf, v sedmém nebi (jen abychom v něm za chvíli nebyli všichni). Stopy se náhle ztrácejí ve změti dalších šlápot, které všechny končí u shluku ker.
Narazili jsme na medvědí brloh. S kulovnicí v pohotovosti a kamerou zapnutou se opatrně přibližuju až na dva metry. Možná že na mě z té černé díry v ledu zrovna nějaký chlupáč kouká. Ani nevím, jestli stabilizátor na kameře zvládá vyrovnávat moje třesoucí se ruce. Ale podařilo se. Můj životní úlovek - natočit medvědí brloh ze dvou metrů!
Záliv jsme do oběda přešli, ale čekal nás ještě jeden. I ten byl posetý stopami a na jeho konci jsme raději obloukem obešli další dvě doupata. Vše jsme ve zdraví přežili. Malým horským průsmykem jsme se přehoupli k dalšímu fjordu s krásným názvem Dixon. Chvíli sledujeme jeho okraj až do místa, kde ho budeme přecházet. Ale je už po šesté, slunce zapadá a mrzne až praští. Eric hlásí minus 30 stupňů.
Celý den se těším na večerní vaření, teplý spacák a chvilku odpočinku. Máme za sebou minimálně dalších 25 kilometrů. Ani nevím, jaké je teď skóre... jestli už mám náskok, anebo jestli se mnou v koupených metrech držíte krok? Zajímalo by mě, kdo bude v Longyearu dříve, jestli já, nebo vy...
Teď ležím ve spacáku, dostatečně nachlemtaný teplým čajem, protože ten litr, co si vezu na saních v termosce, je na hranici dehydratace. Ale mám to vyzkoušené. Čím méně pijete, tím méně se potíte a tím pádem i méně mrznete. Zítra nás čeká přechod fjordu Dixon a pak nástup do hor. Všechny vás moc zdravím. Už mi padají oči únavou. V noci bude nejspíš pořádný mráz, ale mám dobrý spacák, takže se snad vyspím.
Foto: archiv autora
Kilometry pochodu Václava Sůry na stavbu školy v indickém Himálaji si můžete koupit na www.vaseksura.com/nyalesund/projekt-surya.html, www.vaseksura.com/
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.