Budovu ministerstva dopravy, která sloužila v minulém režimu jako sídlo komunistické strany, během sobotního dne otevřených dveří navštívilo zhruba 1400 lidí. Největší zájem měli návštěvníci o prohlídku podzemního krytu z 60. let a bývalého bytu Gustáva Husáka.
Návštěvníci si tak mohli poprvé od listopadu 1989 prohlédnout i foyer budovy, místnosti ministra dopravy - pracovnu, salonek, reprezentační i poradní místnost, jednací prostory, obrazovou chodbu s portréty jednotlivých ministrů, historické plány budovy a výstavu fotografií z povodní.
Reprezentativní budova na vltavském nábřeží, která je dnes kulturní památkou, vznikla podle projektu architekta Antonína Engela, mimo jiné autora budov vodárny v Podolí, generálního štábu na Vítězném náměstí stejně jako urbanistické koncepce nových Dejvic. Dokončena byla v roce 1932.
Ve 20. letech rozhodla československá vláda postavit na vltavském nábřeží v Praze tři reprezentativní budovy. Jednu z nich určila za sídlo ministerstva železnic, které tehdy úřadovalo na sedmi adresách. Podle Engelova projektu během let 1927 až 1932 vyrostla monumentální neoklasicistní stavba s šestipatrovým středem a třípatrovými křídly.
O sochařskou výzdobu se postarali Josef Mařatka, Josef Pekárek a Ladislav Kofránek. Z ulice upoutají především plastiky orlů a okřídlená kola, vnitřní prostory poskytly uplatnění pro mramor a nejrůznější ozdobné prvky. První republika na železničním ministerstvu nešetřila, původní rozpočet se navyšoval a vláda byla obviňována z mrhání veřejnými prostředky. Stavba však byla úspěšně dokončena a sloužila ministerstvu železnic. Kromě jiné výbavy měla budova i páternostery, jak bylo tehdy zvykem, dodnes slouží tři.
V letech 1960 až 1990 byla budova sídlem ústředního výboru KSČ, po revoluci se ministerstvo železnic přejmenovalo na ministerstvo dopravy a budovu sdílí s generálním ředitelstvím Českých drah.
