Terra incognita. Země neznámá. Pro zapomenutý Osoblažský výběžek je to asi nejpřesnější pojmenování, vždyť tenhle zub na mapě republiky je ze tří stran obklopen Polskem. Najdeme ho až za Jeseníky a projet ho lze i romantickou úzkokolejkou.
Při pohledu na mapu je Osoblažsko drzým uličníkem vlámaným do nekonečných polských rovin, který se Česku prostě utrhl ze řetězu. Vždyť cestou z Prahy do Osoblažského výběžku překonáváme mohutné hradby Jeseníků přes Červenohorské sedlo ve výšce 1013 metrů nad mořem, načež se spouštíme přes Zlaté Hory i Jindřichov a míříme do městečka Osoblahy.
Cesta do roku 1945
Vlastně máme lepší nápad! Automobil zaparkujeme hned na vstupu do Osoblažského výběžku v obci Třemešná ve Slezsku (silnice č. 57) a prozkoumáme celou oblast úzkorozchodným vláčkem, který odsud vyjíždí. Je to jediná úzkokolejka v majetku Českých drah, což státní dopravce prezentuje s náležitou pompou: "Samotná cesta vlakem volným tempem po klikaté trati je nezapomenutelným zážitkem. Jako z jiné doby."
Turistů je však ve vlaku pramálo, možná proto, že dráhy zatajily, do jaké doby se má turista propadnout. Dvacetikilometrová úzkokolejná trať míří především do roku 1945, protože v mnohých ze čtrnácti osoblažských vesnic si výletník připadá, že se tudy právě prohnala fronta (na konci války se tu skutečně bojovalo o každý metr). Je to jízda proti času drsnými Sudety, které se už po odsunu Němců nikdy nepodařilo pořádně dosídlit.
Z vlaku poprvé vystupujeme uprostřed polí u boudy označené jako Dívčí Hrad, odkud je to něco přes kilometr ke skvostnému zámku s bohatě zdobeným renesančním portálem. Podruhé úzkokolejku opouštíme ve Slezských Rudolticích, kde se v zámeckém parku necháváme unést sněním o podobě celého areálu za časů jeho výstředního majitele Alberta Hodice, jenž zde budoval slezské Versailles. Tehdy tu stály čínské pagody, město liliputánů i areál rusalek, z jeskyní stříkaly prudké prameny, krávy tu žraly z ozdobných mramorových mušlí. Po umělé prérii pobíhali indiáni a o kus dál protékala voda kanálem, na němž pluly gondoly, přičemž všechny bizarnosti tu při jedné návštěvě obdivoval legendární francouzský filozof Voltaire.
Stopy Vídně i Mexika
Třetí zastávku na úzkokolejce děláme v Bohušově, kde vystoupáme na rozkošnou venkovskou zříceninu Fulštejn, a napočtvrté vysedáme na konečné vláčku v Osoblaze, kde nás zajímá především starý židovský hřbitov. Ten je evropským unikátem, neboť se na něm uchovalo 313 náhrobků, přičemž nejstarší pochází z roku 1694. Výjimečný však je především zde pohřbenou vídeňskou židovskou elitou vyhnanou z hlavního města monarchie v roce 1670. Při troše snahy se nám podaří najít třeba hrob Mešulama Žalmana, syna Izáka Marburga z Vídně, jenž v Osoblaze zemřel v židovském měsíci adar roku 5454 (12. března 1694).
Blízké osoblažské náměstí sice tvoří převážně panelová výstavba, ale pozor, není to žádná "díra". Právě na rynku kdysi bydlel Johann Berger z Osoblahy, jenž v 16. století dobýval Ameriku spolu s conquistadorem Hernánem Cortésem, což teprve nedávno zjistil olomoucký historik Ivo Barteček. Pro Osoblahu je to naprostá senzace, neboť Berger je v tuto chvíli nejstarším rodákem z českých zemí, který vstoupil na americkou půdu. Dosud prvenství patřilo jistému Andreasi Morabovi z Brna, jehož pobyt v Mexiku byl doložen k roku 1536, Berger však dosáhl Mexika už v roce 1519.
Hej då, Osoblaho!
Parádní výlet! A to cestou zpět ještě vystupujeme z úzkokolejky v Liptáni a do Třemešné jdeme pěšky přes pole. Chceme si totiž do Prahy dovézt zvláštní suvenýr zavlečený v době ledové na Osoblažsko až ze Švédska. Stačí se chvíli procházet brázdami a už ho máme. Kus červené švédské žuly opracované ledovcem do uhlazeného kamene o velikosti pěsti, geology nazývaný bludný balvan či souvek. Balvany tu zůstaly jako švédští vyslanci po čtvrtohorním ledovci, který se rozpustil právě na Osoblažsku.
Jak se teď s tímto krajem rozloučit? Snažíme se být korektní ke švédskému i německému odkazu, k české současnosti i k polskému sousedovi. Hej då! Auf Wiedersehen! Na shledanou! Do widzenia!
