Když na pultech našich obchodů uvidíte narůžovělé svícny z kamenné soli, je docela možné, že pocházejí z pandžábského solního dolu Khewra, vzdáleného od Islámábádu asi 160 kilometrů směrem na jih.
Je součástí Solného horského řetězu (Salt Range), který se táhne na jih od Potwarské plošiny, v okolí měst Jhelum a Mianwali. Sůl se tady těžila od 16. století, doby vlády velkých mughalů, ale skutečnou průmyslovou těžbu začínají až Britové v roce 1870. Přítomnost soli pod zemí prozrazuje červená barva hlíny i skal. Kdysi tuto část subkontinentu zaplavoval pravěký oceán a zanechal tady kromě soli i fosílie, objevené v roce 1994.
Dovnitř se turisti dostanou malým důlním vláčkem. Procházka rozsáhlými prostory je zajímavá zejména kvůli narůžovělé až červené barvě solních stěn, kterou dokonce v některých anglojazyčných průvodcích můžete najít jako „hovězí červená". Uprostřed stojí dokonce mešita postavená z průsvitných cihliček. Je osvětlena zevnitř a připomíná tajemný pohádkový zámek. Najdete tady ovšem i tradiční krápníky, jezírka a vodopády. 
U východu čeká na vláček místní škola, zvědavě si nás prohlíží skupinky dětí v hnědých uniformách. Je to zkrátka místní atrakce. Obchod s lampami i svícny nebo jenom s kusy kamenné soli v okolí dolů rušně běží a zaručeně nízké ceny v kombinaci s terapeutickými účinky přesvědčí každého. 
K dolům se váže legenda: objevil je prý Alexandr Makedonský v době, kdy do této oblasti přijíždí z Afghánistánu. Všiml si, že jeho kůň nadšeně olizuje „kameny". Doly pak skoupil místní radža Janjua. Jeho předkové pomáhali Báburovi, zakladateli mughalské dynastie, v dobývání Indie. Patřili do stejnojmenného kmene, který patřil k rádžputům, příslušníkům bojovnické kasty kšátrijá.
Na cestě zpátky do Islámábádu (cesta Chakwal-Sarghoda) leží Kallar Kahar, jakési rekreační centrum se slaným jezerem a početnými atrakcemi. Kromě spousty kolotočů, které si jistě rádi odpustíte, je tady Takht-e-Babri, Báburův trůn, kamenná plošina, kterou dal postavit muslimský dobyvatel Indie. Údajně z ní mluvil ke svému vojsku, když z Kábulu mířil do Dillí. Připisuje se mu i založení nedaleké zahrady Bagh-e-Safa. Byla to první zahrada na subkontinentu. Mughalové se jimi proslavili.
Tato místa ležela na historické cestě ze střední Asie přes Paňdžáb do Indie. Provází je ruiny buddhistických i hinduistických chrámů, pevnosti i strážní věže. Čas nahlodává jejich někdejší krásu rychle a bez milosti.
Foto: autor
