Hena je slůvko, na které si zde rychle zvyknete. Štíhlé kónické tubusy naplněné hnědou pastou jsou všude, kde je veselo. Na mnoha večírcích někde v koutě určitě skromně sedí dívka a na požádání vám ozdobí ruce ornamentem, na který si ovšem musíte zvykat. Hnědá barva na konečcích prstů mě při prvém "hena zážitku" znervózňovala a hnala do koupelny. Po týdnu připomínala kožní chorobu. Později se hnědé, pomalované ruce staly jakousi manifestací přízně. Mí známí i ti neznámí projevy sympatií nešetřili, stačilo ukázat ruce s ornamenty.
Rostlinka s minulostí
Lawsonia inermis je křehká zelená bytost s lístky, které se suší a potom drtí. Prášek se míchá s citronovou šťávou nebo silným čajem a nechá na několik dní odležet. Vzniklá blátu podobná hmota slouží nejenom k barvení vlasů či malování. Má především chladivé účinky a při vysokých teplotách si ji nejčastěji muži nanášejí na hlavu a na ruce. Proto v Pákistánu často můžete vidět dědečky se světle oranžovými vousy a vlasy těch nejdivočejších odstínů.
V Pákistánu (a také v Indii) se barvě říká mehndi a její název hena je původně z arabského hinna. Byla součástí oslav už několik staletí před naším letopočtem zejména v muslimským světě jak na Blízkém východě, tak v Africe a na indickém subkontinentu. Zdobení rukou henou podle všeho doporučoval i prorok Mohammed, když trval na tom, že ženská ruka se má poznat hned podle zabarvení henou.
Hena se používala téměř u všech starobylých národů i při obětování zvířat, ale také na barvení koňských hřív nebo kopyt.
Hena léčivá
Původně se henou barvily jenom konečky prstů, což mělo zejména zdravotní efekt - ochranu před kožními plísněmi. V zemích, kde se hena nejvíc používá, stáli na zavlažovaném poli zemědělci dlouhé hodiny v bahně. Hena zaháněla choroby a udržovala ruce bez záděr, hladké a vždy připravené na další domácí práce jako vyšívání nebo jinou práci s textiliemi. Konečky prstů zabarvené henou byly nejenom zdraví prospívající, ale také dobovou módou. Možná inspirovaly i pozdější barvení nehtů.
Někdy si dávají ruce malovat i muži, ale je to spíš místní zvyk na severu u paštunských kmenů. Jak mi bylo řečeno, ornamenty jsou velice jednoduché a třeba je vůbec není vidět, protože jsou umístěné do dlaně v podobě slunce.
Hena se zhruba do roku 1996 používala na Západě jenom na barvení vlasů. V druhé polovině 90. let začala její další kariéra. Využívá se zejména k imitaci populárního tetování.
Svatební „mehndi"
V pákistánských kosmetických salónech je před svatbou nával. Zdobí se nejenom nevěsty, ale také všechny zúčastněné ženy. Kromě rukou se malují také nohy. Ornamenty se doplňují korálky a vším, co vyvolá žádaný efekt. Tubusy s henou se slavnostně přinesou na ozdobeném tácku, v salónu, kde jsem fotografovala „henování", byla zajímavou ozdobou swastika, starý symbol štěstí a úrodnosti.
Hena musí na rukou nejdříve zaschnout a pak se odstraní. Kresba vydrží zhruba dva týdny. A na ztrácející se ornamenty pomáhá obyčejný krém.
Hena byznys
Stačí se podívat na stránky salónů. Nabízejí malování henou nejenom ruce a nohy, ale vhodnou miniaturu si můžete umístit i do výstřihu nebo na tvář. Fantazii se meze nekladou. Malířky jsou zvány nejen na svatby, ale i na podnikové večírky a vystoupení břišních tanečnic, henu nabízejí na bříška těhotných žen a jsou přítomné dokonce při oslavách dětských narozenin. V Americe, Evropě, všude, kde se slaví. Ornamenty se prokládají korálky a flitry, vším, co si kdo vymyslí. Hena zkrátka má budoucnost.
Foto: Viera Langerová, highwaygold.com
