Pebbly Beach: znudění klokani a návrat cudných plavek
10.03.2008 13:28 Původní zpráva
Dopravní značky Pozor na klokany! s obrázkem jsou nejen v horách, ale dokonce i uprostřed Canberry. V celé Austrálii je jich prý dvanáct milionů. Srážka s devadesátikilovým zvířetem je nebezpečná pro obě strany. Dceři Zuzce se věčně pletou pod kola, ale teď jsme nepotkali ani jednoho. Až na pár mrtvých klokanů, které Aussies nechávají ležet u silnice jako potravu pro zvěř a ptáky. Hezky to nevypadá.
Živé jsme našli až u Pacifiku v rezervaci Pebbly Beach. Nechali se od nás nakrmit i pohladit. Vypadali trochu jak velké mechanické hračky pro turisty. Skákat se jim nechtělo, jen seděli a koukali. Papoušci přecpaní od návštěvníků netečně zírali na desítky rukou s pamlsky zvednutými až pod zobák. Pak znechuceně odletěli do korun stromů.
Když jsme po návratu z cest vyjeli v podvečer na kolech do lesa nad Canberrou, užasli jsme. V zapadajícím slunci se pohybovala celá stáda malých i velkých dvoumetrových klokanů. Při sjezdech nás pětimetrovými skoky „předjížděli" a nebylo snadné se jim vyhnout. Hledali jsme je po celém Novém Jižním Walesu a oni byli za domem.
Australské vlny vyrábějí salta za vás
Doma mě všichni varovali před žraloky. Ve skutečnosti se tu hodně lidí utopí kvůli spodním proudům, další jsou smeteni vlnou ze skály a jen mizivé procento je napadeno žraloky.
Mě osobně překvapilo, že jsem v každé vlně udělal dvojité salto, což normálně neumím. Plavat se dalo jen bazénech, které si Australané postavili v pobřežních skalách.
Balvany spojili betonovými zídkami, přes které se převalují vlny z oceánu a zásobují „bazén" čerstvou vodou. Koupete se v moři, jste odděleni od žraloků, a přitom se přes vás přelije i nějaká ta vlna. Zaplavat si můžete i v lagunách při ústí řek, kde bývají mělčiny. Ale pozor na odliv! Proud vás popadne a nemilosrdně vtáhne do oceánu (trochu přeháním).
Žraloci neradi černou
Pláže jsou nekonečné, bez lehátek a slunečníků, žádné stánky. Nikde se neplatí. Často potkáte na sedmikilometrové pláži jen dva tři rybáře.
„Fishing" je národní vášní. Kvůli závodům v rybolovu jsou v přístavech obecní váhy na ryby. Mají tam i jeřáb, protože třistakilová ryba se špatně nosí. Mycí boxy tu mají nejenom na auta, ale i na čluny. Slunce pálí jak pominuté. Je-li zamračeno a náhle se vyjasní, máte dojem, že vás někdo „obrovskó siló" tlačí do pisku.
Mezi dvěma vlajkami je pláž střežena „lifeguardy", ale můžete si jít, kam chcete. Surfaři jsou i v největším vedru v neoprénech, protože v sedmnáctistupňové vodě a prudkém větru by se za chvíli klepali. Druhým důvodem je prý nechuť žraloků vůči černé barvě.
Lidé se koupou v tričku a v kalhotách až po kolena. Děti nosí kloboučky nebo čepice s postranicemi. Jiné děti jsou na pláži jen v plavečkách. Cancer Council Australia hlásá na cedulkách a ve spotech, jak se máme před sluncem chránit.
Steak je hotový, když je spálený
Na parkovištích, koupalištích a jiných veřejných místech jsou veřejné grily, na nichž si můžete upéct maso. Barbeque je další národní vášní Australanů. Na vegetariány zde hledí útrpně. Steak pokládají za upečený teprve tehdy, je-li černý. My říkáme, že je spálený, oni říkají, že je hotový. I plátky brambor musejí být černé. Rakovina zažívacího ústrojí je tu druhá nejrozšířenější. Děti pojídají dehet a Cancer Council Australia mlčí.
Kromě opálených štíhlých hochů potkáte na pláži potkáte řadu lidí kulovitého tvaru. Manželé bývají oba buď štíhli, nebo přes sto padesát kilo. Solidarita je zde v tomto směru výjimečná. Pravý Australan si dá k večeři steak a k tomu jako přílohu tři klobásky. Brambory, rýže či saláty je nezajímají. Na krekry nabírají hrudky tučných sýrů, k snídani vajíčka se slaninou, ke všemu chipsy. V televizi běží řada pořadů a spotů o hubnutí. V posilovně přijímají otylé ve zvláštní komůrce, kde jim proměřují tuk. Cvičí tam nejen svalovci, ale i tlusťoši, matky s dětmi a postižení na vozíku.
Polykání angličtiny
Ještě k tématu jídlo - už v Sydney mě zaujala největší jídelna se samoobsluhou, jakou jsem kdy viděl. Stovky stolů na dně obrovského atria jsou obklopeny pulty s jídly celého světa - od thajských, přes japonské, vietnamské, turecké, řecké, italské až k americkým řetězcovým a dalším. Český jsem nenašel - a ani nehledal.
Potvrzuje to můj dojem, že ze tří obyvatel Sydney pocházejí dva z Asie. V jedné pokladně sedí Ind s plnovousem a turbanem na hlavě, ve druhé žena zahalená muslimským šátkem. Ghetta menšin tu nejsou. Asiaté mluví dobře anglicky a často je jim rozumět lépe než Australanům, kteří svou mateřštinu dost polykají. Asi jim hodně chutná.
Foto: Jiří Vanýsek
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.