Pivo v kašnách neteče

Taky jak by mohlo, když Sultanát Brunej je islámská země a alkohol v zemi nekoupíte. Cizinci si ale smí dovézt vlastní tekuté zásoby, které je dokonce oficiálně možné diskrétně konzumovat v hotelových restauracích. Povolené jsou dva litry vína nebo kořalky nebo dvanáct plechovek piva na osobu. Všem, kdo chtějí v Bruneji strávit víc než jedno odpoledne, upřímně doporučuju tuto dovozovou kvótu využít. Jinak vám hrozí, že se v zemi nejbohatšího monarchy světa ukoušete nudou.

Ruch velkoměsta v podání brunejské metropole Bandar Seri Begavan připomíná českou Horní Dolní v neděli dopoledne v období letních dovolených. Nikde nikdo, hlavní třídou bloumá pár turistů marně pátrajících po známkách věhlasného sultánova bohatství, ve stínu mešity (se střechou z ryzího zlata, kterou za tmy osvětlují chemicky zelené neony na způsob cirkusu Humberto) pospávají tři staříci v bílých pláštích. Za každým rohem čekáte lišku s přáním dobré noci.

Pozor – BSB se svými širokými, byť liduprázdnými třídami a načančanými parky vůbec není ošklivé. Jen ten očekávaný ropný Singapur Bornea se nekoná. Kde jsou ti holubi sami létající do huby a zlaté kohoutky na veřejných záchodcích? A kde je sultán sám?

Úplně všude. Na rohu vedle banky. Třicet metrů nad zemí u hlavního nádraží. Hned dvojmo na sportovním stadionu. Čtyřicetiletá tvář v reálu šedesátiletého panovníka (a premiéra, ministra obrany, financí a nejvyššího duchovního k tomu) shlíží na své poddané ze všech stran. Prý je ho možné vidět i na živo: to když vyjíždí v jednom ze svých dvou set ferrari nebo osmdesáti astonů nebo v jiném z tří tisíc strojů podobných parametrů z bran paláce za tři sta padesát milionů dolarů. Sultán řídí nejraději sám.

A neřídí špatně. Z ropného bohatství přece jen něco káplo i obyčejných Brunejanům. Neplatí daně. Vzdělání a zdravotní péči mají zadarmo. Tekoucí voda je všude, dokonce i v chatrčích nad mořským zálivem. Průměrný plat v zemi několikrát převyšuje zbytek Bornea.

Zajímavým přivýdělkem je změna náboženství. Za konverzi k islámu dává sultán deset milionů brunejských dolarů na ruku a dům. V rámci fér play je nutno podotknout, že stejnou sumu je možné vydělat i vstupem do křesťanských církví. Ale to už sultán neplatí.

Foto: Tereza Šimůnková