Vydejte se ve stopách umělce, kterému vrstevníci přezdívali "božský". Psal básně, ale je znám hlavně jako malíř, sochař a architekt. Když se vydáte po římských stopách Michelangela, objevíte možná jiný Řím, než je běžně turisticky nabízen.
Za Mistrovým podpisem do svatého Petra
Kde najdete nejslavnější římskou sochu Michelangela Buonarottiho? V bazilice sv. Petra ve Vatikánu. Jeho Pieta - zobrazení Panny Marie s tělem Krista na klíně - je považována za 
nejkrásnější na světě. Úkol ztvárnit krásu měl dokonce Michelangelo ve smlouvě. Po dokončení mu ale přílišnou krásu vyčetli, stejně jako velmi mladistvý vzhled Panny Marie. Autor kritiku nepřijal a svou spokojenost s dílem stvrdil unikátním podpisem, který je na šerpě kolem Mariina těla. Dnes sochu chrání neprůstřelné sklo, protože ji v roce 1973 napadl šílený poutník z Maďarska. Jen shodou náhod byl pár let předtím vytvořen sádrový odlitek, který byl využit jako maketa při rekonstrukci poničeného sousoší.
Za rohatým Mojžíšem do sv. Petra v řetězech
Ze sochařství, Michelangelovy nejoblíbenější činnosti, je patrné, jak byl posedlý snahou být nejlepší a dokonalý. Sochařským dílem, kterého si nejvíc cenil, měl být papežský náhrobek Julia II. v kostele sv. Petra v řetězech (San Pietro in Vincoli).
Podle původního projektu měl vytvořit čtyřicet soch, a tak se s precizností sobě vlastní vydal do Carrary osobně vybrat mramorové bloky. A když se po půl roce vrátil, papež jakoby o náhrobek ztratil zájem. Nebo se mu možná už honilo v hlavě, že může Michelangela využít na vytvoření většího díla v Sixtinské kapli ve Vatikánu. Kdo ví. Michelangelo ale nechtěl od své vize rozměrného sousoší ustoupit, a tak na náhrobku s přestávkami do konce života pracoval. Z plánu zbyl přesto jen fragment a dnes v kostele najdeme hrob, kterému vévodí umělecky ceněná socha Mojžíše. Je to starý muž s deskami na klíně a s výrazem člověka, který už o životě ví své.
Další slavnou sochu najdeme vlevo vedle oltáře prvního gotického římského kostela Panna Marie nad Minervou (Santa Maria sopra Minerva) poblíž Panteonu. Je to socha Krista nesoucího kříž, na které je vidět, jak velký smysl pro krásu mužského těla autor měl.
Za freskami do Vatikánu
Nejznámější autorovo dílo najdeme ve Vatikánu. Zcela navozuje atmosféru, že tady je Bůh blízko. Jak napsal v jeho životopise R. Rolland: „To je Michelangelo, legendární hrdina Sixtiny, jehož grandiózní postava je a zůstane vryta do paměti."
Výzdobou Sixtinské kaple pověřil Michelangela papež Julius II. - a umělec váhal, jestli má práci přijmout. Neměl zkušenosti s rozměrnými freskami, nepovažoval se za malíře a vše považoval za pouhou lest mu dokázat, že to nezvládne. Začal pár skicami, ale nakonec ho 
práce naprosto pohltila. Nechal se na čtyři roky zavřít do kaple a stvořil obraz dějin člověka před příchodem Krista na zem. I když pracoval vleže v omezeném prostoru na lešení pod klenbou, s citem pro detail znázornil postavy starozákonních proroků a Sybil, jak prorokují pohanskému světu příchod nové doby, v níž bude člověk zasvěcen křesťanství. A nic nenahradí dojem, když jste pod klenbou na místě. Jakoby všechny postavy nad hlavou chtěly jeho hlasem říci:„Říkali jste, že nejsem malíř, tak tady to máte!" V roce 1533 se papež Klement VII. rozhodl nově vyzdobit stěnu za oltářem a povolal Michelangela. Autor ale váhal a začal až o tři roky později pod novým papežem Pavlem III. Během sedm let trvající práce vytvořil obraz přes 200 m2 velký, s 390
postavami - Poslední soud.
Součástí fresky je i autorův autoportrét. Najdete ho na stažené kůži Sv. Bartoloměje, který je spolu se sv. Vavřincem u Kristových nohou.
Po schodech na Kapitolské náměstí
Do některých římských staveb vstoupil Michelangelo zcela zásadně, jinde je jen autorem původního nápadu nebo naopak dokončoval cizí přestavby. Nejznámější přestavbou je náměstí Piazza del Campidoglio na Kapitolu, kde vytvořil pozvolné široké schodiště (Cordonata) a navrhl dekorativní dlažbu. Prostor náměstí dotvořil Novým Palácem (Palazzo Nuovo) v harmonii s protilehlým středověkým Palácem konzervátorů (Palazzo dei Conservatori) a dostavbou dvouramenného schodiště u Senátorského paláce, kde dnes sídlí radnice.
Ukázkou autorovi kreativity je kostel Panny Marie Andělské (Santa Maria degli Angeli), který měl za úkol zabudovat do zbytků Diokleciánových lázní u nádraží Termini. Dnes je vzhled kostela barokní přestavbou změněn, ale v sakristii najdete původní plány přestavby. 
Za romantikou do vily Farnese
Nejvelkolepější stavbou, která vznikala za Michelangelovy asistence, je palác Farnese na stejnojmenném náměstí nedaleko malebného květinového trhu na Campo de Fiori. Impozantní průčelí domu je umocněno nádhernou římsou s rodovým znakem Farnese - liliemi. Dnes již jen můžeme litovat, že nedošlo k uskutečnění Michelangelova projektu, který měl spojit tuto vilu soukromým mostem přes řeku Tiber s vilou Farnesina v Zátibeří. Z tohoto úmyslu vznikl pouze klenutý oblouk v zádní části paláce nad ulicí Via Giulia a návrh zahrady paláce Farnese, která dnes patří spolu s domem francouzské ambasádě. Porostlý most patří k nejromantičtějším místu Říma.
Za bránou a k Tibeře
Netypickou ukázkou Michelangelovy tvorby je kaple Sforzů v bazilice Panny Marie Sněžné (Santa Maria Maggiore), kde používá prvky radikálního baroka. Na zakázku papeže Pia IV. zabudoval do starého městského opevnění na konci bulváru Via XX. Settembre krásnou městskou bránu Porta Pia.
Mezi rekonstrukce, na kterých se spolupodílel, patří Porta del Popolo, brána na slavném Piazza del Popolo, a na okraji Říma krásná Villa Giulia s krásnou zahradou, kde dnes sídlí muzeu etruského umění. Možné ale je, že přestavbu vily jen konzultoval.
Za nebesi do kupole
Dnes nám nezbývá než se nad mistrovstvím Michelangela poklonit. I když on sám na konci života začal o svém umění pochybovat - jestli je opravdu dokonalé, jestli není hříšné. A za svoji poslední zakázku, dostavbu chrámu sv. Petra ve Vatikánu, odmítl honorář. Tuto práci považoval za službu Boží, která nesmí být pošpiněna penězi.
| Praktické informace Vstup do sakrálních objektů v Římě je bezplatný. Zpoplatněno je osvětlovací zařízení v tmavých koutech nebo u význačných objektů v kostelech (obvykle  0,5 - 1 euro za 1 minutu). Kostely nemají pravidelnou otevírací dobu - jsou otevřeny vždy, když je mše a během dne dopoledne a pozdní odpoledne. Většinou bývají uzavřeny několik hodin během poledne, kdy je siesta. Vatikánská muzea, jejichž součástí je Sixtinská kaple, jsou zpoplatněna. Pro velký zájem o toto muzeum je potřeba vyrazit včas a počítat v sezóně i s několika hodinovou frontou. Jak do kostelů, tak do Vatikánu musíte mít vhodné oblečení - tedy zakrytá ramena a kolena. To platí pro muže i ženy. Pro dopravu po městě jsou nejvýhodnější vícedenní jízdenky nebo nejvíce využívaný RomaPass (20 euro). Ten obsahuje podrobnou mapu centra města, třídenní jízdenku bez omezení a vstup do dvou muzeí nebo galerií dle výběru (neplatí pro Vatikán). |
