Polsko: Ojcovský národní park a sochy ze soli

Samozřejmě nelze projet Polsko celé, tak velká země se za pár dnů procestovat ani nedá. Ale je z čeho vybírat. U našich sousedů to dýchá historií. Dokáže vás zahřát krása důstojných hradů či starých částí měst i zmrazit pohnutá atmosféra bývalých koncentračních táborů.  

Hned za hranicemi padá mýtus podobnosti češtiny a polštiny. Psané verze jsou si snad trochu podobné, ale v běžné mluvené řeči jen obtížně lapáme po slovech a pouze při výrazně pomalé mluvě doprovázené mnoha gesty jsme schopni si vzájemně předat informace. Pro nás informace podstatné: ptáme se na totiž na cestu.

Ojcovský národní park

Začínáme v bílém království: Ojcovský národní park (Ojcowski park narodowy) leží asi 60 km od Osvětimi. Tvoří ho nádherné vápencové skály, kde se scházejí horolezečtí nadšenci ze širokého okolí. I bez lan a skob se dá mezi bílými vrcholky krásně procházet, například Stezka orlích hnízd /Szlak orlich gniazd/ rozhodně stojí za pokus. Je dobré ji absolvovat v pevné obuvi, lehké sandály přece jen neposkytují dostatečně pevnou oporu. V Ojcovském parku nejsou jen skály, ale také bohaté památky. Pro prohlídku jsme si vybrali tu průvodci nejopěvovanější, zámek Pieskowa skala. Jeho interiéry jsou opravdu nádherné a pro povzbuzení nálady je úplně nejlepší zámecká restaurace ve vedlejší budově, především její střešní terasa s překrásným výhledem na údolí i na zámek sám.

Malá Praha

Krakov je taková o něco menší Praha, říkal jeden polský mladík. Když jsme ho viděli na vlastní oči, pochopili jsme, jak to myslel. Krakov je stejně jako Praha kosmopolitním městem, oblíbeným u mladých cestovatelů. Komplex městského hradu Wawel může navíc připomínat Pražský hrad. Přinejmenším tím, že je to soubor různě starých budov včetně zbytků původního hradu, že je v něm katedrála s nádherně zdobenými oltáři, kde byli korunováni králové, obdobně jako svatý Vít, že jsou tu částečně přístupné i podzemní prostory a že je tu velké množství turistů. A také poměrně drahé vstupné, alespoň na Polsko, ale za tu krásu to stojí.

Pěší zónou lemovanou obchůdky se z hradu dostáváme na jakési „Staroměstské náměstí", místní hlavní centrum Rynek Glówny. Přímo v jeho středu podlouhlá stavba, která přitahuje pozornost jako magnet, zejména pozornost dívčí. Je to tržnice, Sukiennica. Původně se tu obchodovalo především se  suknem, odtud také ten název, dnes však jsou uvnitř především klenoty a suvenýry. Všude kolem prodávají čerstvé řezané květiny, jsou fakt nádherné! Jeden prodavač mi dokonce věnoval tulipán. Romantické a pro muže poučné gesto.

Místo orloje stojí na rynku Mariánský kostel, na jehož věži dodnes hlídkují hasiči a pozorují, zda není v Krakově nějaký požár. Každou hodinu tu trubač vyhlašuje čas, prý už od roku 1241. I tady se shlukují davy turistů, a také množství holubů, kteří zdárně kazí možnost svačiny. Pokud s ní usednete na lavičku, rohlík okamžitě rvou z ruky poměrně agresivním způsobem. Na náměstí se dá zajít do mnoha restaurací. Ceny nejsou nijak nízké, ale ani tak vysoké, jako třeba v centru Prahy. Taky je v těchto restauracích víc plno. Možná i proto, že se tady nedá pít venku. Přitom na svařené víno jsem se hodně těšila: jak si ho při západu slunce a při troubení z věže pěkně vychutnám, přece jen večery nejsou ještě nijak zvlášť teplé. Jenže v Krakově se na ulici pít alkohol prostě nesmí, jak nás upozornila i městská policie. Někteří jedinci, hlavně Američané, to obcházejí lahvovými pivy schovanými v papírovém sáčku, jsou už z domova trénovaní. Nám to připadá přinejmenším divné.

Židovská čtvrt Kazimierz

Co se týče nákupů a občerstvení, je nejlepší zajít do židovské čtvrti Kazimierz. Je tu množství malých obchůdků a restaurací, dají se tu dobře pořídit i zajímavé dárečky. A také ochutnat zajímavé speciality. Například zapiekanky - teplé rozpečené housky s všelijakou náplní, třeba s houbami. Jako restauraci, kde ochutnáte nejlépe místní kuchyni, doporučují tipy v průvodcích U babky Maliny. První večer jsme ji nestihli, protože zavírala už v osm hodin. Druhý den jsme pro jistotu vyrazili už na oběd a bigoš v chlebu, který připomínal segedín, zapitý piwem mocnym /něco na způsob dvanáctky/, udělaly skutečně v břiše nebíčko. Zajímavě chutnala také speciální edice piwa se sokem neboli šťávou, ale znalejší pivaři se dušovali, že ho pijí naposledy. 

V Krakově je i množství dalších restaurací i  památek, Malý rynek, Barbakan, kostel svatého Vojtěcha, ale stejně tak jako v Praze by na jejich popis byla potřeba kniha a na jejich návštěvu alespoň týden.

Sochy ze soli

A zpátky do přírody. Kousek od Krakova se nachází dnes již opuštěný solný důl Velička. Důl je starý přes sedm set let a těžba zde skončila teprve v roce 1996. Důl je hluboký 327 metrů. Přestože taková hloubka je sama o sobě podivuhodná, tak to, co dělá z Veličky něco výjimečného, dokonce tak, že to světová organizace UNESCO zařadila na seznam památek světového dědictví, jsou podzemní kaple se sochami - všechno ze soli. Vytesali to horníci, kteří zde pracovali, a dali si opravdu velkou práci. V největší kapli svaté Kingy visí dokonce ze stropu lustry zdobené solí. Nejstarší kaple sv. Antonína pochází už z roku 1698. Nejmladším exponátem je zřejmě busta papeže Jana Pavla II., na kterého jsou Poláci nesmírně pyšní a s jehož památkou jsme se při povídání s místními setkali několikrát.

Foto: Profimedia.cz