Zatímco v pracovním týdnu jsou to například studenti, opraváři, dělníci či skladníci, o víkendu se z nich stávají němečtí či sovětští vojáci nebo partyzáni.
Nadšenci z turčianského Klubu vojenské historie Dubná skala předvádějí v dobových uniformách rekonstrukce bitev z druhé světové války, jejichž popularita se z Česka postupně rozšířila i na Slovensko. Válečným scénám přihlížejí stovky obyvatel různých slovenských měst a vesnic.
"Češi před námi měli velký náskok, pokud jde o výstroj vojáků. Jejich rekonstrukce měly vyšší úroveň, v Česku mají delší tradici, je tam víc klubů. Pomalu se jim ale vyrovnáváme," řekl předseda turčianského klubu Vladimír Vadina.
15 spolků s 200 členy
Odhaduje, že na Slovensku působí asi 15 spolků přibližně s 200 členy, kteří předvádějí boje z druhé světové války. V Česku jsou podle něj tato čísla několikanásobně vyšší. Slovákům prý pomohlo, že při rekonstrukcích je potřeba velký počet bojujících, a proto se na těchto akcích setkávají nadšenci různých slovenských i českých klubů. Perfektně oblečení a vyzbrojení Češi pomohli podle slovenských nadšenců zvýšit úroveň bojových rekonstrukcí na Slovensku. Dnes už se nemůže stát, že by do historické bitvy nastoupili bojovníci v maskáčích ze současnosti.
"Vojáci neoholení, neostříhaní, s nesprávnou výstrojí se na ukázky nedostanou. Rozhoduje o tom organizátor, ale jsou tu také znalí specialisté, kteří, když něco nesedí, vojáky na ukázky nepustí," poznamenal Vadina.
Kvalita napodobenin uniforem
Členové Klubu vojenské historie Dubná skala si pochvalují i kvalitu napodobenin uniforem dodávaných českými firmami. Lze je jen stěží rozeznat od originálů, jež se nyní většinou uchovávají ve sbírkách. Za kvalitní repliky je ale třeba dobře zaplatit, cena základní uniformy se může vyšplhat až na 500 eur (12 700 korun) a další stovky eur stojí doplňky jako ešus nebo příbor. "V rekonstrukcích je například i dobový tábor, v němž chceme ukázat, jak mohl vypadat život obyčejného vojáka. Proto jsou doplňky důležité," dodal místopředseda klubu Michal Makuka.
Na rozdíl od uniforem mohou diváci při ukázkách bojů vidět originální zbraně, které však musejí být upravené k použití výhradně slepých nábojů. Turčianský spolek se může pochlubit několika ruskými a německými puškami, pistolemi a kulometem. "Je pravděpodobné, že byly přímo ve válce, anebo pocházejí z válečných skladů kořistí. Zbraně se ale nesmějí nosit na veřejnosti, jen při ukázkách. A je třeba mít i doklad, že jsou legální. Pušky stojí 200 až 300 eur, kulomet přes tisícovku," upřesnil další člen klubu Milan Blahuta. Od soukromých sběratelů se dá půjčit i těžká technika, auta a motorky. Většinou se platí jen příspěvky na přepravu a pohonné hmoty.
I když se při rekonstrukcích setkávají členové více klubů a nejednou i z několika zemí, na bojišti chaos nehrozí. Vždy se postupuje podle scénáře, který si účastníci předem prostudují a z něhož vědí, jaká bude jejich úloha. Každé vojsko má i svého hlavního velitele, jehož musí poslouchat na slovo. Díky přesně určeným úlohám se dá také předejít vážným zraněním, takže i vojáci, kteří v boji "padnou", si z bojiště odnesou nanejvýš oděrky či pár modřin.
ČTĚTE TAKÉ: Gotický hrad nabídne v Litoměřicích víno i obrazy
Členové turčianského spolku, kteří za rok stihnou tucet rekonstrukcí na Slovensku a v Česku, se neobávají, že by se ukázky boků okoukaly. Podle nich si pamětníci budou chtít i nadále zavzpomínat na nelehká válečná léta a mladší generace se radši podívá na živou ukázku, než by se prokousávala nezřídka tlustými historickými knihami.
Foto: ČTK
