Poušť Čolistán a svatyně, u které se mlsá

Výlet do pouště Čolistán nabízí turistům, kteří se tam vydají v březnu, výročí úmrtí světce jménem Čanan Pir. Legenda vypráví, že když se Jalal-ud-Din Surkh Bukhari (1217-1272), súfijský světec, vydal na pouť a došel do těchto míst, ptal se, zda tam žijí muslimové.

Když padla záporná odpověď, prorokoval, že manželka místního rádži porodí muslima. Rádža se vylekal a dal odložit dítě v kolébce ze santalového dřeva do pouště. Zázrakem se dítě zachránilo, Bůh spustil kolébku na písečnou dunu. Pojmenovali ho Čanan Pir. To první znamená v místním jazyce seraiki měsíc a dostal ho díky své kráse a vnitřní síle. Pir je titul súfijských světců. Zachráněný chlapec se rozhodl žít na zázračné duně. Když vyrostl, následoval cestu svého súfijského patrona a šířil dále jeho učení.

Tabaruk a dobré skutky

Duna je dnes posvátným místem a zahaluje ji zelené plátno. Měsíc i zelená barva jsou symboly islámu. Jestli se vám podaří přes  oslavující davy zahlédnout malý kopeček, můžete si gratulovat. Procházka po poutním místě je zajímavější. Všude jsou stánky se sladkostmi. Průvodce vypráví, že se jmenují tabaruk a hází se do vzduchu. Kdo je chytne, vykoná v životě hodně dobrých skutků.

Jak se podařilo dotáhnout na toto místo rezavou konstrukci kolotoče, je záhadou. Všude se vesele obchoduje a popíjí šťáva z pomerančů, které hbitě odšťavují kluci u jednoduchých strojků. Provází nás místní kapela, které velí skotské dudy. 

Kuchyně a sporák z hlíny

Anály sdělují, že v roce 1943 navštívil toto místo britský generální guvernér Hugh Denis Fitzroy s manželkou v doprovodu navaba, vládce Bahawalpuru. I když to posvátnému místu určitě přidává na důležitosti, zdržovat se tam příliš dlouho za pozornosti mohutného davu se nedoporučuje.

Další zajímavou  zastávkou může být i vesnice u cesty. Její obyvatelé za malý bakšiš dovolí nahlédnout do chudých obydlí. Kuchyně je venku, sporák z hlíny je ještě teplý, co se vařilo, se nedozvíme. Po talířích ani stopy. Kruhové domečky z hlíny se slaměnou střechou připomínají své vzdálené africké příbuzné. Jejich obyvatelé jsou tmaví, ale zvědavě přátelští.

Národní park Lal Suhara

K výletu určitě patří i improvizované safari v národním parku Lal Suhara. Přes mříže klece vidíme líně ležící lvy, o kousek dál se prohání stáda antilop, jelenů a modrých buvolů.

Oblast je bohatá i na ptáky, sokoly sem přicházejí lovit saudsko-arabští šejchové. Oblíbené jsou zejména kvůli extraktům zvyšujícím sexuální aktivitu. Dubajskému emirovi ze Spojených arabských emirátů patří v Bahawalpuru honosný palác, kam občas zavítá s početnou suitou hostů.

My se vracíme do motelu PTDC, pákistánské turistické agentury. Je maličko skromnější, bez pozlacených džípů, ale s čistými prostěradly a příjemným šálkem čaje po celodenním výletu.

Foto: archiv autora