Slovinsko: kouzelný trpaslík

Slovinsko v lyžařském výčtu alpských zemí obvykle chybí, přestože Alpy procházejí celým slovinským severem. A to ne ledajaké - Julské i Kamnické Alpy patří k nejkrásnějším velehorám.  Lyžařské terény jsou sice limitované velikostí, ale obklopuje je strhující krajina. A co jiného než atmosféra vybarvuje výsledný zážitek?

Na Slovinsku se platí eurem, což má pro alpského návštěvníka praktickou výhodu: ušetří další výměnu peněz a snadněji si přepočítá místní ceny. Ty jsou o něco výš než v Česku, ale stále o něco níž, než jsme zvyklí z Rakouska nebo Itálie. Malá země na pomezí Alp a Balkánu je dospívajícím ekonomickým tygrem a prosperita je znát. Silnice včetně horských jsou ve slušném stavu, překotně přibývají dálnice a objevují se levná letecká spojení (zatím ze západní Evropy, ale kdo ví, třeba se také dočkáme). Horské vesničky se za svůj vzhled stydět ani trochu nemusejí, protože narozdíl od těch našich do nich v nedávných dobách nikdo násilně neimportoval beton a odborářské rekreanty. Místní obyvatelé jsou milí a navíc jsme si jako národ upřímně blízcí, a to i díky podobné minulosti - nikoho tu nenapadne váhat, co si má o turistech z postkomunistické země myslet.

Co zbylo z komunismu

Slovinsko na lyžích PRO -  magická přírodní kulisa           - solidní sněhové poměry - navzdory nadmořské výšce kulturně blízká země s balkánskou příchutí PROTI - malá střediska - nijak oslnivá gastronomie - vzdálenost: okolo sedmi hodin jízdy (z Prahy)

V lyžařské infrastruktuře jsou ale někdejší vlastnické poměry, kdy vše bylo všech, ještě vidět. Mnoho vleků a lanovek již bylo modernizováno, mnoho jich rekonstrukce stále ještě čeká. Na muzeální kousky narazíte spíš výjimečně, ale kde staré dvousedačky kapacitně stačí, tam tlak na jejich výměnu chybí. Úprava sjezdovek je na evropském standardu, zasněžování ještě má kam expandovat. Nejvyšší slovinská střediska většinou postrádají sjezd do údolí (často je totiž údolí moc nízko), takže obvyklou pihou na jejich kráse je, že budete odkázaní na návratovou lanovku. Na druhou stranu si pak dole ušetříte přezouvání v mrazu nebo sněhové břečce. Hospod i barů bývá v okolí sjezdovek dostatek, gurmánskou exotiku ovšem nečekejte - vévodí hot dogy, Balkán připomíná snad jen čevabčiči a ražniči. Specialitkou je spíš všudypřítomná mednica, tedy sladká medovina.

Kdo není rozmazlený desítkami areálů a obejde se bez prohledávání stovek kilometrů sjezdovek, asi mu nebude nic moc chybět. Leč dvacet nejzajímavějších středisek dá dohromady sotva 300 kilonetrů tratí, a tak alpský trpaslík bude spíš flirtovým rozptýlením než láskou. I tak má díky roztodivným horám magickou moc: budete se sem chtít vrátit...

Autor je redaktorem magazínu SNOW, časopisu o lyžování

Foto: slovenia-tourist-guide.com