Špína, půl zdraví

Je vědecky dokázáno, že když se nebudete několik týdnů mýt, na kůži se vám vytvoří tenká vrstvička špíny jako izolace. Tohle nepropustné bahníčko prý chrání nejen proti chladu, ale i proti chorobám. V rozporu s reklamními spoty, ve kterých šílené lékařky ze záhadných důvodů zkoumají sterilitu cizích záchodů a pak s tím otravují na obrazovkách, nemoce neodradí čistota, ale humus. Na rozdíl od Západu v rozvojových zemích na záslužnou úlohu špíny nezapomněli nikdy.

Tím v žádném případě nechci říct, že se třeba v Asii lidé nemyjí. Je to právě naopak. Například čistotnější lidi než Thajce aby pohledal – sprchují se nejméně dvakrát denně, muži i ženy bez rozdílu, a člověka páchnoucího potem nepotkáte ani v nejnacpanejším autobuse. Ale fakt je, že není sprcha jako sprcha.

Mandi, tajemná komnata

Ze všech tajemných místnůstek na světě je mandi ta nejtajemnější. Tím spíš, že mandi není toaleta. Mandi je mnohem víc! Mandi je hygienický multifunkční prostor, který na nevelké, ale ekonomicky řešené ploše s interiérem bez zbytečných ozdob účelně spojuje úlevu a relaxaci a uživateli zaručuje originální zážitek skutečného návratu ke kořenům.

Mandi je mrňavá kobka s tureckým záchodem v jednom rohu a nádržkou na vodu v druhém, do které jdete s plastikovým kyblíčkem, abyste se buď umyli, nebo spláchli. Pořadí je plně na vás. Stejně tak to, jestli vážně chcete vědět, odkud se v té nádržce voda vzala, když tu není žádný přívod, a jak dlouho už tam stojí, případně kolik lidí se v ní kdy mylo. Když překonáte první šok a naučíte se základní triky, jako kam si pověsit svršky, když na hladkých betonových stěnách není jediný hřebík, a jak si umýt nohy, aniž byste se museli zout, máte vyhráno. Největší faux pas, kterého se jako mandický začátečník můžete dopustit, je nalít si šampon přímo do nádržky a vytvořit v ní šumivou pěnu. A pokud je někdo takový osel a do nádržky si rovnou celý vleze, vykoleduje si nejen velmi trvanlivou vyrážku, ale hlavně veřejnou hanbu, kterou v tomto případě vážně nelze smýt.

Sedat, nedřepat

I proto připevňují majitelé guest housů v turistických oblastech na dveře mandi instruktážní tabule, na kterých panáček jednou správně, jednou špatně provádí v daných podmínkách relativně složitou proceduru mytí hlavy. Úplně nejlepší jsou ale cedule, které visí na vnitřních dveřích toalet ve vládních budovách (pošta, radnice) na severním Borneu. V případě dámských WC je to panenka, která bornejské ženy učí správně používat sedací WC. Živě pojatý komiks na šesti barevných políčkách přináší klíčové poselství. Dámy, sedat, nedřepat! Otisky podrážek na prkýnku čas od času značí, že vzdělání není nikdy dost.

Není squating jako squating

Vzpomínáte si ještě na nejslavnější český squat, pražskou vilu Milada? Její bývalí obyvatelé nechť odpustí, ale tolik squatingu jako průměrný backpacker na cestách během svého působení na Miladě prostě neudělali. Jak aspoň doufám pro ně.

Squat je totiž anglický ekvivalent tureckého záchodu, které vás budou provázet na cestách, kam se hnete, když už ne ve všech hotelích, tak v restauracích a domovech domorodců určitě. Přitom by jeden řekl, že není žádný zvláštní důvod stavět je - pokud mají asijské rodiny patrový dům, záchod v patře bude sedací. Tradice ale zřejmě hraje velkou roli, a tak se se squaty setkáte i na místech, kde byste je vzhledem ke zvýšenému počtu cizinců nečekali, jako v některých drahých restauracích nebo na mezinárodních letištích.

To jsou mimochodem jediná dvě místa, kde můžete dostat toaletní papír. Kromě turistů ho totiž nepoužívá nikdo. Záchody, a to i ty se samoobslužným kbelíčkem, bývají k tomutu účelu opatřeny tryskou. Proud vody vás sice omyje, ale pak chvíli chodíte s mokrým zadkem.

Kromě hygienických důvodů je za zálibou v tureckých záchodech zřejmě i zdravotní hledisko. Pravidelné celoživotní dřepání prý nejen posiluje stehna, ale i efektivně působí proti hemeroidům.