Těžba vítězí
Švédské město Kiruna se konečně celé stěhuje dál

Na jaře začnou práce na stěhování nejsevernějšího švédského města o více než tři kilometry dále na východ. V příštích 20 letech se 20 tisíc obyvatel Kiruny přesune do nových domovů, které budou vybudovány kolem nového centra města. To původní totiž postupně pohlcuje těžba železné rudy.

"Když lidé slyší, že navrhujeme a od základů stavíme nové město, domnívají se, že jde o utopický experiment," říká architekt Mikael Stenqvist. Ve hře je ale příliš mnoho, než aby naše práce mohla být považována za experiment, dodává.

Více než tři tisíce činžovních či jiných domů, několik hotelů, různé úřady, škola a nemocnice budou během následujících dvou desetiletí vyprázdněny a v nově určené lokalitě vznikne jejich obdoba.

Starý kostel, který zvítězil v hlasovací soutěži v roce 2001 jako nejkrásnější stavba Švédska, bude kousek po kousku rozebrán a znovu vztyčen. "Chceme co nejvíce zachovat existující charakter starého města, ale vysoké náklady a technické obtíže znemožňují přestěhovat všechno," objasňuje Stenqvist.

Osud města diktuje místní důl na železnou rudu, který je největším nalezištěm této suroviny ve Švédsku a který je také největším zaměstnavatelem Kiruny. V roce 2004 státní důlní společnost LKAB poslala místní vládě dopis, v němž vysvětlila, že potřebuje proniknout hlouběji do kopce hned za městem, což by mohlo způsobit praskání či propadání půdy pod tisícovkami bytů a veřejných budov. O desetiletí později se skutečně po celém městě objevují nápadné trhliny a postupují směrem k centru.

"Všichni, kdo žijí v Kiruně, již delší dobu vědí, že město bude nakonec přestěhováno - každý vidí, že doly město požírají. Otázkou je jen, kdy se tak stane," říká expertka z oboru sociální antropologie Viktoria Walldinová, která spolupracuje na projektu přemísťování města.

Město mimo čas

Podle Walldinové obyvatelé Kiruny žijí téměř 15 let ve stavu, kdy nejsou schopni činit zásadní životní rozhodnutí jako koupit si dům či renovovat starý, pořídit si dítě nebo začít podnikat.

"Teď konečně nastal čas pro mnoho lidí, kteří se pohybovali ve fázi duševní stagnace, aby si oddechli a prohlásili: 'Konečně je to tady, budu moci investovat a naplánovat si zbytek života," konstatuje Walldinová. "Chtějí na vlastní oči spatřit novou školu, nemocnici - dokud nebude stát, budou skeptičtí. O stěhování města slyší od úřadů už věky."

Historický okamžik zahájení stavby centra nové Kiruny byl stanoven na příští měsíc. Vzhledem k tomu, že město leží 145 kilometrů severně od severního polárního kruhu, je od května do srpna zaplavováno celodenním světlem a od prosince do konce ledna se noří do nekonečné tmy. Teploty se značnou část roku drží pod minus 15 stupni Celsia a mrazivé počasí doprovázejí přívaly sněhu.

"Úzké ulice, které jsou v návrzích, budou lépe bránit pronikání větru a chladu. Máme specialisty, kteří studují, jak vybudovat v tomto klimatu domy tak, aby měly co nejmenší spotřebu energie," uvádí Stenqvist.

Již v roce 2016 má být hotová nová radnice, kterou doplní náměstí a vlakové nádraží. Vyrostou na stávajícím zpola využívaném průmyslovém pozemku.

Jedním z úkolů Walldinové je zjišťovat, co by si lidé přáli v novém městě mít, a tato přání pak sdělovat architektům. "Staré město nikdy nebylo příliš kulturní - chyběla zde místa, kde by se lidé mohli setkávat, společně povečeřet. Chceme, aby nové město nabídlo obyvatelům dostatek kin, plavecký bazén, fotbalová hřiště."

Nové město by také mohlo vyřešit jeden z velkých problémů Kiruny, a sice velký nepoměr mezi pohlavími. "Je to město, kde zcela převládají muži. Většina mladých žen se totiž stěhuje pryč. Nové město nutně potřebuje být atraktivní také pro ženy," upozorňuje Walldinová.

Místní úřady si rovněž dělají naděje, že nové, zdokonalené město by mohlo přitáhnout více turistů do oblasti, což by pomohlo místním podnikatelům. Světoznámý ledový hotel v nedalekém Jukkasjärvi přiláká každoročně přes 100 tisíc návštěvníků, tito turisté se ale zřídka zastaví v pouze čtvrt hodiny vzdálené Kiruně.

Z antropologického hlediska existuje jedna velká obava, a sice zmizení starých vzpomínek. "Lidé, kteří si pamatují první polibek na jedné z laviček ve městě či narození prvního dítěte v městské nemocnici, budou zklamání, až tyto objekty zcela zaniknou," varuje Walldinová. "Je potřeba najít způsob, jak respektovat vzpomínky, ale současně se postarat o lidi, kteří více než desetiletí žijí ve městě ve stavu nerozhodnosti."