Traktoristka z Nizozemska objevuje Afriku
04.12.2007 11:58
Odvážná Holanďanka, která cestuje sama napříč Afrikou na traktoru, plní prý často roli záchranářky a odtahuje porouchaná vozidla. Nechává se i od místních lidí stopovat a pomáhám ji přepravit se do sousední vesnice.
"Jednou jsem táhla autobus 140 kilometrů přes poušť do súdánského hlavního města," řekla Manon Ossevortová v Tanzanii, kdy měla za sebou 20 tisíc kilometrů a 30 měsíců své neobvyklé cesty.
Svoje putování z Holandska na jižní pól považuje za jakési umělecké představení. Na konci své cesty chce do ledu ukrýt poselství a obrázky dětí, s nimiž se po cestě setkala.
Příští rok chce přidat do svého itineráře dalších 15 tisíc kilometrů a dalších pět afrických zemí.
Na své cestě již navštívila egyptské pyramidy, jela podél Nilu v Súdánu, projela vysočinou v Etiopii a dostala se až do keňské rezervace Maasai Mara a potom k Viktoriinu jezeru v Ugandě.
Její traktor jede zatím bez poruch. Nejvyšší rychlost, jako dokáže vyvinout, je 20 kilometrů v hodině, ale jeho průměrná rychlost pět kilometrů v hodině se blíží spíše chůzi.
"Přijela jsem z holandského venkova a farmáři mě ujistili, že tento traktor je velmi spolehlivý," řekla Ossevortová. "Tamější farmáři mají smysl pro humor a zřejmě proto mi neřekli, že jezdí tak pomalu."
Její cestování zpomalují zvědaví lidé, kteří se stále na něco vyptávají, jiní, které veze jako stopaře od vesnice k vesnici, ale i ti, jejichž auta, nákladní vozy nebo autobusy se porouchaly nebo uvízly v těžkém písku či hustém blátě, a žádají o pomoc.
"Hodně práce jsem měla hlavně v severní Keni v období dešťů. Zastupovala jsem tam v jedné osobě africký automobilový klub," říká s úsměvem.
Řídí až deset hodin denně, spí pod speciálně konstruovaným stanem postaveným na traktoru. "Není to příliš pohodlné a za deště stan prosakuje, ale moje postel je přímo nad řidičovým sedadlem a to je dobré pro rychlý útěk. Ale těch mnoho nebylo."
Manon Ossevortová připouští, že ji v noci trochu děsí stíny a zpanikařila, když se v rezervaci Maasai Mara střetla se slonem. Nikdy ji ale neohrožovaly lidské bytosti.
Naopak hovoří o velkorysosti a pohostinnosti mnoha lidí, s nimiž se za svoji cestu setkala, zvláště se to týká Súdánců.
"Touto cestou si plním svůj sen...jet na jižní pól. Pomalá jízda traktoru symbolizuje skutečnost, že splnit si sen trvá nějakou dobu. Ale ať jedete jakkoli pomalu, pokud si věříte, do svého cíle dojedete," řekla.
Holandská cestovatelka veze svoje poselství napříč Afrikou a obyvatelům vesnic a měst předvádí svůj příběh, v němž hlavní roli hraje traktor.
Příští rok v listopadu chce naložit svoje vozidlo na ledoborec na mysu Dobré naděje a vydat se na poslední etapu své cesty na jižní pól.
Jedno z poselství, které chce uložit do ledu na jižním pólu, je od jedenáctiletého tanzanského chlapce Saidiho Hamise. "Mým snem je stát se prezidentem této země a jsem velmi rád, že traktoristka může odvézt moje přání na jižní pól," řekl chlapec.
Foto: Profimedia
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.