Ve stínu křižníků
09.10.2006 00:00
Město Kronštadt již dlouhá desetiletí žije ve stínu sousedního Petrohradu. Zatímco Sankt Petěrburg vždy přitahoval turisty a návštěvníky, přístup do Kronštadtu byl dlouho zapovězen i obyvatelům Petrohradu.
Ostrov Kotlin, na kterém se město nachází, byl nepřístupný kvůli zdejším vojenským přístavům a ponorkové základně. Díky své poloze ve Finském zálivu a při ústí řeky Něvy měl strategický význam. Normální smrtelníci včetně turistů sem mají volný přístup teprve od 11. listopadu 1996.
Z vůle Petra Velikého
Život v ulicích města jde svým líným tempem. Sem tam projede rezavý žigulík. Na Kotevním náměstí, kterému dominuje katedrála postavená památce ruských vojáků, je v pátek odpoledne pusto a prázdno. Jediné hlasy jsou slyšet z místní restaurace, která naopak praská ve švech. Ruské pivo je o něco silnější než české a chuťově se mu velice blíží, proto v létě vítězí jako způsob úniku před horkem. Město i v současnosti dýchá sovětskou dobou, a tak nepřekvapí, když hlavní ulice nese název otce socialistické revoluce.
Za studené války toto pevnostní město chránilo Petrohrad před nájezdem „imperialistů“. Obranná funkce byla Kronštadtu dána do vínku už při jeho založení před třemi sty lety. Své dějiny začal Kronštadt psát roku 1703, tedy ve stejném roce, kdy na protějším břehu nechal Petr Veliký budovat jedno z nejskvostnějších ruských měst. Budoucí metropole Petrohrad vznikla na řece Něvě, v místě, kde se tradiční ruské území dotýká Baltského moře a jiných civilizací tehdejší Evropy. Petr Veliký si byl vědom strategického postavení ostrova Kotlin a rozhodl zde vybudovat vojenskou základnu, která měla střežit tehdejší ruské hlavní město. Již více než tři století je ostrov ve Finském zálivu plný vojáků a z dnešních téměř 50 tisíc obyvatel tvoří většinu rodinní příslušníci zde sloužících námořníků. I většina zdejších památek je věnována ochráncům ruských vod.
Chcete-li se z Petrohradu dostat vozem do Kronštadtu, nezbývá vám, než se prodrat zdejšími zácpami a dostat se víceméně intuitivně na výpadovku na Estonsko a Petrodvorce, oblíbenou rezidenci ruských carů s honosným parkem, stavbami, fontánkami a vodotrysky - označovanou za ruské Versailles. Odtud je to do Kronštadtu kousek po provozuschopném mostě. (V éře socialismu se sice budoval i most ze Zelenogorsku podél severního pobřeží Finského zálivu, ale jeho dokončení je v nedohlednu.)
Příjezd na ostrov lemuje námořní základna a kotvící křižníky. Pohupující se tuny železa tak jsou vděčnou atrakcí pro turisty, jimž je moře a život kolem něj vzácný. Při všudypřítomném klidu lze jen stěží uvěřit, že se v roce 1921 staly zdejší doky základnou revoltujících námořníků, kteří se postavili rostoucímu bolševismu. Rudoarmějci však byli úspěšnější a povstání námořníků krvavě potlačili.
Vojenský přístav městu jednoznačně dominuje, ale není jedinou kronštadskou zajímavostí. Uprostřed města se nachází dům, v němž ruský vědec Alexandr Popov na sklonku 19. století experimentoval s bezdrátovou telegrafií a rádiem. Pozornost v Kronštadtu budí také žlutá budova s vysokým stožárem na střeše. Nachází se u nákladních doků, kde se vojenské lodě zásobovaly na dlouhé plavby. Tato budova, respektive její pozice se označuje za bod nula, tedy základní kámen baltské trigonometrické sítě. Od tohoto místa se měří nadmořská výška téměř celé Evropy. Podle této sítě měří nejvyšší česká hora Sněžka 1603 metrů, tedy o metr více, než se uvádělo ve starších údajích.
Nejen Lenin
Duch města námořníků je patrný i na hlavním Kotevním náměstí, kterému dominuje velkolepá katedrála svatého Mikuláše, patrona ruských námořníků, vystavěná na počátku 20. století v byzantském slohu. Monumentální stavba dnes slouží jako muzeum, připomínající pohnutou historii nejen zdejšího místa, ale ruského námořnictva jako celku. Na zdejší expozici však nedohlíží socha V. I. Lenina, v Rusku stále ještě běžná, nýbrž bronzová socha neznámého admirála.
* * *
TURISTICKÉ INFORMACE
• Vízová povinnost. Česká republika má s Ruskou federací vízovou povinnost. Obecně platí, že o výdej ruského víza mohou občané České republiky požádat na diplomatických misích Ruska, tedy například na Velvyslanectví Ruské federace v Praze nebo na Ruském konzulátu v Brně. Pro individuální pobyt v Rusku je nutné pozvání. Cena turistického víza se pohybuje kolem 2000 korun.
• Jak k Finskému zálivu? Letadlem. Do Petrohradu letí přímé linky ČSA z Prahy. Také je možné využít služeb ruské národní společnosti Aeroflotu. Další aerolinky, které provozují příležitostné lety z Petrohradu do ČR, jsou Pulkovo Airlines. Mezinárodní letiště Petrohrad-Pulkovo leží 17 kilometrů jižně od města. Dopravu zajišťují městské autobusy. Vlakem. Do Petrohradu lze cestovat přímým vlakovým spojem, který jezdí z pražského hlavního nádraží. Trasa vede přes Polsko a Pobaltí. Bezproblémová cesta by měla trvat 32 hodin.
• Autem. Dobrodružnější povahy, které se vydají na cestu do Ruska vlastním vozidlem, se musejí dopředu velmi dobře připravit. Řidič musí mít mezinárodní řidičský průkaz, doklady od vozidla a označení CZ na kapotě vozu. Pokud nejedete vlastním vozem, musíte mít ještě písemný notářsky ověřený souhlas právoplatného majitele. Všechny dokumenty je nutné přeložit do ruštiny.
Foto: Profimedia, Miloslav Loup
Autor: Miloslav Loup
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.