Velikonoční Guatemala: dosud neobjevený ráj

Pokud nechcete trávit dovolenou uprostřed davu turistů, máte rádi památky, přírodní krásy, hory a srdečné lidi, které ještě tolik nezměnila civilizace, jeďte do Guatemaly. A jestli chcete poznat i závan silných tradic přechovávaných po staletí, jeďte do Guatemaly o Velikonocích.

Cesta do Guatemaly není úplně snadná. Nedoletíte tam přímo, s jedním přestupem to už ale jde. My jsme to vzali přes Mexiko a  do země vstoupili v Santa Eleně, kousek od jedné z nejúchvatnějších památek vůbec, mayského města Tikalu. Pradávné město mělo v době svého rozkvětu několik set tisíc obyvatel. Ani zdaleka ještě není celé objevené a odkryté, u mnohých pyramid stojí lešení, některé se teprve klubou zpod zarostlých kopců. Přesto je to obrovský komplex pyramid a chrámů, různě koncipovaných podle toho, jakému účelu sloužily a kdo na nich mohl sedět. Čím vyšší funkce, tím vyšší pyramidy. Na vrcholcích nejvyšších královských pyramid jsou trůny, které ční vysoko nad okolní džungli.

Okouzlující město Tikal

Nejkrásnější je Tikal časně ráno, komplex otevírá v šest hodin. Odměnou za časné vstávání je okouzlující východ Slunce nad náměstím Králů. Nevýhodou Tikalu a vůbec všech guatemalských památek je to, že nepoznamenané masovým turismem, nemyslí ani na turistické pohodlí. V celém areálu Tikalu, jehož podrobná prohlídka by zabrala několik dnů, je pouze jedna restaurace. Záchodky i pitná voda ale k dostání naštěstí jsou.

Protože se blíží Velikonoce a chceme si je užít v nějakém tradicemi proslaveném místě, chceme odjet do Antiguy. Bývalé hlavní město Guatemaly je ale na Velikonoce beznadějně obsazené. Místní procesí, čítající desetisíce poutníků ze všech koutů země i ze zahraničí, celé město s mnoha polorozbořenými kostely a chrámy zahalené do fialové barvy a strhující atmosféra jsou takovými lákadly, že už půl roku dopředu nebývá možné ubytování sehnat. Protože jsme si předem nic nerezervovali,  Antiguu necháváme na jindy a odjíždíme do Livingstonu.

Livingston: město v deltě řeky Rio Dulce

Tohle městečko má několik zvláštností. Leží v deltě řeky Rio Dulce, nevede do něj jiná cesta než po vodě, obyvatelstvo je převážně černošské a navíc mluví anglicky. Uprostřed hispánské země je to téměř zázrak. Žijí tady potomci černochů, kteří po zrušení otroctví v jižních státech USA přešli do jiných zemí, nebo pocházejí z karibských ostrovů.

Před Velikonocemi je i tady nesmírně obtížné najít volný pokoj, nakonec se nám to daří. Ovšem za několikanásobek normální taxy. Tak je to o Velikonocích i s cenami potravin, výletů, suvenýrů a alkoholu - Velikonoce jsou pro místní podnikatele podobnou příležitostí, jako u nás třeba Silvestr.  Stejně jako o Silvestru u nás jsou tady o velikonočních svátcích posílené policejní hlídky.

V Livingstonu si dokonce premiéru odbývá jednotka speciálně sestavená pro ochranu turistů před kapesními zlodějíčky, kterých je v Guatemale poměrně hodně. Jednotka má nové rychlé motorky a na ochranu zejména cizinců, jak nám pyšně líčí jeden z jejích členů, je připravena dokonale. Až na jednu maličkost - kromě onoho jediného muže neumí nikdo z nich anglicky. Nikdo z nich také ještě pořádně neviděl digitální fo´ták a možnost prohlédnout si hned na displeji vyfocený obrázek je prostě fascinuje. Svolávají se navzájem a jásají jak malé děti.

Velikonoční procesí

Ve městě musíme zůstat nejméně 4 noci: přijíždíme na Zelený čtvrtek a první loď zpět odplouvá až v pondělí. O Velikonocích se prostě nepracuje. Neplánovaně dlouhá zastávka ale nevadí, protože Velikonoce zde prožívají tak, že to za zastavení stojí. Už večer na Zelený čtvrtek  vyráží procesí přes město ke kostelu. Několik stovek hrdel zpívá náboženské písně, ženy nesou květiny, muži sochy svatých a vzpřímeného Ježíše Krista. Průvod končí v místním kostele. Kostel se stane hlavním dějištěm událostí i v příštích dnech, hlavně na Velký pátek. Dopoledne se valí ulicemi další, mohutné procesí. Všichni, kdo mohou, včetně turistů, se zapojují, přinejmenším pozorováním.

Hlavními postavami průvodu jsou Ježíš Kristus a Pilát Ponský. Představitel Ježíše, který se jeho obrazům skutečně podobá, nese velký dřevěný kříž, je v cárech a strhaný. Spolu s ním jdou na rozpory přivázaní jeho společníci. Za nimi Pilát Ponský a jeho družina, Ježíše co chvíli bičují. Celý průvod se neustále zastavuje, Ježíš vykřikuje  o svém učení, nakonec padá pod ranami bičem, po chvilce vstává a vleče svůj kříž dál. Než se dojde přes celé město ke kostelu, je už po poledni. V těžkém, vlhkém dusnu už toho mají hlavní aktéři plné zuby, to hlavní je ale teprve čeká.

U kostela se odehrává ukřižování. Pilát Ponský se svými pomocníky kopají díry pro tři kříže. Ty vypadají hrozivě, a mně na chvíli zatrne, že ty tři nešťastníky skutečně ukřižují. Nakonec je ale na kříže „jen" přivážou. V horku visí na křížích další dvě hodiny, než odehrají role do Ježíšovy smrti. Představitel Ježíše hlasitě obhajuje své učení, víru a slibuje spasení, protivníci se mu posmívají, u kříže hrají karty a ponižují ho. Pak těla všech tří odvážou a odnášejí dovnitř do kostela, kde pokračuje mše svatá. Prý by po takové době stejně neodešli po svých, nohy i celé tělo vypovídají poslušnost, svěřuje se nám jeden z dřívějších „Ježíšů". Slávu Velkého pátku ctí i večerní program: souboj mezi přívrženci a odpůrci Ježíše, v maskách a černých a bílých kostýmech svádějí v ulicích souboje muž proti muži.

Podle ohlasů vítězí bílí. Vše je opět zakončeno ponurým průvodem, tentokrát s položeným tělem Ježíše a další mší. I nezasvěcenému Evropanovi běhá z té atmosféry mráz po zádech, zvláště je-li umocněná táhlými tesknými melodiemi tisíců černošských hrdelních hlasů. Další dny, zejména neděle, se už nesou ve znamení oslav, pikniků, grilování a tanců - všichni jsou v ulicích a baví se až do rána. Turistická policejní jednotka neměla ani moc práce, tentokrát prý i kapsáři světili pracovní volno.

Antigua: město kostelů a chrámů

Do Antiguy se dostáváme až po Velikonocích. Stále tu visí fialové pruhy plátna, obrazy svatých, v ulicích jsou květiny: památky toho, že tady jsou oslavy velikonočních svátků skutečně mohutné. Především je ale v Antiguě mnoho kostelů a chrámů, i když většina zbořených. V roce 1773 stihlo tohle bývalé hlavní město zemětřesení společně se sopečnou erupcí a škody byly tak veliké, že se Guatemalčanům nevyplatilo hlavní město obnovovat a raději si postavili nové.

Antigua ale dodnes zůstává hlavním městem turistického ruchu Guatemaly. Tady potkáte dokonce i cizince, protože Antigua je protkána sítí jazykových škol. Tady najdete i MacDonalds a Burger King, i když v poněkud modifikované podobě. Kromě hlavního města Guatemala City tyhle podniky jinde v Guatemale nejsou. V Antiguě se svezete „chicken busem", vyřazenými americkými školními vozítky, která tu ještě nadělají mnoho parády. Jsou naleštěná, vymalovaná do neuvěřitelných barev a poberou neuvěřitelné množství lidí.

Na lavici, na které jsme se stěží tísnili jako dva průměrně vzrostlí Evropané, se místní vmáčknou ve třech, a to Indiánky ve středním věku už jsou pořádně rozložité. I k nám si ještě přisedl třetí, místní Indián v kroji, ačkoliv už nezbývalo žádné místo. Jak seděl, nevím, ale každopádně vypadal, že má pohodlí. Zejména v zatáčkách, kterých je tu víc než dost, se hodně mačkal na nás, nebo na protilehlé sousedy. Ulička pod jeho pozadím zmizela.

V Antiguě jsou také proslavené trhy, na kterých seženete všechno, oblíbené jsou zejména kožené výrobky, koření a jídlo. Tak výborné kuře s opečenými bramborami, jaké nám tu dali do papíru do ruky, jsem ještě nejedla v žádné restauraci. Pokud dostatečně smlouváte, je všechno také hodně levné. Například kuře s bramborami stálo 8 quetzalů, což je cca 24 korun.

Antiguu obklopuje úplně typická věc v Guatemale: sopky. Jsou všude, poměrně vysoké, na jejich vrcholcích se většinou prohánějí mraky. Absolvovat trek aspoň na jednu z nich patří k místnímu bontonu. S doprovodem místních průvodců je to bezpečný a pro našince nezvyklý zážitek. Vyplatí se nechat si ho nakonec, po cestě na nezpevněném štěrku dost bolí nohy, a v letadle cestou domů stihne bolest odeznít.

Několik užitečných rad:

Vezměte si s sebou španělský slovník. Kromě číslic a otázky How much? /kolik dáš?/ místní anglicky neumí.   Cestovat po Guatemale se vyplatí místní dopravou. Autobusy jsou velmi levné, vypadají krásně, nejsou ale moc pohodlné.   Nechoďte nikam do džungle ani města sami, nenoste cenné věci všem na očích. V Guatemale se poměrně dost krade a často jsou okradenými turisté.   Nakupujte v místních dílničkách: tak levnou, krásnou a originální tkanou košili, tašku nebo peněženku jinde neseženete! Místní jsou  navíc rádi, pokud je touto cestou podpoříte.   Nebojte se jídla na ulici. Je dobré a množství koření slouží jako dezinfekce. To neplatí o vodě, jinou než balenou nepijí ani místní!

Foto: autor, Profimedia.cz