Vylodění na Napoleonově Elbě

Na ostrov Elba dvacet kilometrů od italského pobřeží to lodí netrvá ani hodinu. Vylodíte se v kouzelném přístavu Portoferraio, ale můj cíl ležel dál:  barevné městečko Capoliveri.

Capoliveri je zřejmě nejkrásnější a nejútulnější z celého ostrova, klidné, ale zároveň plné restaurací a obchůdků v malebných uličkách plných koček. Jste-li milovníky ryb, a to hlavně těch na talíři, zaručuju, že týden vám stačit nebude, abyste okoštovali všechno. Zkuste třeba cizrnové pečené placky.

Ostrov se dá objet za den. První dobrá rada: přesto si sestavte program. Rada druhá: držte se ho. Jinak ho určitě celý neuvidite. Já jsem si program nevytyčila. Průvodce a mapu jsem si koupila až na místě a listovala v něm, zatímco jsem upíjela elbské víno a pojídala toskánské olivy. Čekal mě tady celý týden.

V šest večer jsem se setkala na náměstí se signorou Carmelou, která byla jako dvě Carmely, aby mi ukázala cestu do domečku,  co mi pronajala. Z terasy bylo vidět moře a to mělo každý den jinou barvu. Jednou byla videt přímo naproti i Korsika a Pianosa, na které žije jen sto obyvatel a stojí obrovská věznice. Bez možnosti úniku. Ostrov Montecristo je hned vedle. Ale milovníci dobrodružství a literatury musejí obdržet povolení ke vstupu, na které se čeká až tři roky!

Uřvaní strážci železných dolů

Elbu nazývají magnet pro mineralogy. Byla bohatým nalezištěm minerálů a železné lomy jsou na celém jihozápadě. Pozor, nic se nesmi sbírat a odnášet. Držte se vyznačených cest. Pokud chcete na vlastni nebezpečí chodit zkratkami, dávejte pozor, kam šlapete a jestli se skála nerozpadá. Většinou rozpadá.

V dolech se nacházejí trosky starých ohromných konstrukcí, které se kdysi užívaly při těžbě. Je to jako procházet se městem duchů na Klondiku. Nikde nikdo. Jen macatí rackové sedí na skalách a pozoruji každý váš krok. Procházela jsem se mezi rezavými stavbami, dokud se mi nezačali točit nad hlavou. Říkala jsem si, jak je to hezké a romantické, ale proč tak řvou? Jeden krok vzad by mě býval asi stál draho. Div jsem nešlápla do třech krásných zelených obrovských vajec. Nemohla jsem je nevyfotit, a jak jsem se vzdalovala, křik utichal, až utichl úplne.

Medúzy a killer - řasa neřasa

Ráda se potápím, ale na konci května je koupání jen pro odvážné. Voda měla si 14 stupňů a i ve svou kombinézách tlačila na plíce.

Podmořský život na Elbě má několik rarit. „Poseidonia" je jednou z nich. Tahle rostlina se zdá být řasou, ale není. Funguje jako mořské plíce. Vyrábí kyslík, jenže je všude! Celé dno široko daleko je pokryté poseidonem. Také se jí říká řasa killer, protože je nebezpeční pro lodní navigaci. Některé pláže jsou ale hezky měkoučké, protože je naplavená tráva vystýlá.  

Než se vrhnete do vody, podívejte se nejdřív dobře na hladinu. V zálivu, co mě zlákal, bylo moře úplne fialové. Medůzy si doslova šlapaly po hlavách. Což o to, krásná podívaná. Ale při představě, že skočíte bezstarostně do vody a octnete se v bublinkové koupeli, která by mohla být vaše poslední, mě zamrazilo. Naštěstí medúzám se líbila jen určitá místa a brzy jsem našla krásné pláže a modré zálivy jako z pohlednice, jak písčité, tak kamenité.

V rajské zahradě svaté Kateřiny

Na Elbě vede jedna cesta nahoru a jedna dolů. Optimisticky jsem do auta naložila horské kolo, choutky na objevování ostrova na bicyklu mě ale přešly brzy. Silnice jsou strmé a kolemjedoucí cyklisti měli jazyky na vestě.

Na silnici směrem na Rio Nell´Ellba je ten nejkrásnější kruhový objezd, co jsem kdy viděla. Uprostřed stojí zachovalý románský kostel, který musíte obkroužit.

Vydala jsem se po křivolaké cestě nahoru, ale daleko jsem nedojela. Zastavila jsem na malém parkovišti. Cestička plná cypřišů vedle k malebnému klášteru svaté Kateřiny, jako vystřiženému z pohádky. Od pana klášterního a jeho asi osmiletého syna jsem se dozvěděla, že sem každý rok přijíždějí meditovat a tvořit umělci. U kostela je hektarová botanická zahrada se všemi možnými druhy květin, stromů a zelenin. Do jedné části mě nepustili. Asi tam rostou kytky na podporu meditace.

Lidé

Najít na ostrově internetovou kavárnu může být opravdový hon na lišku, což je italská verze našeho hledání jehly v kupce sena. Když už nějaký takový podnik najdete (zavřený a bez uvedení otevírací doby) a v pekařství vedle vám řeknou, že se otevře v deset, nedivte se, že je ještě v půl dvanácté zavřeno. Tady se nechvátá. Z ostrova totiž nic neuteče.

Také toskánská hatmatilka je kouzelná. Toskánci namísto „C" vyslovují „Ch". Když objednávají Coca Colu, jako by měli chlupatý knedlík v krku.

Víno

Nejznámější elbské víno je Aleatico, ale není to nic světoborného. U silnic najdete ukazatele na různé agroturismy nebo vinaře. Stačí zastavit a ochutnat. Na usedlosti Chiusa bydlí nejstarší výrobci vína a olivového oleje. Dávejte si pozor na likérové víno - passito. Je výborné, ale pijte s mírou, rychlí opíjí a strašně po něm bolí hlava.

Recepty babky Aduy

Na poslední den jsem si nechala Napoleonovu letní vilu v San Martinu. Tedy vily jsou dvě, letní a zimní. Já viděla letní v San Martinu. Zimní je v Portoferraiu. 

Do vyhnanství na Elbu byl Napoleon  Bonaparte poslán po vynucené abdikaci. Přistál tu 3. května 1814. Elbu řídil jako miniaturní stát: jako císař ostrova měl k dispozici osobní gardu o několika stech mužů, měl dokonce vlastní miniloďstvo. Ihned začal provádět reformy: zdanil výnosy z železných dolů, zemědělství a rybolovu, stavěl silnice a akvadukt. Nechal vysušit bažinaté roviny, zalesnit holé vršky a zavedl pěstování nových rostlin (například brambor). Nařídil povinnou školní docházku a katastrální evidenci pozemků. Protože ostrov sužovala malárie a tyfus, zlepšil likvidaci odpadků a nařídil kontrolu dovážených zvířat, postavil nemocnici. Po deseti měsících odplul nejslavnější elbský vyhnanec zpátky do Francie.

Vila je sice velká, ale myslím, že většina lidí zmlsaných našimi krásnými památkami z ní bude zklamaná. Ale na cestě před vilou sedí jedna osoba, která určitě pozvedne náladu.

Je to velká, kulatá, asi sedmdesátiletá kuchařka Adua, která dřepí ve svém stánku a odchytne každého, kdo se pokusí projít okolo. Za deset euro vám prodá knihu tradiční kuchyně. Prodala by ji snad i tomu nejzapřisáhlejšímu nekuchaři. Nenajdete sice ani cenu, ani rok vydání, ale mlsouni nad tím zavřou oko. Já jsem si ji koupila s tím, že v ní bude recept na rybí polévku „cacciuco", kterou se mi nepodařilo ochutnat a kterou stejně uvařím jen těžko, protože potřebné druhy ryb nejsou mimo Elbu jen tak k mání.

Elba se svou rozlohou 224 km2 je největší ostrov Toskánského soustroví v Tyrhénském moři. (Praha má 494 km2). Vyberete-li si navíc i vhodné roční období, okouzlí vás intenzita barev tohoto přírodního chráněného území V létě je sice teplo, ale ostrov je doslova upražen sluncem. Nejlepší je vyrazit na začátku května. Elba, planoucí žlutí všech možných druhů květin ponořených do bohaté divoké vegetace a obkroužena tmavou modří moře, vám vezme dech. A to nejen obrazně. Pokud jste příznivci cyklistiky nebo turistiky, je to hotový ráj. Ovšem jen pro fyzicky zdatné!  S trochou štěstí si na internetu zkombinujete trasy a jízdní řády tak, že auto přepravíte trajektem i za pouhé jedno euro. Z italského Piombina trvá plavba asi padesat minut. Trajekty vyrážejí každou hodinu. V srdci ostrova je i malé letiště. Kdo dorazí po svých, může si pronajmout malé mopedy, ktere jsou zvlášť v létě, kdy je ostrov přeplněn auty s turisty, nejlepším dopravním prostředkem.

Foto: Jana Janoušková, Profimedia