Na Bílé hoře se 8. listopadu 1620 bojovalo asi od dvanácti do půl druhé. Na bojišti zůstalo 1 600 padlých. Byla to národní prohra, nebo vítězství?
Vojevůdci českého stavovského vojska se pokusili zastavit postup spojené habsbursko-bavorské armády na Prahu. Navzdory české početní přesile a výhodnějšímu terénnímu postavení se vojáci rakouského a bavorského vojska probili až na vrcholek hory, kde ještě vzdorovali moravští pěšáci. Ti se nakonec uchýlili až ke zdi obory bělohorského letohrádku, kde padli. Nešlo ale o Moravany, jak bývá tradováno, ale většinou o německy hovořící vojáky zverbované za peníze moravských stavů.
Silní Habsburkové: záchrana Evropy před Turky
Bitva shodou různých okolností rozhodla o další třísetleté budoucnosti českého státu, během které nastalo poněmčování a násilná a pozvolna upřímná rekatolizace. Ale sjednocená habsburská říše dokázala také to, co by asi čeští rozhádaní a sobečtí stavové nezvládli: zachránila Evropu před hrozivou invazí turecké říše.
V 19. století probíhaly klasické česko-rakouské spory. Situace nebyla ideální, ale katastrofická také ne. Platil vyspělý občanský zákoník, buditelé byli často placeni státem a habsburský mocnář koneckonců přispěl velkorysým darem i na stavbu Národního divadla. O tom se moc se nemluví, což je příznačné.
Nenechte si ujít na Bílé Hoře:
2. Bělohorská mohyla 3. Letohrádek Hvězda |
Záhy po bitvě byl u bojiště za účasti císaře Ferdinanda II. založen na památku bělohorského vítězství kostel Panny Marie. Utrpěl však během třicetileté války a na jeho místě nyní stojí Velká hospoda.
V roce 1704 byl v blízkosti postaven nový poutní areál s kostelem Panny Marie Vítězné - půvabné barokní místo s ambity a s kostelní kupolí postavenou snad podle plánů Jana Blažeje Santiniho. Štítový nástavec velkolepého vstupu do areálu je zdoben reliéfem českého lva a atributy vojenské slávy. Byla tedy Bílá hora české vítězství? Potvrzoval by to i portál do centrální kaple, ozdobený štukovým reliéfem s námětem zázračné pomoci Panny Marie v bitvě na Bílé hoře. A procesí českého lidu chodila bělohorské vítězství slavit.
V průběhu národního obrození a politické emancipace českého národa se bitva na Bílé hoře začala chápat jako největší národní prohra. Z německých žoldáků placených za peníze moravských stavů se stali moravští páni a národní malíři malovali pole kolem navršené mohyly s hejny krkavců. Zvláštní a podivně tísnivá atmosféra tu bezpochyby zůstává dodnes. Nenajdete ji ale v bělohorském letohrádku Hvězda s nádherně podzimně zbarvenou oborou, ale přímo na bojišti, kde se uprostřed pole tyčí nízká mohyla.
Další bitvy - další vítězství
Pro úplnost dodejme, že se Na Bílé hoře bojovalo i později - pravděpodobně tu byla svedena část bitvy mezi císařským vojskem a Švédy v roce 1639. Prahu tehdy Švédové nedobyli. A roku 1757 zde bylo napadeno ležení Prusů, kteří tábořili po prohrané bitvě u Kolína - pražská posádka zvítězila.
Prohra, nebo vítězství? Zřejmě něco mezi a od každého trochu. Každopádně každá bitva je tragická a tato je navíc dodnes živá. Přinejmenším nás nutí zamyslet se. Básník Viktor Dyk k tomu kdysi zveršoval hezký paradox: „A zvláštním smutkem duše má dnes chora - francouzsky Mont Blanc, česky Bílá hora."
Foto: Profimedia, archiv
