Z Čech až na konec světa: cesta do Antarktidy

Myšlenka vydat se do Antarktidy začala nevinně. U zrodu stála přednáška na právnické fakultě o mezinárodním antarktickém právu a zákonech, která naprosto nadchla sestru Šárku. Stačilo navštívit pár internetových stránek, zakoupit pár knih a Antarktida učarovala i mně.

VÍCE FOTOGRAFIÍ ZDE

Od myšlenky byl již jen krůček k realizaci - po trase Praha - Buenos Aires - Ushuaia jsme se přepravili do nejjižnějšího města na světě, hlavní brány do Antarktidy.

V přístavu již kotví loď Explorer. Loď, která se pro všechny účastníky výletní expedice do Antarktidy stane na čtrnáct dní domovem. V očích všech cestovatelů se zračí dychtivé očekávání návštěvy pozemského ráje, jak si Antarktidu mnozí představují.

Pro návštěvu ráje je však nutné absolvovat cestu peklem. Tak lze asi nejvýstižněji nazvat dvoudenní plavbu Drakeovým průlivem - mořem, které odděluje antarktický poloostrov od jihu Jižní Ameriky. Odborníci tuto oblast označují jako nejbouřlivější vody světa, což snad každý, kdo se zde kdy plavil, může osobně dosvědčit.

Na otevřeném moři

Probuzení následující den, po noci strávené plavbou na otevřeném moři, bylo nezvyklé. Žaludek jako na vodě, bolesti hlavy a celková slabost. Tělo ještě zvládlo absorbovat vydatnou snídani, na kterou zval hlas z palubního rádia. Po návratu zpět do kajuty se však zvláštní pocity dále stupňovaly. Intenzivní křeče věštily jediné - opětovné setkání se snídaní.

Bohužel za jiných okolností a v jiném stavu, než by bylo jednomu milé, a to po zběsilém úprku na toaletu. Následující dva dny, kdy loď plula na otevřeném bouřlivém moři k břehům Antarktidy, byly ostatně toalety asi těmi nejnavštěvovanějšími místnostmi. Proklínal jsem rozhodnutí se do Antarktidy vydat.

Pozvánkám k přichystanému jídlu, které se linuly z reproduktorů pětkrát denně, se bylo možné jen kysele usmívat. Z poloprázdných chodeb i restaurace bylo víc než jasné, že většina účastníků expedice nesnáší pobyt na rozbouřeném moři o nic lépe.

Ztracený kontinent

Třetí den, jak jsme se blížili k pevnině a voda byla klidnější, se většina pasažérů začala osmělovat a troufala si podniknout i první kroky po palubě. Pozorovali jsme stále častěji se objevující mořské ptactvo neklamně signalizující blízkost pevniny. A skutečně, po chvíli se objevily osamocené ostrůvky Jižních Shetland.

Rázem jsme zapomněli na všechny předchozí útrapy a vzrušením téměř nedýchali. Konečně jsme měli hmatatelné zadostiučinění na dosah ruky. Bylo v tom cosi magického, vžívali jsme se do pocitů prvních objevitelů a „dobyvatelů" Antarktidy - Palmera, Larsena, Shackletona, Scotta či Amundsena a dychtivě jsme toužili na pevnině kráčet v jejich šlápějích.

Opuštěné ostrovy připomínaly skutečný ztracený svět. Míjeli jsme ledovce na mořské hladině a všechny naše myšlenky se točily jen kolem prvního vylodění, které se mělo odehrát již odpoledne. Od civilizace nás dělilo přes tisíc kilometrů a dva hororové dny na otevřeném bouřlivém moři.

Konečně na pevnině

Gumové boty minimálně 40 centimetrů vysoké, nepromokavé kalhoty a bunda, pod kterou se vejde dostatečné množství teplých vrstev. To jsou nezbytnosti pro každý výstup na břeh. Ale buďte si jistí, že i tak bývá každé vylodění pořádně mokré. A určitě není dobré následujících několik hodin na břehu mrznout.

Sám pobyt v Antarktidě má svá přesná pravidla - nesmíte se přiblížit k žádnému živočichovi na vzdálenost menší než pět metrů, v jednom okamžiku nesmí být vyloděno na jednom místě více než sto lidí a je striktně zakázáno cokoli z Antarktidy odvézt (i sebemenší kamínek) či naopak zanechat odpadky, vše pod značnými pokutami až několika set tisíc korun.

Na břehu nás přivítalo množství tučňáků. Zprvu byli trochu nervózní z nezvyklé návštěvy, za chvíli však zvědavost překonala strach.

Sednete-li si a tiše je pozorujete, osmělí se natolik, že se k vám přiblíží téměř na dosah ruky. Může se stát, že na vás dokonce přímo skočí. Zatímco lidé mají přísná nařízení, pro tučňáky a další faunu žádné neplatí - pokud se přiblíží oni, je všechno v pořádku.

Každý den probíhala zpravidla vylodění dvě - dopolední a odpolední, vždy v různých lokalitách. Cestou k polárnímu kruhu a zpět, kde se moře stává jedním obrovským kluzištěm, jsme vystoupili na ostrovech Aitchko, Trinity, Petersman, Cuverville, Argentina a dále pak v Port Lockroy a Neko Harbour.

Absolvovali jsme pár samostatných okružních jízd na gumových člunech na moři s cílem pozorovat místní živočichy a ledovcové útvary. Párkrát jsme zažili naprosto úchvatné setkání s velrybami. Návštěvě neušla ani ukrajinská výzkumná stanice, kde bylo možné nahlédnout do běžného vědeckého dne polárníků.

Rozmarné antarktické léto

Antarktida má mnoho tváří a i nám jich ukázala požehnaně - od krásného slunečného dne přes sníh, déšť, prudký vítr až po těžké bouře. Teploty se v letních měsících pohybují ve dne zpravidla mezi 5 až -5 °C,ale když zavane řádně studený vítr, máte pocit, jako by byla venku teplota mnohonásobně nižší.

Pro Antarktidu je časté střídání počasí velmi typické. Může se i stát, že se návrat na loď povětrnostními vlivy značně zkomplikuje a údajně byly i případy, kdy turisté byli nuceni na břehu nocovat - proto vůdci expedice brali s sebou při každém vylodění i dostatečné množství jídla a zásob. 

Odkaz velrybářů

Poslední zastávkou na území Antarktidy byl pro nás ostrov vulkanického původu Deception ze souostroví Jižní Shetlandy. V zátoce zajímavě členěného ostrova se nacházejí pozůstatky z bývalé velrybářské základny.

Ohromné zkorodované zásobníky na zpracování velryb svým zjevem i rázem okolní krajiny připomínají spíše Čapkovu Továrnu na absolutno. Sám ostrov je vlivem přetrvávající sopečné činnosti o poznání teplejší.

A životní prostředí?

Návštěva Antarktidy je bezesporu zážitek na celý život. Ale jen proto by se neměla stát masovou výletní destinací, kam budou lidé jezdit po tisících. Pro svůj jedinečný uzavřený ekosystém a obrovské zásoby pitné vody i dalšího bohatství je pro Zemi nesmírně důležitá.

Z aktuálních událostí je zřejmé, že katastrofy se nevyhnou ani Antarktidě. A právě potopení lodě Explorer by mělo být důrazným varováním. Vždyť ekologická katastrofa by v této oblasti mohla mít nedozírné následky. Nenastal tedy čas pro větší regulaci turistiky v Antarktidě?

Foto: Martin Ladyr