Máte rádi procházky lesem? Zavítejte do Bělověžského pralesa. Jedná se o poslední místo v Evropě, na kterém se dochoval les ve své pravěké podobě a kde máte možnost na vlastní oči vidět, jak asi vypadala Evropa před několika tisíci lety.
Bělověžský prales (Bialowiesky Park Narodowy) je starý asi osm tisíc let, rozkládá se na hranici Polska s Běloruskem na ploše 150 tisíc hektarů a žije v něm přes 11 tisíc druhů živočichů. Název pochází od malé pohraniční vesničky Bialowieže a do samotného pralesa je vstup možný pouze s profesionálním průvodcem a po vyznačených trasách.
Není jej vůbec možné srovnávat s obvyklými lesy, jak jste na ně zvyklí: je to zajímavá rezervace s obrovskými stromy, nesmírně bujnou vegetací, se spoustou divoké zvěře. Říká se, že zde máte možnost vidět například až 1 500 druhů motýlů. Samozřejmostí je výskyt losů, jelenů, srnců, rysů, vlků, lišek, divočáků, bobrů a hlavně tu potkáte bělověžskou raritu, velkého zubra evropského, který je zdejší největší turistickou atrakcí.
Zubři vstali z mrtvých
Zubři žili dříve volně ve střední a východní Evropě a kolem roku 1800 byli téměř vyhubeni. Dnes jsou přísně chráněni a v Bělověžském pralese jich žije kolem tří set. Tito dvoumetroví obři jsou největšími, volně žijícími savci v Evropě a se svými osmi až deseti metráky připomínají malé tanky. Záchrana tohoto tvora, který byl navrácen do přírody skoro ze záhrobí, je velkým triumfem mezinárodních ochránců přírody. Setkání s těmito zvířaty je nezapomenutelným zážitkem. Pokud můžete, nenechte si ho ujít.
Cesta královských dubů
Při návštěvě obce Bělověže určitě navštivte zdejší muzea, ale co nesmíte za žádnou cenu vynechat, je procházka po stezce, která se nazývá „Cesta královských dubů." Jak říkají místní usedlíci, to se prostě neodpouští. Trasa je lemována obrovskými starodávnými duby, které jsou pojmenovány po některých z polských panovníků nebo litevských knížat. Staré jsou přes pět set let a jejich kmeny dva lidé neobejmou. Zvednete hlavu a dohlédnout do koruny se nedaří. Jak by ne, když některé z nich jsou vysoké přes padesát metrů.
ČTĚTE TAKÉ: Sekvoje: za mamutími stromy do kalifornských hor
Doporučujeme naplánovat si návštěvu nejlépe na jaro. Možná, že ještě není zeleň tak rozmanitá, ale vyhnete se zdejší letní metle - komárům. Všude kolem vás budou miliony bílých sasanek, žlutých blatouchů, až vám bude líto, že v nich musíte šlapat. V lese uvidíte zástupce středomoří - bílou jedli, zimní dub nebo břečťan a hned vedle objevíte zástupce severu - 
břízu trpasličí, laponskou vrbu nebo ostřici omskou. Bezmála 900 druhů rostlin roste bez zásahu člověka.
V poslední době musí přední ekologické organizace žádat prezidenta Polské republiky o ochranu tohoto unikátního pralesa, kterého devastuje komerční těžba dřeva a urbanizace. Tak neváhejte a rychle se vydejte třeba jen o víkendu poznat, jak bylo dříve v Evropě. A věřte, že to stojí za to!
| Několik užitečných informací
|
Jak se tam dostat z polské strany: Nejlépe do Varšavy, pak směr Bialystok a dále do okresního města Hajnówka, která leží na západním okraji pralesa. Z Varšavy je to asi 230 km. Z běloruské strany: Je dobré si opatřit povolení, protože vstupujete do příhraničního pásma. (Vystavují ho na ROVD v Brestu na ul. Ostrovskogo - F.V.) Do národního parku se pak dostanete například autobusem "Brest - Kamenjuki" z autobusového nádraží. Časový plán: Výlet je sice možné podniknout i během jednoho dne, doporučujeme vám však strávit noc v Bialowieži, kde není o ubytování nouze. Trasy: Pro návštěvníky jsou zpracovány speciální turistické trasy (pěší, na koních, safari - autem), v doprovodu profesionálních průvodců. Jsou dobře značeny a mají specifické názvy (Vlčí stezka, Carská stezka). Na co si dát pozor: Na vyznačených místech se rozkládá tzv. „přísně chráněné území". V něm je zakázána veškerá činnost. |
Kde prales najdete: Národní park „Bělověžský prales" se rozkládá na hranici Polska a Běloruska, na ploše 1460 km2, mezi řekami Narewka a Hwoźna.Foto: Profimedia
