Z pokoje za osmnáct tisíc korun za noc to mám na snídani půl kilometru daleko. Brodím se perskými koberci v chodbách ze zlata a mramoru pod lustry od Swarovskiho a není to sen z Tisíce a jedné noci. Bydlím v hotelu Emirates Palace v Abú Dhabí.
Přesněji řečeno, hotel sítě Kempinski ve Spojených arabských emirátech (SAE) patří mezi pět nejdražších na světě. Přijde na to, jaká kritéria beru v potaz. Emirates Palace ovšem nabízí balíček, kterému se konkurence ani nepřibližuje, totiž sedm dní a sedm nocí za peníze, které průměrný Čech nevydělá během celého života.
Ambasadorka hotelu paní Bouchra Souizi provází malou skupinku hostů do nejvyššího, osmého patra, kde se nachází apartmá vládce SAE o rozloze 1100 m2. (Vladislavský sál na Pražském hradě je menší, má 992 m2.) Taková prohlídka je vzácnost, tu čest dosud neměl ani český velvyslanec v SAE Jaroslav Ludva. Teď jde s námi. "Žádné fotografování," praví striktně paní Souizi.
Zlatá miska na mýdlo
Pořizuji bleskové zápisky. Na vstupní halu navazuje předpokoj a prezidentův pokoj a na něj ložnice sousedící s toaletou a koupelnou. Všude se leskne mramor a ryzí zlato. Hlavně koupelna září sytou žlutí, zlatá jsou umyvadla, držadla u vany, kohoutky a dokonce i miska na mýdlo. Zkouším ji zvednout, je neuvěřitelně těžká.
Součástí rezidence jsou dvě ložnice s příslušenstvím, jídelna pro čtrnáct hostů (v čele s dvěma křesly pro první pár) a dokonce kadeřnictví a posilovna s běhátkem a dvěma stroji. Na stěnách visí obrazy antilop, velbloudů, koní a pouště. Ve vázách voní čerstvé květiny, jako by měl šejk Chalífa ibn Saíd al-Nahaján každou chvíli přijet. Přitom sem zavítá jednou, dvakrát za rok. 
"Pokud se tak stane, celé sedmé patro je z bezpečnostních důvodů blokováno," říká paní Souizi. Sjedeme o patro níž a prohlédneme si apartmány také zde. Zatímco nahoře je vše kovové ze zlata, tady zas z ryzího stříbra – jako v pohádkách. Zaujmou mě hlavně filigránské stříbrné ornamenty vyplétající dveře skříní. Rezidence v tomto podlaží se jmenují Grand Palace Suite, každá čítá 680 m2 a přijde v přepočtu na čtvrt milionu korun za noc. Velvyslanec Ludva je vzděláním ekonom a utrousí, že Emirates Palace je státní podnik a jako takový omezení provozu při šejkově návštěvě nepocítí, neboť hotelový rozpočet je napojen na bezedný roh hojnosti SAE. "Emirát Abú Dhabí hospodaří s každoročním přebytkem devět set miliard dolarů," dodá.
Kdo trénuje číšníky
Nejlepší hotely mívají pět hvězdiček, o hotelech Burdž al-Arab (proslulá budova tvaru plachetnice v Dubaji) a Emirates Palace se vypráví, že jich mají sedm. Oba drží několik světových rekordů, "můj" hotel nabízí soukromý mořský záliv a je široký celý kilometr. "Při jeho stavbě se spotřebovalo osmdesát tun zlata a každý rok padne pět kilo jen na opravy," říká paní Souizi. Jedním z nejlepších stylových restaurantů v Abú Dhabí je čínský Hakkasan. Vznikl v Londýně, pyšní se michelinskou hvězdou a jeho sídlo je právě v Emirates Palace. Jako tréninková manažerka v něm působí osmadvacetiletá Kristýna Hradilová původem z Kroměříže.
Celý článek si přečtete v časopisu INSTINKT, který vyšel 27. října.
