Historické domy i celé části města, které v průběhu let zmizely z mapy Plzně nebo doznaly zásadních změn, představuje nová výstava Zmizelá Plzeň v Západočeské galerii. Na fotografiích, obrazech a modelech zachycuje urbanistické změny, kterými Plzeň prošla.
Výstava zamýšlí ukázat, že ne vždy je bourání domů na škodu, ale zároveň i to, že ne vždy máme právo ve jménu modernizace libovolně zasahovat do architektury města, řekl autor výstavy Petr Domanický.
Výstava potrvá do 5. února 2017. Je připomínkou 100. výročí vydání knihy Zmizelá Plzeň, 75. výročí vydání knihy Ladislava Lábka Zkáza staré Plzně a 50 let od zahájení plošné demolice centra Plzně kvůli silničním stavbám.
"Snažíme se ukazovat na to, že v dějinách Plzně, a v těch moderních zvláště, byla období, kdy vedení města a jeho obyvatelé kladli větší důraz na to, jak to město vypadá, jaké hodnoty v něm zůstávají a jaké se tvoří. A pak byla období horší," řekl.
Jedno z horších období potkalo Plzeň na začátku 20. století. Do té doby měla podle Domanického historické jádro srovnatelné s Prahou, Telčí nebo s Českým Krumlovem. Během prvních deseti let 20. století zmizela velká část starých měšťanských domů i některých církevních staveb, nahradily je nové činžáky a úřední budovy. V letech 1901 až 1910 bylo zbořeno 60 z necelých 300 historických domů v centru. Naopak vyrostly dnes ceněné objekty Měšťanské besedy, divadla, muzea i velkorysé stavby na předměstích řešené s výhledem do budoucna, jako centrální hřbitov, vodárna či jatka.
