Žralok bílý u egyptského pobřeží těžce zranil čtyři turisty a pak zabil německou rekreantku. Mýtus, že jde o nejkrvalečnější monstrum planety, tak opět ožil. Ve skutečnosti má ale jen mnohem horší pověst (především "díky" Spielbergovu filmu Čelisti), než je skutečnost.
Na člověka útočí žraloci jen sporadicky, vlastně omylem. Žijí zde o stovky milionů let déle než člověk, a tak ho na jídelníčku nemají. Člověk má z jejich pohledu i nevýhodný poměr tuku, svaloviny a kostí (na rozdíl třeba od tuleně).
Loni ve světě žraloci zabili 5 lidí - šestkrát méně než třeba včely (i když mořský biolog Hans Hass tvrdí, že některé státy řadu úmrtí způsobených žraloky zatajují, aby neodradily turisty). Každopádně - šance, že vás zabije žralok, je jen 1:11,5 milionu. Podle statistiky je tedy 130krát pravděpodobnější, že se utopíte v moři při koupání, a třicetkrát pravděpodobnější, že do vás uhodí blesk.
Žralok člověka zpravidla napadne ze tří důvodů.
1) Pokud je ve vodě krev (stačí i malá oděrka). Přítomnost byť jen kapky krve "ucítí" prý žralok bílý na vzdálenost 1 km, krev tekoucí ze škrábance na 5 km. Vyvarujte se proto i místům, kde rybáři porcují úlovky.
2) Když surfaři hledají vhodnou vlnu, leží na prkně a pádlují rukama i nohama ponořenýma do vody. Při pohledu z hlubiny se tak podobají tuleňovi.
3) Pestré surfy a plavky připomínají žralokům velké ryby. "Vše, co máte na sobě, musí být černé. Já si při prvním potápění chtěl vzít žluté ploutve - řekli mi, že jsem zešílel," říká český potápěč Petr Kohout. Zvuky plavání a dovádění ve vodě navíc znějí žralokům jako zvuky nemocných či zraněných ryb.
Útok žraloka bílého bývá fatální. Jde skutečně o dokonalý, až osmimetrový a 2,5 tuny těžký stroj na zabíjení. To, že žraloci zde byli už sto milionů let před dinosaury a mořím kralují dodnes, prostě není náhoda.
Vědci z univerzity v americkém Miami zjistili: Útočící žralok bílý se ze všeho nejvíc podobá sériově vraždícímu lidskému psychopatovi. Předtím, než se vrhne na oběť, sbírá obrovské množství informací, detailně mapuje terén a má i základnu, z níž vyráží ke krvavé hostině. "Neloví jen ‚instinktem‘, ale i mozkem," píše se ve studii zveřejněné v časopise Journal of Zoology.
Podle oceánologů útočí žraloci na člověka třemi základními způsoby. První je testovací: rychle připlavou a kousnou, aby zjistili, zda je k "jídlu". Obvykle se už pak nevrátí. Při druhém způsobu útoku napřed do oběti plnou rychlostí jednou až dvakrát narazí (to má oběť ochromit) a až pak kousnou. Třetí způsob je nejhorší - žralok zatne zuby několikrát, odplave a pak znovu zaútočí. Na jedno kousnutí dokáže přitom z těla vytrhnout až 20 kg masa.
Sami žraloci mají v podstatě jen jednoho nepřítele. Člověka. Rybáři po světě rok co rok uloví až 100 milionů těchto démonizovaných tvorů. Za 1 kg sušených žraločích ploutví se totiž leckde platí v přepočtu 3500 Kč, za porci polévky ze žraločích ploutví 3000 Kč, obrovská hřbetní ploutev největších druhů stojí až 300 000 Kč a čelisti až půl milionu. I žraločí maso se skvěle prodává. A žraloků proto notně ubývá. Podle vědců je možné, že jeden z nejstarších živočišných druhů dospěje za pouhých 100 až 150 let ke svému hořkému konci.
