Nádherná příroda, kouzelná města i vesnice plná překvapení, milí lidé a nečekané kulinářské zážitky… Střední Slovensko vás překvapí v mnoha směrech.
Přiznám se, že o středním Slovensku jsem až donedávna nevěděla prakticky nic. O to větším překvapením pro mě jeho návštěva byla. Vůbec jsem netušila, jak krásný kousek země to je. Před miliony let ráz téhle krajiny určil obrovský výbuch sopky. Díky ní tu jsou dnes impozantní malebné hory i naleziště cenných kovů. Stříbro, zlato, měď… Už od dávných časů se tu těžily, největší rozmach nastal zhruba ve
13. století a na stovky let rozhodl o rozvoji celé oblasti.
Kremnické poklady
Že se v Kremnici těžilo zlato a stříbro, asi víte, ale že zdejší mincovna patří k nejdéle fungujícím podnikům na světě, ví málokdo. Je to tak - 17. listopadu 1328 udělil uherský král Karel Robert z Anjou osadě Cremnychbana privilegia svobodného královského těžařského a mincovního města. Zároveň založil mincovnu, která za téměř 700 let své nepřetržité existence vyprodukovala obrovské množství zlatých a stříbrných mincí. Kremnické dukáty - florény - patřily svého času k nejvyhledávanějším a nejcennějším platidlům Evropy. Dnes si vše můžete připomenout prohlídkou Muzea mincí a medailí Kremnica nebo zdejší expozice Mincovny Kremnica. Kromě jiného se tu dozvíte, že mincovna je posledním místem v Evropě, kde se ještě používají při výrobě mincí stroje známé jako "vulkány". Ale k vidění tu jsou samozřejmě ražby mincí či medailí na moderních strojích, z kterých vyšly i první slovenské euromince. Na prohlídku expozice se však musíte objednat předem na www.mint.sk nebo telefonicky.
Kremnice je jako stvořená pro procházku, prohlídku zdejšího městského hradu i k posezení u kávy přímo na náměstí a obdivování zdejšího genia loci. Pokud se chcete o její historii dozvědět co nejvíc, zajděte do zdejšího informačního centra, které najdete v dolní části náměstí hned u původní vstupní brány do města. Domluvit si tu můžete komentovanou prohlídku, jež vás zavede i do zdejších sklepení s ochutnávkou vína. A čeká tu na vás ještě jedno překvapení. Stačí ve zmíněném infocentru vyjít o poschodí výš a ocitnete se v cukrárně jako vystřižené ze začátku minulého století. Vyrábějí tu něco opravdu moc dobrého - kremnické krumple. Až je ochutnáte, pochopíte, proč patří ke zdejším pokladům, stejně jako zlaté žíly, které se v okolí města prý stále nacházejí. A ke krumplím se váže i krásný příběh.
Historie této cukrářské lahůdky se začala psát v roce 1901, kdy se do Kremnice přistěhoval vyučený cukrář Alojz Atkáry ze srbského Vršacu. O rok později se oženil s Annou Roxer z Kremnických Baní a koupil dům č. 78 na Malém náměstí, ve kterém si později zřídil cukrárnu. První doložená zmínka o ní pochází z roku 1911. A byl to právě on, kdo vymyslel kremnické krumple, cukrovinku na dvě kousnutí, jež ho tak proslavila. Alojz Atkáry měl se svou ženou tři děti: dceru Irenu, ta zemřela jako 13tiletá, a dva syny. Eugen se stal prvním kremnickým pumpařem, mladší Elemír převzal po otci cukrářské řemeslo a pokračoval v provozování rodinné firmy. Ta fungovala až do roku 1950, kdy byla znárodněna. A tím se veškeré vzpomínky na kremnické krumple postupně vytratily, a to rovněž proto, že oba bratři zemřeli v osmdesátých letech minulého století bez potomků.
Slavná cukrovinka však nevymizela úplně, jak připomíná cukrář Martin Varhaňovský, který se po sedmdesáti letech rozhodl její výrobu obnovit. Recept sice nenajdete v žádné kuchařské knize, patřil k rodinnému tajemství Atkárů, ale v Kremnici a jejím okolí se podobná delikatesa připravovala při zvláštních příležitostech v mnoha rodinách stále. O Vánocích, svátcích, na svatby… A každá hospodyňka si ji přizpůsobila. Existuje více než dvacet mírně se lišících verzí receptu, všechny se však shodují až v devadesáti procentech. Martin Varhaňovský každou prozkoumal a asi po půlroce bádání, studia a rozhovorů s místními dospěl ke svému receptu. Je přesvědčený, že od originálu se téměř neliší. Výslednou dobrotu můžete samozřejmě ochutnat i vy.
Stezka odvahy
Jen kousek nad Kremnicí se v nadmořské výšce 1232 metrů nachází Skalka, sedmý nejvyšší vrch Kremnických vrchů. V zimě se sem jezdí hlavně lyžovat, v létě ji ale vyhledávají milovníci adrenalinových zážitků. V roce 2020 tu vybudovali nové via ferraty se zajištěnými horolezeckými trasami s obtížnostmi B, D, E i tu nejtěžší na Slovensku s obtížností F. Jednotlivé lezecké cesty jsou propojené různými technickými prvky, jako jsou ptačí hnízda, kyvadlo, kladivo, lanové mosty. Zkouška odvahy jako vyšitá…
Nezapomněli zde ani na nejmenší návštěvníky, kteří přijedou na Skalku se svými rodiči. Ti se mohou vrhnout do dětského ráje u vchodu do ferratového světa. Celý areál je volně přístupný, ale všem návštěvníkům se důrazně doporučuje, začít s nejnižší obtížností. A pokud ji zvládnete bez problémů, můžete pokračovat dál. Toto varování je velmi opodstatněné. V minulosti se tu objevilo již mnoho případů, kdy horská služba musela z obtížnějších úseků sundávat lezce, již přecenili své síly a nedokázali se sami dostat dolů. Podcenit nesmíte ani výbavu, kterou si tu můžete i půjčit. Jestliže však trpíte závratí nebo si na lezení po skalách jednoduše netroufáte, můžete svou odvahu vyzkoušet i jinak - přechodem visutého mostu. Vlastně tu jsou dva a oba vyžadují trochu sebezapření, než na ně vstoupíte. Vyzkoušela jsem si to, takže dobře vím, o čem mluvím. Trochu se to houpe a raději se nedívejte dolů. Je to vážně výška, ačkoli na druhou stranu, když to zvládnete, můžete být na sebe právem hrdí. Navíc ten výhled na okolní hory je vážně impozantní a je skvělou odměnou za překonání sebe sama.
Vesničky plné překvapení
Střední Slovensko vás nadchne i v případě, že se vydáte krajinou jen tak, nazdařbůh a zkusíte objevovat jeho krásy i v menších zapadlých obcích. Do mnoha z nich se vrací život i ve zcela nečekané podobě. Tak například víska Lišov. Malá, tichá obec, kde byste žádné překvapení nečekali, a přesto tu je. Jakub Dvorský tu se svou ženou (a dcerkou) provozuje Muzeum Lišov, kde si můžete prohlédnout původní chalupu z roku 1916 i s kompletním tehdejším vybavením, dokonce funkčním, v peci tu například stále pečou chleba a další dobroty. Stojí tu rovněž keltské obydlí, takové, jaké tu kdysi v krajině prý bývalo obvyklé. Postavili ho studenti z Británie, Rumunska a Německa, kteří v Lišově trávili čas během výměnného pobytu. Dát si tu můžete i malé občerstvení (Jakub vyrábí také skvělé víno) či koupit stylový rukodělný dáreček, ale asi nejvíc budete ohromeni zdejší galerií masek. Pochází od anglického sběratele Martina Davida Clarka a najdete tu fantastické staré africké, asijské, americké či evropské masky. A pak je tu jedna maska speciální - nosila ji Lady Gaga. Ano, i takové speciality nabízí víska na středním Slovensku.
Další místo, které byste při svém putování neměli minout, je obec Hronsek. V ní objevíte krásný vodní hrad. Původní gotickou tvrz zde postavili pravděpodobně Géczyové někdy mezi 14. a 15. stoletím v rámci obrany proti tureckým nájezdům. V letech 1576-1612 byla renesančně přestavěna a nově opevněna, přičemž získala současnou čtvercovou podobu s nárožními věžemi a vodním příkopem. Ve 20. století ale celý areál téměř zchátral. Jeho současný majitel jej dává dohromady již dvacet let a podařilo se mu ho znovu přetvořit v krásné sídlo. Dovnitř se bohužel jen tak nedostanete, pronajímá se především na větší firemní akce, svatby nebo i filmařům, avšak jednu šanci přece jen máte: 9. až 11. 7. se na malebném nádvoří tvrze odehraje světoznámé drama Romea a Julie, které můžete zhlédnout i vy.
Hronsek se pyšní ještě dalším unikátem, a to evangelickým dřevěným kostelem z roku 1726, nejvýznamnější památkou svého druhu v Horehroní, zapsanou dokonce v seznamu nejvýznamnějších světových památek UNESCO. Při jeho stavbě musely být dodrženy velmi přísné podmínky, vládnoucí Habsburkové tehdy výstavbě jiných než katolických kostelů zrovna nepřáli. Výstavba tedy musela být výhradně ze dřeva, bez použití kovových spojů, kostel musel být postaven v průběhu jednoho roku a nesměl mít věž ani vchod přímo z ulice.
Interiér vás v mnohém překvapí. Kapacita dosahuje až 1100 míst k sezení. Prosvětlení interiéru je řešeno prostřednictvím 30 oken z foukaného skla ve tvaru šestiúhelníku. Originalitou kostela je hrázděná dřevěná konstrukce, spojují se zde prvky skandinávské, německé, jónské a slovanské architektury. Nádvoří kostela zdobí čtyři mohutné lípy.
Měděná Bystrica
Historie Banské Bystrice je úzce spjata s těžbou mědi, které se tu nacházelo (a stále prý nachází) nebývalé množství. Dějiny města se začaly psát ve 13. století, kdy se původní slovenská osada Bystrica, především díky několika saským rodinám, jež sem byly pozvány kvůli rozšíření těžby, začala rozrůstat a nabývat na významu. V roce 1255 vzrostl natolik, že ji král Bela IV. povýšil na město. Celý ten příběh je velmi poutavý, a pokud ho chcete znát celý, navštivte zdejší muzeum, kde nabízejí skvělou interaktivní expozici. Prostřednictvím "mluvících obrazů" vás tu osloví horník z doby bronzové, první banskobystrický rychtář Ondřej i Ján Thurzo a Jakob Fugger - klíčové osobnosti banskobystrické měďařské společnosti. Dozvíte se také, co měď znamenala pro obyčejné lidi a k čemu ji používali od pravěku až po současnost. Více informací najdete na www.centralslovakia.eu.
Text: Jitka Lubojacká Foto: OOCR Stredné Slovensko, Vladimír Veverka, Milan Ďuroch, lisovmuzeum.sk
Vyšlo v časopisu Týden 9/2023
